Výpravy a vycházky do přírody

Skautská činnost se tradičně odehrávala z velké části v přírodě. V poslední době se můžeme stále častěji setkávat s pojetím skautingu, který se z velké části odehrává v klubovnách či jiném městském prostředí. Výpravy se stávají u některých oddílů jen občasnou záležitostí, jakýmsi nepravidelným doplňkem. Přitom vytváření vztahu k přírodě, k regionu, kde žijeme, i objevné výpravy a expedice do vzdálenějších míst patří mezi nejúčinnější metody, které podněcují mladého člověka v jeho další cestě. Navíc je třeba překročit propast mezi izolovaným člověkem dneška, žijícím v umělém, často virtuálním světě, a přirozeným světem, tedy reálným světem, který nás obklopuje…

Během výprav rozvíjíme přirozené pohybové dovednosti. Vhodně vybraný různorodý terén nabízí nesrovnatelně rozmanitější impulzy v porovnání s vybavenými sportovišti všeho druhu. Navíc zavání něčím, co se umělými technickými prostředky navozuje obtížně – pocitem volnosti a prožitkem dobrodružství.

V době pandemie koronaviru se vyjevují problémy spojené se způsobem života moderní civilizace odtržené od přirozeného světa. Zároveň se stále více ozřejmují i limity častého využívání moderních technologií u dětí a mladých lidí. Na jedné straně úžasným způsobem přispívají k možnosti udržet kontakt a realizovat některé výchovné impulzy a vzdělávací či pracovní aktivity. Na druhé straně se zvýraznila rizika spojená s jejich nuceným častým používáním (jde zejména o zvýšenou míru narušení sociálních vztahů, vznik depresí, zpohodlnění, vznik a rozvoj závislostí, ztrátu návyků, poruchy pozornosti…). Různé výzkumy poukazují na důležitost pohybu a pobytu v přírodě ve vztahu k rozvoji imunity jako nejlepší prevence a jeho pozitivního vlivu na psychické zdraví. 

V tomto ohledu můžeme udělat právě v této době velmi užitečný kus práce a podpory mladé generace, když ji budeme pravidelně vytrhávat z umělého světa a ukazovat jí cesty ke světu přirozenému. To můžeme realizovat i v obtížné nákazové situaci tím, že poskytneme rodinám náměty na výpravy a vycházky a třeba jim i nabídneme některé aktivity.

Naléhavost pobytu a pohybu v přírodě byla zřejmá již před pandemií, nyní je o to větší. Jedna z cest, kterou můžeme být jako skauti světu užiteční, jsou právě časté a pravidelné vycházky a výpravy do přírody, i když v kontextu situace byť jen po malých skupinkách. 

Terminologie: výpravy, vycházky a výlety

Pro naše účely používáme termín vycházka (kratší, zpravidla do půl dne), výprava (jednodenní či vícedenní) a expedice (náročná delší výprava do „divočiny“, spíše u starších skautů a skautek, RR, dospělých). Skautské vycházky, výpravy a expedice mají svůj výchovný záměr, zpravidla jsou spojené s různými výzvami a plánovanými překážkami, poznáváním a rozvíjejí různé dovednosti. Slovo výlet je spojeno spíše se zábavou a hodí se více do rodinného či školního prostředí. 

Co nám nabízí krajina

V naší zemi máme skvělé podmínky pro realizaci vycházek, výprav a expedic. Málokde najdeme na tak malém území takovou přírodní a kulturní rozmanitost. 

Krajiny pískovcové se svými soutěskami a skalními věžemi a labyrinty, krajiny sopečné se svými homolemi (a dokonce i „dýchající“ sopkou), krajiny vápencové s jeskyněmi, lomy a tajemnými štolami, travertinovými kaskádami a vodopády, krajiny stepní, krajiny lužních lesů připomínajících Amazonii, krajiny horské se svými hřebeny, rašeliništi i skalními výchozy, krajiny rybniční… Konkrétní náměty naleznete v odstavci Výpravy skautů a skautek.

V každém kousku naší země potkáme stopy lidské historie. Hrady, zámky, zříceniny, hradiště, křížky u cest, aleje, parky, staré sady… Patří sem pochopitelně i současné zásahy do krajiny a její soudobé utváření. Každá krajina má svůj příběh, svou náladu a možná i své poselství. Abychom toto mohli pochopit a smysluplně použít při výpravách s dětmi, je třeba krajinu zkoumat a poznávat. Stávat se její součástí, naslouchat jí a zároveň do ní vstoupit svým vědomím. 

Vůdci oddílu se vyplatí shromažďovat zajímavé tipy na výpravy do blízkého i vzdálenějšího okolí, vést si jakousi databázi se zajímavostmi k dané oblasti. Budete-li chtít jít více do hloubky, doporučuji nastudovat v základních rysech informace o geologickém podloží, krajinných tvarech, vodstvu, fauně i floře dané krajiny. Další úroveň jsou stopy historie, osídlení i pověsti a příběhy, které se k příslušné krajině vážou. Nelekejte se, nemyslím nic složitého ani rozsáhlého. Když se vypravíte třeba do Českého krasu a pak někdy do okolí Žulové u Jeseníku, můžete pozorovat souvislost mezi horninou, porostem a vodou. Voda se jinak chová na vápenci než na žule, rostliny se v obou případech také liší a stopy lidské činnosti se projevují rovněž trochu odlišným způsobem… Dětem i sobě tak můžeme lépe otevírat oči a rozumět krajině, abychom po ní nechodili jako slepí.

Příprava a programová náplň výprav

Už E. T. Seton popisuje svoji zkušenost, že nestačí děti vyvézt do přírody. Je potřeba jim nabídnout podnětné impulzy v nejrůznější podobě. Jak tedy přistupovat k programové přípravě výprav?

První rovina je promýšlení výchovných cílů. Co sledujeme výpravou jako celkem i jednotlivými prvky programu? Druhá rovina je výběr krajiny (trasy). Třetí rovina představuje spolupráci v týmu – jak si rozdělíme přípravu a vedení jednotlivých programů v rámci týmu oddílové rady. Čtvrtá rovina je příprava a obstarání pomůcek.

Vlastní průběh může mít různou podobu. Zpravidla putujeme krajinou, na vhodných místech činíme zastávky, při nichž si vytváříme prostor pro různé impulzy, výzvy, aktivity, hry… Jako pomůcku jsem stanovil několik kategorií, nad nimiž přemýšlím při přípravě výprav a k nimž se snažím vázat promýšlené cíle.

Tyto kategorie nejsou dogma, jsou spíše vodítko. Jistě tam řada věcí chybí. A určitě není nutno realizovat vždy všechny. K řadě důležitých věcí dochází vlastně jen tak mimoděk. Např. už jen tím, že se dítě vyrovnává s nepřízní počasí – větrem, deštěm, zimou – zvyšuje svou odolnost a posiluje svou imunitu. 

Součástí výprav by měl být nějaký prostor pro volnou hru, kterou si děti samy vymyslí a zrealizují. Nemělo by být tedy všechno organizované ze strany vedoucích a rádců a děti by neměly být pouze v roli konzumentů programu. Pro nás se tím vytváří užitečný prostor pro pozorování, jak se přirozeně projevují jednotlivé děti.

Osvědčilo se nám, když se součástí každé výpravy stala nějaká větší prožitková hra. Prožitkovou hrou myslím činnost, kterou připravujeme s cílem, aby při ní došlo k různým interakcím mezi účastníky, kteří prožívají a řeší různé situace. Do hry přitom vstupují emoce. V jejím závěru (někdy s určitým odstupem), je třeba provést ohlédnutí (tzv. review), při němž se ptáme na různé situace, které při hře vznikly, jak se při nich kdo cítil a proč jednal tak, jak jednal. Tím se učíme poznávat sami sebe i druhé, empatii, rozlišování efektivních a neefektivních postupů.

Výpravy ve věku vlčat a světlušek

V období vlčat a světlušek bychom měli prozkoumat všechna zajímavá místa našeho okolí (přírodní památky, chráněná území, přírodní zajímavosti jako údolí, skalní útvary, staré sady, louky, vypravit se proti proudu řek a potoků, prostě prozkoumat do hloubky okolí svého bydliště). S přírodními zajímavostmi pochopitelně souvisejí různé odrazy lidské činnosti. Součástí výprav je tedy rovněž zkoumání historických památek, kulturních zajímavostí atd. Smysl spočívá ve vytváření vztahu ke svému domovu a vnitřní „zapouštění kořenů“ a „srůstání“ s krajinou svého domova. Výpravy v této věkové kategorii můžeme tematicky rozdělit např. takto: 

• Cestou k prameni (potoka)
  nebo proti proudu potoka, říčky
• Zkoumání remízků v polích
  (třeba jako tajemných ostrovů)
• Cesta k rozhledně, hradu, zřícenině
• Dobytí vrcholu (nějakého kopce)
• Cesta hlubokými lesy (a výzkumy v lesích)
• Cesta k rybníkům
• Hledání skalních útvarů a balvanů

Na nástěnku v klubovně si můžeme pověsit mapu okolí a zakreslovat do ní místa, která jsme prozkoumali.

Kromě zkoumání okolí vyrážíme jednou za rok s vlčaty na velkou expediční výpravu do vzdálenějších míst, v našem případě do Českého ráje, kde zkoumáme skalní soutěsky. Jinak větší výpravy necháváme věkové kategorii skautů a skautek, aby se vlčata a světlušky měly na co těšit.

Klíčovým zadáním pro věk vlčat a světlušek je učit se vnímat krásy přírody a světa kolem. 

Důležitý rozměr této věkové kategorie je pozorování přírody a tvořivé až umělecké činnosti v přírodě. Součástí výprav by rovněž mělo být vyprávění příběhů a pověstí, které se k danému místu vážou. 

Výpravy ve věku skautů a skautek

Ve věku skautů a skautek bychom se mohli vypravovat do vzdálenějších míst. Co třeba navštívit a postupně prozkoumávat jednotlivé chráněné krajinné oblasti, národní parky a další zajímavá místa? Splout alespoň některé naše řeky a putovat alespoň některými horami. Navštívit vybrané hrady a zříceniny, prozkoumat vybraná historická města… 

Příklady výprav do přírody: 

• Výpravy do pískovcových krajin a průzkum skalních roklí a bludišť (např. Ostaše, Teplického skalního města, Maloskalska, Besedických skal…)
• Výpravy do vápencových krajin (např. do Českého krasu, údolí Berounky nad Srbskem, lomu Alkazar a podzemních štol…)
• Výpravy do sopečných krajin (např. v Českém středohoří je Porta Bohemica, Kamýk, Radobýl, Lovoš, Ralsko nebo „dýchající sopka“ Boreč)
• Výpravy do horských krajin (např. výstup na Králický Sněžník, přechod hřebene Jeseníků…)
• Výpravy do lužních lesů (to jsou např. některé části Polabí, soutok Moravy a Dyje…)
• Výpravy do divokých kaňonů řek (např. řeky Chrudimky od Křižanovické přehrady do Svídnice, Podyjí, Křivoklátska, Stvořidel na Sázavě…)

U skautů a skautek by měly hrát výraznější roli aktivity zaměřené na emoční prožívání krajiny, hodnoty, vztahy a programy zaměřené spirituálně. Příkladem může být kousek osamělého putování po hřebeni hor, kdy na přibližně tříkilometrové trase s výhledy, jeden vedoucí vypouští děti s rozestupy, druhý čeká na konci trasy. Jiný příklad je návštěva do světa stromů. V místě, kde rostou velké staré stromy, si skauti (skautky) zavážou oči, vedoucí je v tichosti rozvedou k jednotlivým stromům, každého k jednomu. A skaut se má pomocí hmatu, chuti, čichu, doteky dlaní, obejmutím atd. seznámit se svým stromem a pobýt s ním. Vedoucí potom skauty odvedou na výchozí místo, sejmou šátky a hledají svůj strom. 

Skauti a skautky se učí přírodu poznávat, rozumět souvislostem. Kromě vnímání krás přírody a světa kolem je učíme všímat si rozporů, které mezi člověkem a přírodou vznikají. Během výprav si tedy všímáme zásahů člověka do krajiny a můžeme na toto téma otevírat různé formy diskuzí. Během zastávek při putování krajinou čteme různé inspirativní příběhy a debatujeme o nich. Pro tento účel si vytvářím vlastní sbírku příběhu pro různé příležitosti. Doporučuji třeba Příběhy k zamyšlení z edice FONS.

Výpravy a expedice v roverském věku

V roverském věku přicházejí ke slovu náročné expedice, zimní přechody hor, zahraniční putování atp.

Dochází zde k vědomému propojování člověka s přirozeným světem. Dříve jsme se učili vnímat krásu přírody, později jsme se naučili ji poznávat a rozumět souvislostem. Nyní přichází na řadu rozvíjení pocitu sounáležitosti a z toho vyplývajících osobních důsledků pro životní styl člověka. 

K výpravám obecně

Ve věku vlčat, světlušek, skautů a skautek je třeba uchovat četnost výprav (ať už jednodenních či vícedenních, oddílových či družinových) alespoň jedenkrát měsíčně. Pokud by četnost klesla pod tuto úroveň, nabízí se otázka, zda jde ještě o plnohodnotnou skautskou činnost. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale na vzdělávacích kurzech se často dozvídám, že řada oddílů vyráží na výpravy tak jednou za půl roku. Přitom příroda je nedílná součást skautské výchovné metody. 

U všech věkových kategorií je potřeba překračovat chápání přírody jako pouhé kulisy k našim aktivitám. Může se to stát, když třeba uspořádáme v houštinatém lese bojovou hru. Stromy, výmoly, skalky, křoviska – to vše nám poslouží jako výborná kulisa k realizaci zamýšlené hry. Jenže u toho nesmíme zůstat. Další rovina je poznávání přírody a přírodnin ve smyslu, že se učíme úměrně věku určit, o který druh květiny, stromu, kamene, stopy zvířete atd. jde. Na to navazuje zkoumání procesů a vztahů, které se v přírodě vyskytují, jaké jsou souvislosti mezi přírodou a lidskou činností… Ani u toho však nesmíme zůstat. Ke slovu přicházejí činnosti, které cíleně směřují k rozvoji úcty k přírodě a krajině, které nás učí vnímat ji jako hodnotu, činnosti, které nám ukazují, jak přírodu prožívat a mít ji rád. Jde tedy o rozvoj všímavosti, práci s estetikou, prožívání přírody všemi smysly. Další rovina jsou pak aktivity cílené na pomoc přírodě – sázení stromů, úklid parku, různé ekobrigády… Takové akce by neměly chybět v činnosti žádného oddílu či družiny. 

K tomu, že se v přírodě pohybujeme, realizujeme v ní různé činnosti, poznáváme ji, prožíváme ji, pomáháme jí, přibývá později ještě další rozměr. Příroda se nám začne zjevovat jako jedna velká a úžasná učebnice ukrývající mnoho nenápadných principů a skrytých poselství, která se snažíme odhalit a která na nás působí. Postupně přestáváme být jejími vnějšími pozorovateli a uživateli a stáváme se její součástí. Vigilie (bdění, noční rozjímání) pod hvězdnou oblohou, při západu či východu slunce nebo osamělé putování po horských hřebenech otevírá naše nitro impulzům, které můžeme ve víru běžných denních činností jen těžko zaslechnout. V takový okamžik překračujeme rámec emoční a hodnotový k rozměru spirituálnímu.

Na našich výpravách do přírody se učíme skromnosti (schopnosti vystačit s málem a zažít hodně), sebeovládání, odolnosti, schopnosti si poradit v různých situacích… Je třeba podporovat zdravý „primitivismus“, nabízet osvědčené aktivity spojené s tábořením a přežitím v přírodě, orientací v terénu, rukodělnými činnostmi. Prostě vytvářet podmínky k tomu, aby dítě mohlo porozumět tomu, že skutečné dobrodružství předčí to virtuální. 

Jde rovněž o postupné vytváření takového životního stylu, který místo konzumního přístupu ke světu vědomě pracuje s dobrovolným sebeomezením a šetrným přístupem k přírodě. 

Pokud byste chtěli na článek reagovat, můžete tak učinit na e-mailu: .

TIP: Inspiraci můžeš čerpat z knihy Výpravy za dobrodrodružstvím (Miloš Zapletal, Knižní klub, 2009) nebo Nejkrásnější sbírka: krajiny České a Slovenské republiky (Miloslav Nevrlý, Vestri, 2001)