Pokud chceme do světa dětí z našeho oddílu proniknout, je potřeba pro to vytvořit vhodné prostředí. Otevřená komunikace, schopnost naslouchat, péče o vzájemné vztahy… Zkrátka malými krůčky budovat na družinovkách, akcích či táborech ten často zmiňovaný safe-space“ – prostředí, kde se děti nebudou bát s námi mluvit jak o věcech dobrých, tak o těch špatných.
Osobní vztahy s holkami a kluky v oddíle jsou důležité z mnoha důvodů: pro vytvoření důvěrné atmosféry v kolektivu, pro individualizaci programu a podporu osobního rozvoje každého skauta či skautky, pro budování vzájemné důvěry i pro to, aby se děti na čas strávený s námi na schůzkách a výpravách těšily. Správnou komunikací a nasloucháním ale také pomáhame dětem rozvíjet celou řadu mezilidských vlastností a můžeme tak přispět k tomu, aby se cítily dobře v nových kolektivech i v budoucnu.
Role vedoucího
Možná jsme se setkali s na první pohled tichými, introvertními dětmi, u kterých považujeme za úspěch, když nám v průběhu družinovky řeknou dvouslabičné slovíčko. To, jestli je dítě komunikativní, ale nezáleží jen na jeho povaze a na výchově rodičů, velkou roli totiž můžeme sehrát i my vedoucí tím, jaký druh pozornosti mu věnujeme a jaký vztah s ním navážeme.
Pojďme zavzpomínat na to, jaké máme zkušenosti se skautskými vedoucími z doby, kdy jsme do oddílu přišli, možná jsme v něm byli nejistí, nikoho neznali a trochu se i styděli. Vezmi si papír a tužku, zamysli se nad následujícími otázkami a napiš si odpověď.
- Jaký byl tvůj oblíbený vedoucí, když jsi ty sám/sama byl/a dítě, a co tě přimělo ho mít tak rád?
- Mluvili jste spolu? Věřil/a jsi mu? Co tě přimělo k tomu se mu otevřít?
- Co můžeš udělat pro to, aby k tobě měli pozitivní vztah tobě svěření kluci a holky?
V rámci přípravy tohoto článku mě napadlo udělat mezi svými skautskými kamarády – vedoucími – malou anketu. Otázka zněla stručně: „Čím si tě získal tvůj oblíbený vedoucí?“ A jaké jsem dostala odpovědi? „Jevil o mě zájem.“ „Dával mi svou plnou pozornost.“ „Komunikoval se mnou jako se sobě rovným.“ „Patřil do naší smečky a nehrál si na to, že je něco víc.“ „Nebyl povrchní, fakt ho zajímalo, co jsem mu říkala, i když to byly prkotiny.“ „Měl v sobě hravost a věnoval nám svůj čas naplno.“
Budování bezpečného prostředí
Pokud chci děti poznat, vyslechnout si je a být v oddíle jejich opěrným bodem, když se například necítí dobře nebo v životě prožívají náročné chvíle, je potřeba vědět, jak s nimi mluvit.
Zde jsem zdůraznila hlavní body, které k budování bezpečného prostředí neodmyslitelně patří:
- Do ničeho nenutit.
- Netrestat je za to, že se do aktivity nechtějí zapojit.
- Opakovaně je ujišťovat o tom, že jsem zde pro ně, pokud budou potřebovat s někým mluvit (a myslet to tak – když přijdou, tak si na ně udělat čas).
- Nezlehčovat jejich problémy.
- Ocenit jejich ochotu o věcech mluvit a poděkovat za důvěru.
- Otevřeně s dětmi mluvit o tom, že je v pořádku se cítit nekomfortně, učit je se podporovat, když někomu ve skupině něco nejde.
- Sám se jako vedoucí občas otevřít a dát jim možnost mě poznat.
Konkrétní aktivity
Týdenní kroužek
Pro koho: družina nebo šestka
Čas: 10–30 min
Popis: Družina/oddíl si sedne do kruhu a jeden po druhém si vypráví o tom, jaký byl jeho týden, co v něm prožil, jaké zažil „highlighty“ nebo naopak situace, které se mu nelíbily.
Tato aktivita pomáhá k rozmluvení na začátku schůzky, dá se z ní snadno zjistit, co děti v týdnu prožívají, o co se zajímají, a poskytne nám náhled do jejich aktuálního psychického rozpoložení. Zároveň se i děti dozvídají něco o nás a postupně tak budujeme vzájemnou důvěru. Náš učitel takto po dobu několika let zahajoval schůzky dramatického kroužku. Pomáhalo nám to seznámit se navzájem se svými životy mimo kroužek a v kolektivu se sblížit.
Co nás spojuje
Pro koho: družina nebo šestka
Čas: cca 10 min
Popis: Děti si ve dvojicích povídají o tom, co je zajímá, čemu se věnují mimo skaut, a snaží se najít něco, co mají společného. O společném zájmu si následně povídají a na závěr jej představí ostatním.
Tento program slouží jednak k seznamování a sbližování holek a kluků, ale také pomáhá vedoucím poznávat, jaké zájmy děti ve družině nebo šestce spojují. Tyto činnosti a tato témata pak můžeme využít v programu na dalších schůzkách a holky a kluky, kteří s nimi mají zkušenosti, do programu více zapojit.
Alternativa tohoto programu je udělat „review“ na svoji oblíbenou věc, činnost, knížku nebo film a doporučit to druhému ve dvojici nebo celé skupině.
Speciální superschopnost
Pro koho: družina nebo šestka
Čas: 15–60 min
Popis: Na začátku schůzky si děti sednou do kroužku a povídají si o svých hrdinech a idolech a o tom, jakou by každý z nich chtěl mít superschopnost. Po krátké debatě dáme dětem možnost, aby si jednu ze superschopností zvolily, ukázaly nám, jak funguje, a vysvětlily, proč si zvolily právě tuto.
Jako navazující aktivitu můžeme tyto superschopnosti využít při programu, v němž děti budou předstírat, že ji opravdu mají, a vedoucí jejich role zohlední třeba při sportu nebo při jiné hře.
Pravidelné zařazování těchto zmíněných a jim podobných aktivit je prostředkem, jak přirozeně tvořit prostředí, kde děti cítí pozornost a zájem vedoucího o to, co pravidelně dělají, naučí se o sobě snáze mluvit a budou mít prostor k tomu se vedoucímu nebo ostatním dětem otevřít.
Začleňme zájmy dětí do programu
Jak se s dětmi pozvolna sbližovat a dávat jim prostor se realizovat? Můžeme začít aplikovat oblíbené činnosti dětí na družinovky – jít si třeba zaplavat, udělat módní přehlídku, zahrát si původně virtuální hru Among Us v reálném světě atd.
Prohlubováním vztahu mezi vedoucím a dítětem můžeme svoje svěřence namotivovat k podílení se na přípravě programu. Přizpůsobovat program přáním jednotlivých dětí a přijímat nápady, které nám navrhují, není vždy snadné (nebo proveditelné), ale i pět minut intenzivní konverzace či implementace zájmu dítěte do programu může stačit.
Spojme se s rodiči, zajímejme se o to, jak s dětmi tráví rádi čas i oni. Nebo vymysleme družinovku, kde se rodiče dětí do programu zapojí také; je potom mnohem snazší udělat si obrázek o tom, jaké vztahy v rodinách panují a jak děti se svými rodiči mluví.
Zavádění zpětné vazby programu na družinovku je také skvělým prostředkem k otevření debaty o svých pocitech.
Buďme pozitivní, rozradostněme svým přístupem dětem den. Učme je na všem hledat pozitivní aspekty, ale nebojme se s nimi mluvit i o nepříjemných věcech. Nemusíme si hrát na psychology ani dělat, že máme odpovědi na všechny jejich strasti, někdy stačí jen vyslechnout a obejmout.
