Primitivní vesnice aneb zpátky ke kořenům

Jednorázová akce, která přerostla v projekt

Píše se rok 2018 a se staršími rovery z družiny „Teď poletí kladivo“ už poněkolikáté zvažujeme, že bychom v příštím roce uspořádali tábor nebo nějakou jinou akci, která by byla zaměřená na primitivní technologie a přežití v přírodě. Jednou z motivací je nám i roverská stezka, kterou jsme vytvořili již před dvěma lety a která láká do zkoušení nových výzev. V kategorii „Rover v přírodě“ je totiž spousta aktivit, které vyzývají k plnění na letní akci v kruhu přátel. V tomto období na střediskové radě přichází dotaz, jestli by roveři měli zájem o dotaci ze Strategie 2022 na nějaký inovativní projekt. S tímto projektem je spojena i potřeba spoluúčasti a ideálně financování z dalších grantů či dotací. Naše skromné představy o samotném přežívání v primitivních podmínkách s minimem věcí tak nahrazují ambicióznější představy – koupíme si náčiní na odlévání bronzu, pořídíme řezbářské nástroje, budeme se učit šít kožené výrobky, seženeme si licenci na chytání ryb, poohlédneme se po farmářském trhu a ukořistíme si kozu a slepici apod. Z mlhavé představy se stává projekt a roverské družině se daří získat skrze středisko ze dvou dotací 13 000 Kč. Rozhodujeme se také otevřít akci pro celý roverský kmen Sürius – tedy další dvě družiny roverů a rangers.

Projekt „Zpátky ke kořenům“ proběhl v rámci kratších jednodenních workshopů a vyvrcholil týdenní akcí na konci srpna. Před spuštěním hlavní části projektu – primitivní vesnice – jsme se zaměřili v jednotlivých workshopech především na zajištění odpovídajícího typu jídla (vlastnoručně vytvořené pokrmy a základní suroviny) a hledání ideálního místa pro týdenní pobyt. Chtěli jsme, aby to bylo legální, s přístupem k pitné vodě, s možností krizového přístřeší a ideálně s dostupnými farmářskými výrobky v okolí. Do jednotlivých činností se zapojili ti, kteří měli o daný typ aktivity zájem a především čas. Jako ideální místo jsme vybrali les v bezprostřední blízkosti pravěké osady Křivolík (bit.ly/krivolik) po domluvě s majitelem osady. Místo splňovalo všechny naše předpoklady a zároveň jsme měli možnost vyzkoušet si některé pravěké techniky navíc a vybudovat něco, co bude dál majitelům sloužit. K našemu milému překvapení tu v ten samý týden tábořili nadšenci do pravěkých a keltských osad a my tak měli sousedy.

Přípravy

Zhruba v únoru 2019 jsme k akci Primitivní vesnice zveřejnili základní informace a členové kmene se předběžně mohli zaregistrovat na libovolný počet dní a zvolit, které role by ve vesnici chtěli zastávat. Na společné schůzce jsme pak role rozdělili tak, aby nám žádná nechyběla, ale žádná nebyla zastoupena mockrát (některé byly sdílené). Role jsme vybírali s vědomím toho, že s sebou nesou břímě přípravy a zajištění materiálu na akci. Především pak nutnost ovládnout dané řemeslo a být schopen jej představit ostatním. Vzhledem k potřebnosti jednotlivých rolí jsme jako vedoucí akce s Mitchim byli každému k ruce a průběžně jsme zjišťovali, jestli všichni přípravy zvládají a jestli není potřeba někomu pomoct nebo jej například z důvodu nemoci nahradit. Po celou dobu příprav jsme se potáceli mezi snahou vyzkoušet si co nejvíce aktivit a být schopni přežít na jedné straně a snahou brát s sebou co nejméně věcí na straně druhé. Nakonec jsme vytvořili harmonogram tábora tak, abychom delší aktivity stihli a pokud možno každou činnost, kterou chceme zahrnout do programu, nejdříve vyzkoušíme a otevřeme si tím možnost využívat konkrétní výdobytky civilizace. Co nám časově nezapadalo na hlavní akci, to jsme naplánovali vyzkoušet už předem doma. Podobně jsme postupovali i co se týče materiálu a technologií, které jsme si neopatřili sami – reálný svět jsme se tak snažili co nejpřesněji imitovat herními principy. Tedy, než jsme mohli využít nakoupenou zeleninu k vaření, museli jsme jít nasbírat alespoň houby a ovoce. Museli jsme se naučit výrobu provazů z rostlin, abychom směli používat přivezené provázky apod. 

Původně jsme chtěli odebírat základní potraviny z farem či od živnostníků z okolních vesnic, na internetu ani při obhlížení místa jsme však nic nenašli, a nakonec jsme museli suroviny nakoupit v supermarketu (zelenina a ovoce). Podařilo se nám ale domluvit odkup kozy a slepice. Stejně tak jsme nebyli schopni sehnat jinde než na internetu správné proutky na pletení košíků, ale zase jsme nasbírali ručně obilí na pletení ošatek.

Pro vedení workshopů a úvodních lekcí v rámci hlavní akce jsme nakonec podle hlavních vybraných činností rozdělili funkce keramikáře, ševce a garanty pro práci s kůží, košíkáře, saunaře, šamana, ohňotvůrce, rybáře, řezníky, kuchaře, tavitele, pecaře, lanaře, lukaře, stavitele, sběrače a truhláře.

Primitivní vesnice

V den D jsme se sešli na nádraží, každý se svým minimem věcí. Jeden s věcmi zabalenými ve spacáku místo batohu, další s vlastnoručně vyrobeným košem z proutí, většina z nás ve vlastnoručně ušitých oblečcích. Všichni však s veselou náladou a plni očekávání, co nám následující týden přinese. Do obce Česká Třebová, která leží nedaleko osady Křivolík, jsme ještě shodou náhod dojeli první třídou, k osadě jsme již stoupali po svých a bez mapy či navigace.

Na místě jsme se rozdělili do skupinek a stavěli jsme si obydlí na následující týden. Přístřešků nakonec bylo více, jelikož jsme dospěli k názoru, že pro méně lidí bude jednodušší je postavit kvalitnější. Každý se tedy mohl rozhodnout, jestli chce mít vlastní stavbu, nebo bydlet ve dvojici či trojici. Jedna skupinka si navíc vybudovala větší přístřešek, kam se vešly i naše společné věci. Bohužel ale všechny přístřešky protekly během velké bouřky, která na nás přišla poslední noc.

Kdo byl hotov s přístřeškem, snažil se většinou rozdělat oheň některým z primitivních způsobů (tření klacíků, roztáčení setrvačníku, křemenem o křemen). Tření klacíků už několikrát vypadalo, že bude fungovat, ale nakonec stejně jako ostatní způsoby jsme ani takto oheň nezapálili. První den jsme jedli dobroty, které jsme si připravili předem doma či společně na předchozích workshopech – kváskový chléb, sýry, buchty a jablíčka, která jsme našli po cestě. 

Další dny jsme čím dál tím víc chápali, že samotné opravování vlastnoručně postavených přístřešků, rozdělávání ohně, vaření jídla a hygiena zabírají ohromné množství času. Při výletech, během kterých jsme se snažili najít další suroviny, jsme sehnali vejce a med. Volně jsme pak našli ze sytějších potravin jablka a houby. Za největší neúspěch jsme pak brali, že se nám nepodařilo sehnat mléko a při rybaření jsme nechytili žádnou rybu.

Začít od nuly

Postupně jsme více a více pokulhávali za naším časovým plánem a litovali, že máme na vše tak krátkou dobu. Došlo nám, že žádný člověk v žádné době nezačínal od nuly. Vždycky navazoval na dlouhé roky práce a vývoje a když někdo pokračoval, měl již k dispozici plody práce svých předků. Naše velké plány na ohromné množství činností tak byly již předurčeny předem k tomu, že bude jen velmi obtížné je všechny plnit a zároveň si užívat samotný primitivní pobyt v přírodě. Naše touha odvděčit se za ochotu sousedům z Křivolíku nás nutila ve větším množství pracovat na stavbě lovecké chaty – strávili jsme tam téměř tři dny, ale stejně jsme z daleka stavbu nedokončili. Kromě toho se většina z nás účastnila zabíjaček a společných jídel v osadě. Jinak si ale každý situaci přizpůsobil po svém a většina z nás si exkurzi do minulosti užívala, jak chtěla. Přestali jsme se honit a začali vše vnímat jako možnosti namísto povinností. Přišli jsme na to, že je nejlepší nechat jednotlivé mistry (garanty činností), aby dle svých možností přes den pracovali na svém řemesle a zapojovali ostatní dle zájmu. Většinou tak každé řemeslo vyzkoušela alespoň polovina účastníků.

V kamnech jsme nakonec pekli jenom chleba, jelikož je pro vypalování keramiky potřeba jiný typ pece a neměli jsme dostatek času na to jej zbudovat. Keramiku jsme nakonec vypalovali v ohništi. Možná i proto nám všechny nádoby popraskaly a povedly se tak jen setrvačníky a křivolické venuše. Důvodem mohl být ale i krátký čas sušení nebo nedokonalá konzistence směsi, kterou jsme tvořili čistě z jílu z potoka.

Když měl někdo chuť si vyřezávat, klidně si tři dny vyřezával, stejně tak někdo mohl více dnů v kuse strávit tvorbou křivolických venuší či pletením košíků. Někteří trávili čas procházkami po okolí či rybařením a jiní zase tvorbou provázků z juty, listů pšenice a nakonec už z čehokoliv.

Mezi naše zamýšlené činnosti se na základě spolupráce s osadou Křivolík přimíchala pomoc jako komparz při natáčení života v jejich osadě, stavba lovecké chatky a velká zabijačka poraněné krávy. Díky osadě jsme si také vyzkoušeli mletí obilí, mohli jsme si u nich upéct chleba, zkusit vyrobit uhlí a tavit kov. Také se nám spolupráce vyplatila při saunování, kdy jsme mohli využít jejich nafukovací bazének k opláchnutí. Saunu jsme zbudovali jako kupoli z mladých proutků zakrytých dekami a igeliťárnou a dvakrát využili. V okolí jsme pak identifikovali a nasbírali mátu, která svou vůní saunování ještě více zpříjemnila. Pro mě i mnohé další byla sauna jedním z nejsilnějších duchovních zážitků na akci.

Předposlední noc přišla velká bouře a my se postupně slézali do nejbytelnějšího přístřeší až jsme všichni vyrazili k sousedům na Křivolík. Seděli jsme společně v ohromné budově nazývané Valhalla s velkým ohništěm uprostřed, přijali nás velice vlídně. Strávili jsme večer zpěvem a radováním. Potvrdil se tak i náš předpoklad, že je potřeba nějaké útočiště pro případ nouze. Další den nám bylo řečeno, že je potřeba utratit jednu krávu, která se v noci těžce zranila. Strávili jsme tak skoro celý den pomocí s velkou zabijačkou. V mezičase jsme také konečně vybalili vydělanou kůži (původní plán využít kůži, kterou stáhneme z kozy a vyčistíme si ji nebyl časově realizovatelný) a začali plést košíky. Večer jsme ještě jednu noc přespali s novými přáteli ve Valhalle a další den už patřil jen úklidu a loučení.

Po letní části následoval ještě jednodenní workshop na dodělání kožených výrobků (bot, čutor, opasků) a víkendový workshop zaměřený především na techniky tavení a práci s kovem (nožíky, prsteny, amulety). Tento workshop jsme se rozhodli spojit s programem pro skauty.

Co mi akce přinesla

Celý projekt, ale zejména samotná Primitivní vesnice, byly pro mě silným zážitkem a zkušeností. V celém týdnu jsem se naprosto oprostila od myšlenek na svůj život v civilizaci a věnovala jsem se přizpůsobování podmínkám a zajištění přežití ve zdraví a spokojenosti. 

Příroda mě donutila zpomalit a naprosto slevit z původních přemrštěných plánů. Byla jsem nucena prioritizovat, ale především si uvědomit, že není důležité stihnout všechno ani co nejvíc, ale užívat si soužití s přírodou v její surovější podobě. Vychutnávala jsem si čas věnovaný poznávání okolí, ranním osvěžením v řece či klábosení s přáteli při pletení nekonečných provázků. Zjistila jsem o sobě, kdy je mi nejlépe a jaké mi vyhovuje tempo. Také jsem zjistila, že existuje nepřeberné množství činností, které jde dělat v mezičase, kdy se mi nechce dělat nic velkého – hraní si s hlínou, získávání zrn z klasů, pletení ošatek či vyřezávání lžíce. Nutno říct, že jsem také nabyla velkého množství reálných dovedností, které jsem teď schopna využít a předávat ostatním na dalších akcích.

Nejsilnějšími zážitky byly společné činnosti, které nakonec tvořily kostru celého pobytu – zabijačky, saunování, stavba lovecké chaty až do vyčerpání či evakuace před bouřkou zakončená společným ohněm ve vedlejší vesnici.

Myslím si, že podobná akce ve starším kolektivu roverského kmene má své místo a bude cennou zkušeností pro každého rovera či vedoucího, který se za rovera již nepovažuje. S mladšími rovery či skauty by určitě bylo možné vyzkoušet některé části ve zjednodušené verzi a s větší organizací ze strany vedoucího. Samostatné aktivity či zážitky s přírodou pak můžu doporučit úplně všem.