Co ovlivňuje a formuje děti, se kterými se v oddílech setkáváme? Jak se charakteristika dětství změnila od dob, kdy jsme po tábořištích a klubovnách běhali se žlutými nebo hnědými šátky na krku my?
Jsme přesvědčeni, že dnešní děti jsou v lec-
čem jiné, a to zejména kvůli podobě světa, do kterého se narodily. Zároveň jsou nám v mnohém podobnější, než si možná připouštíme. Nepřinášíme proto univerzální návod na výchovu dnešních dětí, ale snažíme se odkrýt nové pohledy na mládež v kontextu dnešní doby a připomenout, co ve vztahu k dětem a jejich prožívání zůstává důležité minimálně od doby, kdy jsme jimi byli my.
Svět dnešních dětí
Naši dědečkové v předškolním věku chodili bosí a často tvrdě pracovali na poli. Rodiče si nemohli vybrat svoje studijní zaměření kvůli politickým postojům, náboženským (svých nebo svých rodičů) nebo kvůli dalším, z dnešního pohledu nepředstavitelným, důvodům – například protože se narodili jako ženy. Současné české děti, oproti generaci svých prarodičů, vyrůstají v demokratickém státě, a ve srovnání s mnoha státy světa se slušnou životní úrovní. Žijí ve státě, na jehož území již téměř 80 let neprobíhala válka a který je součástí mezinárodního demokratického společenství. Navíc v části světa, která se těší mírnému a stále ještě stabilnímu klimatu.
Již desetiletí však u dětí v zemích tzv. globálního Severu (bohaté části světa, do které patří Severní Amerika, Evropa a Austrálie) dochází k výraznému nárůstu fyzických nemocí, jako jsou například obezita či cukrovka 2. typu. Rovněž vzrůstá množství dětí trpících duševními nemocemi a stále více dětem byly diagnostikovány (nejen) úzkosti…
V posledních letech děti rovněž v masivním měřítku ovlivňují digitální technologie, ke kterým mají často neomezený přístup a tráví na nich (mnohdy již od raného dětství) jako první generace tolik času. (Tomuto tématu se podrobněji věnuje Michaela Slussareff v rozhovoru na str. 12–13.)
Současní mladí se nyní stále ještě potýkají s důsledky covidové pandemie, jakými jsou např. oslabení vztahových vazeb nebo ztráta každodenních návyků a rituálů. Zejména mladší děti přišly kvůli nemožnosti navštěvovat školu o důležitou příležitost rozvoje sociálních dovedností.
Ačkoliv se mnohé nedávné změny ve vzdělávání a výchově dětí po pandemii vrátily do „normálu“, online výuka upozornila na nedostatky vzdělávacího systému založeného na vnější motivaci. Děti ve školách postrádají prostor pro sebepoznání a ztrácejí přirozenou vnitřní motivaci, zvídavost a radost z učení se nových věcí.
Co pro ně můžeme udělat my?
Může se nám zdát, že jsou současné děti zhýčkané a přecitlivělé, ale důvodem, proč se o jejich zranitelnosti tolik mluví, je však spíše celková destigmatizace tématu psychického zdraví ve společnosti. Život v dnešním světě s sebou nese mnohé výzvy, kterých jsme my byli alespoň dříve ušetřeni. Ochota být dětem oporou v těžkých chvílích a snaha vytvářet v oddíle přívětivé a respektující prostředí jsou přínosem i pro nás – představují příležitost reflektovat vlastní nároky a očekávání od sebe i druhých, které si často neseme z dětství.
Jedním ze způsobů, jak více porozumět dětem v našich oddílech, může být všímavost k jejich potřebám. Dle autora konceptu nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga jsou dokonce vztek, posuzování a kriticismus tragickým projevem nenaplněných potřeb. Ačkoliv jsou základní potřeby (např. vědomí vlastní hodnoty, přijetí, láska, blízkost, důvěra, pochopení) všech lidí sdílené, lišíme se ve způsobu jejich naplňování. (O konceptu nenásilné komunikace a o tom, jak s ním pracovat v oddíle, se více dočtete v článku Komunikovat nenásilně Skauting, duben 2022)
Úkolem nás, vedoucích, je pomoci dětem si tyto potřeby pojmenovat a vytvořit podmínky pro jejich naplnění. Někdo může svoji potřebu odpočinku naplňovat při čtení knížky v hamace a druhý při náročné noční hře.
Dávejme dětem najevo svůj zájem a buďme v čase stráveném v oddíle co možná nejvíce přítomní a angažovaní v tom, co se v něm zrovna odehrává. Mějme je rádi takové, jaké jsou. Upřímně se o ně zajímejme, i když se možná pohybují ve světech, kterým vůbec nerozumíme – ať už je to Minecraft, nebo K‑pop.
Když budeme mít štěstí, podaří se nám navázat s holkami a kluky natolik důvěrný vztah, že se nám začnou svěřovat. Ať už podle nás půjde o maličkosti z každodenního života, nebo o velká trápení, naslouchejme a nehodnoťme. Buďme přítomní vedoucí, kteří s dětmi tráví čas prostě jen tak a rádi. Vytvářejme podmínky pro vznik přátelství, sebe-
poznání i růst.
Mějme odvahu dělat věci jinak…
… a lépe! Někdy se stává – a víme to z vlastní zkušenosti – že je těžké opustit vzorce a metody výchovy, které jsme zažili v průběhu svého dětství ve skautském oddíle. Bodování, celotáborovou hru nebo i dřepování za sprostá slova máme spojené s oddílovu kulturou a drahými vzpomínkami na to „správné a opravdové“ skautské dětství.
Proměna výchovných metod a oddílových tradic se může jevit jako devalvace našich vzpomínek nebo kritika bývalých vedoucích, kteří nám jsou často dodnes velkými vzory. Je však důležité mít v takových situacích otevřenou mysl a uvažovat kriticky, bez zbytečného sentimentu. Pamatujme, že to, co pro nás bylo tím nejlepším z myslitelných skautských zážitků, nemusí být vždy to pravé pro děti, které vedeme nyní – a to z mnoha různých důvodů. Možná mají jiné zájmy, rozdílné potřeby nebo má program prostě jen dnešní optikou metodické nedostatky.
Jednoznačně máme čím dál tím lepší povědomí o tom, jak negativně mohou na děti dopadat odměny a tresty a nezdravě ovlivňovat jejich motivaci. (O práci s odměnami a tresty si můžete více přečíst v článcích Potrestáni odměnou – Skauting, říjen 2017; Jak netrestat – Skauting, duben 2022) Nebojme se proto přijmout fakt, že naše zážitky ze světluškovských a vlčáckých táborů mohou být krásnou vzpomínkou, ale teď jsme zodpovědní za své děti – pomozme jim tedy vytvářet jejich vlastní osobité zážitky a mějme odvahu nekopírovat ty naše.
Tvořme oddíl s dětmi, ne pouze pro ně
Nezapomínejme na to, že svět nabízí obrovskou škálu příležitostí, jak své potřeby naplňovat a kam svůj život směřovat. Není v našich silách obsáhnout všechny možnosti rozvoje dětí ve skautských oddílech. Naprosto přirozeně budou mít děti i jiné zájmy, než ty, kterým se věnují v oddíle. Rovněž se v průběhu dospívání bude méně či více měnit to, jak, kdy a s kým chtějí trávit svůj volný čas. To je úplně v pořádku.
Dávejme jim najevo, že oddíl nebo kmen jsou místem, kde budou vždy vítáni, a snažme se v rámci určitých mezí přizpůsobovat oddílovou činnost tomu, co děti zrovna táhne – nebo v lepším případě nechme na nich, čím chtějí společný čas na schůzce, výpravě nebo na táboře strávit.
Naslouchejme dětem ve svých oddílech, všímejme si jejich zájmů i starostí a vytvářejme příležitosti pro to, aby byly slyšet a mohly se v oddílovém životě projevit – rozvíjet se v tom, co jim dělá radost, získat vědomí toho, že jsou hodnotným přínosem, mít své místo.
Otázku „Kdo jsou?“ budete muset položit jim. Nikdo jiný to totiž neví lépe. Nakonec skauting je výchovou k sebevýchově.
Použité zdroje:
DANIŠ, Petr. Děti venku v přírodě: ohrožený druh? [online]. Praha: Tereza, 2016 [cit. 2019-12-08]. ISBN 978-80-87905-10-4. Dostupné z: bit.ly/skauting-deti-venku.
ROSENBERG, Marshall B. Nenásilná komunikace: řeč života. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-447-2.
