Přemýšlíte někdy ve svém oddíle o tom, co vaši členové v přírodě zažívají a co si z toho odnášejí? Nezřídka ji vnímáme jen jako místo, kam chodíme, kulisu k našim dalším činnostem. Ale jak často se opravdu zastavíme a vnímáme jen samotnou přírodu? Tábor nebo přespání v lese během roku k tomu představují ideální příležitost. Málokdy jsme tak blízko přírodě a málokdy ji vnímáme tak přímo, než když nás od ní odděluje jen tenká plachta stanu. Jak ale toto vnímání u našich holek a kluků podnítit a podpořit vědomé prožívání přírody? A jak něco takového zařadit i do programu, aby se tak dělo vědomě?
Zážitek a jak ho připravit
Práce s prožitky je nám skautům vlastní. Prožitky představují nedílnou součást skautské výchovné metody, protože jsou obsaženy v jejím bodu učení se zkušeností. Pokud nám prožitek utkví v paměti a ve vzpomínkách se k němu vracíme, stane se zážitkem.
Velkým průkopníkem v oblasti předávání a sdílení zážitků z přírody je Joseph Cornell, autor a propagátor metody flow learning (plynulé učení). Velmi zajímavá je jeho kniha 📖 Objevujeme přírodu – Učení hrou a prožitkem (Portál, 2012), která se této metodě věnuje dopodrobna. Dlouholetý pedagog a environmentalista zjistil po letech praxe, že pro vytvoření zážitku a předání radosti z přírody existuje pořadí činností, které funguje vždy. A to bez ohledu na věk a složení účastníků i prostředí, ve kterém se činnost odehrává. Tato metoda je řetězení aktivit, které na sebe plynule navazují.
Plynulé učení se skládá ze čtyř fází:
- Fáze 1: Probuzení nadšení (Awaken Enthusiasm)
- Fáze 2: Zaměření pozornosti (Focus Attention)
- Fáze 3: Nabídnutí konkrétního prožitku
(Offer Direct Experience) - Fáze 4: Sdílení inspirace (Share Inspiration)
Ve výše zmiňované Cornellově knize je každá fáze detailněji popsána a doplněna bohatou inspirací konkrétních aktivit použitelných pro jednotlivé fáze.
Probuzení nadšení
Pokud se vám nepovede v účastnících programu vzbudit nadšení, nebudou mít další fáze úspěch. Nadšení nemusí být nutně bláznivé, pro začátek je dobré, aby byli alespoň zaujatí tím, co program nabízí. Dobrý začátek je nesmírně důležitý, většina dětí i dospělých se totiž o tom, zda je nějaká činnost bude bavit, rozhoduje během několika prvních minut. Uvedení výpravy, schůzky nebo táborového bloku programů živějšími aktivitami slibuje, že se mnohem více účastníků snadněji zapojí do dalších činností. Především u těch mladších také tato fáze slouží k částečnému vybouření se před dalším, vážnějším programem. Zvolení správné počáteční činnosti pro danou skupinu vám pomůže snadněji vnímat a nastolit atmosféru pro další fázi. Jako konkrétní příklad si můžeme představit, že chceme dopřát účastníkům programu západ slunce nad hřebeny. První fázi můžeme pojmout například jako závod na vrchol nebo stopovací hru, která nás zavede blízko ke konkrétnímu kopci.
Zaměření pozornosti
Důležité také je, aby energie, kterou jsme v první fázi nabrali, byla nasměrována správným směrem. Aktivity druhé fáze by měly především cílit na ztišení a posílení vnímavosti. Podle metody flow learning je klíčem k vytvoření pozitivního prožitku izolace některého smyslu. Jako příklad můžeme použít třeba bosou stezku se zavázanýma očima – účastníci se budou brodit potokem a vyzkouší si různé materiály, po kterých se dá chodit. Při omezení zraku pak můžeme vnímat i zvuky přírody, tedy šumění větru, vody nebo zvuky různých zvířat. U této fáze je velmi důležité načasování do momentu, kdy už jsou účastníci aktivity připraveni na méně akčnější zážitky. U našeho konkrétního příkladu se západem slunce jim pak můžeme zavázat oči na poslední část stezky a nechat je kontrolovaně postupovat. Další alternativa – polovina účastníků bude mít zavázané oči, druhá nebude smět mluvit a po dvojicích budou putovat do cíle.
Nabídnutí konkrétního prožitku
Po zklidnění se v druhé fázi nastává klíčová třetí fáze, ve které účastníkům činnosti předáváme to, co jsme jim skutečně chtěli předat. Ať už je to setkání se s divokým ptactvem v rukou ornitologa nebo vystoupání na kopec k pozorování západu slunce. Během těchto zážitků jsou účastníci díky předchozím fázím schopni lépe vnímat své okolí a to, co jim příroda poskytuje. V této fázi je důležité nabídnout vhodnou aktivitu, která by stavěla na nadšení a vnímání krásy světa okolo sebe a která bude všeobecně klidná a bude mít duchovní rozměr. Západ slunce nad kopci můžeme umocnit zejména správným načasováním, když zúčastněné necháme na místo dorazit v momentě správného postavení slunce na obloze.
Sdílení inspirace
Reflexe našich prožitků je velmi důležitá pro jejich zapamatování a přetváří je v konečné zážitky, které utkví v paměti. Sdílení těchto prožitků s ostatními účastníky aktivity pomůže vynést na povrch to, co prožívali všichni zúčastnění podobně, ale po programech bez reflexe by se o tom navzájem nedozvěděli. Pokud jsou ale prožitky sdílené a nahlas pojmenované, prohlubují se a pomáhají ke sblížení s tématem i s ostatními účastníky. Pro čtvrtou fázi je velmi důležité, aby v účastnících aktivity upevnila pocit zakončení a uzavření předchozí činnosti. Na našem příkladu si můžeme představit posezení u táborového ohně s diskuzí řízenou organizátorem, a to buď přímo na daném kopci, nebo po sestupu do tábora. Pro mladší účastníky by se mohlo jednat například o výtvarné ztvárnění onoho západu slunce, který viděli.
Konkrétní nápady na aktivity
Zážitky v přírodě se dají realizovat i bez popsaných fází a nemusí být ani složité je naplánovat tak, aby si z nich účastníci něco odnesli. Níže přinášíme nápady na to, co všechno se dá podniknout. Následující sloupek od Támhle pak detailněji popisuje jeden takový zážitek v přírodě.
- Táborové ráno. Nikomu se nechce vstávat před budíčkem, ale proč si hned na začátku tábora nepřivstat jen se svou družinkou a ještě před úsvitem, za šera, zdolat blízký kopec, kde spolu můžete posnídat a povídat si o tom, co je pro členy družiny důležité?
- Činnosti na hlídce. Kromě jasné povinnosti hlídat tábor by měla noční hlídka představovat především zážitek, který umožňuje seberozvoj a překonávání se. Požádejte hlídkující, ať zapisují všechno, co vidí a slyší do nočního deníku (nočníku), nebo uspořádejte soutěž o zpozorování nejzajímavějšího nočního zvířete. Zkuste si s každým dítětem po jeho noční hlídce popovídat o tom, jak proběhla, čeho se bálo a co by mohlo příště udělat jinak.
- Tři bílé tesáky / kapky rosy / orlí pera / výzvy ze skautských stezek / roverské zkoušky. Všechny tyto výzvy, přestože jsou určené pro různé věkové kategorie, mají za úkol společné cíle – a to sice navodit atmosféru prožitku z přírody a uvědomění si sebe sama.
- Vandr. Vyrazit do přírody bez určeného cíle sice není pro každého, ale skupinka skautů a skautek nebo roverů a rangers by z tohoto zážitku mohla těžit. Vyberte si oblast a toulejte se, tábořte a objevujte nevšední místa.
- Zimní táboření. Táboření v zimě a na sněhu má také své kouzlo. Jde si tak dobře představit a zažít náročný život ještě před relativně nedávnou dobou. Většina lidí si nikdy nezkusí po tmě dojít do tábora a rozdělat oheň nebo si nachystat večeři a místo na spaní, zážitek ze stanování je pak zimním prostředím umocněný.
Nezapomeňme na sebe. Na táboře trávíme hodně času staráním se o někoho jiného. O děti, o kuchyni, o dříví. Důležité je ale také to, abychom jako vedoucí nadále budovali svůj vztah k přírodě a nezaostali v jejím vnímání. Umožněte každému vedoucímu, aby mohl strávit hodinu nebo třeba odpoledne klidným rozjímáním či procházkou mimo tábor.
