Skautský závazek zlepšovat svět získává v čase sílících klimatických změn nový rozměr. Připravujme mladou generaci na měnící se globální výzvy větším výchovným důrazem na aktivní zapojení do společnosti.
Poslední rok jako by se s klimatickými změnami roztrhl pytel. Stalo se z nich jedno z předních společenských témat. K tomu, o jaký problém se vlastně jedná a jak se k němu postavit, se vyjadřují snad úplně všichni: aktivisté, vědci, politici, média, Greta Thunberg a stávkující studenti, Václav Klaus… A také skautky a skauti. Vyjdeme-li z předpokladu, že na existenci lidskou činností zaviněných klimatických změn panuje silná vědecká shoda (často se hovoří o 97 % vědeckých studií bit.ly/studie-klima) a že v jejich důsledku hrozí planetě Zemi nevratné a pro život (nejen lidí, samozřejmě) riskantní důsledky, jde bezpochyby o téma, kterému je nutné se výchovně věnovat.
Následující řádky nabízejí úvahu nad možnostmi, jak by skautské hnutí mohlo téma měnícího se klimatu uchopit. Nejde ale o konkrétní metodický návod jako spíše o zamyšlení nad tím, jakým směrem může skauting napřít své síly.
Klimatická změna jako skautské téma?
Pro skauting je téma klimatické změny tak trochu oříšek. Na jedné straně patří ochrana přírody a výchova k environmentální ukázněnosti ke skautingu odjakživa. Učíme se neničit přírodní výtvory, neplýtvat, nenechávat po sobě odpad a další důležité dovednosti. Pomáháme tak vytvářet povědomí o potřebě pečovat o životní prostředí. Na druhé straně je ale klimatická změna problémem úplně nového ražení, na který naše „klasické“ postupy – vlastní šetrnost a péče o přírodu kolem nás – nejspíš nestačí. Na jasné odpovědi na to, jak se postavit k výzvě, kterou klimatické změny přináší, se nakonec neshodnou ani experti. Hlavní část břemene přechodu na tzv. uhlíkově neutrální společnost přitom nejspíš nesou vlády a velké obchodní společnosti, které jsou zodpovědné za drtivou většinu světových emisí skleníkových plynů. Více o tématu → zde.
V jádru je tedy klimatická změna společenský a politický problém vyžadující ke svému řešení větší občanskou aktivitu. Vyvstává tak otázka, jak konkrétně na klimatickou změnu může reagovat skauting nad rámec výchovy k šetrnému chování k přírodě, aniž by se vzdal svého závazku nevměšovat se do politické soutěže. Schválně se neptáme, jestli můžeme. Zříci se ambicí na větší občanskou angažovanost skautů a skautek v tak palčivém tématu by podle nás totiž de facto znamenalo odmítnout odpovědnost a rezignovat tak na základní skautské hodnoty.
Vychovávejme k občanské angažovanosti
Junák není environmentální, ale výchovná organizace, která se ve svém programu zaměřuje mimo jiné na ochranu přírody a zároveň na výchovu k aktivnímu zapojování do společenského dění (nastávající 8. bod skautské výchovné metody, přítomný už teď ve skautském programu). Právě kombinace environmentální výchovy a výchovy k aktivnímu občanství, přítomná ve skautské DNA, má potenciál tvořit silný základ efektivní občanské angažovanosti v dobách klimatické změny.
Často slyšíme, že skauti a skautky jsou díky své schopnosti samostatného rozhodování či zkušenosti s vedením druhých schopní a ochotní stát se „společenskými lídry“. Tradiční skautské kompetence jako umění přijmout odpovědnost, schopnost vést ostatní, zjišťovat si informace, kriticky je vyhodnocovat a na základě nich se rozhodovat, umět komunikovat s různými lidmi a řada dalších se mohou v kontextu úsilí za přijetí klimaticky odpovědných opatření velmi hodit. Klimatické změny jsou rozsáhlým problémem a jako takové vyžadují ze strany společnosti dobře rozmyšlenou odpověď, která se neobejde bez smysluplné koordinace a leadershipu.
Po čem tedy voláme? Po větší aktivitě jednotlivců nad rámec jejich činnosti ve skautské organizaci, kterým ale může skauting poskytnout adekvátní průpravu z hlediska občanských kompetencí. Co umíme a měli bychom dělat ještě více, je vychovávat občansky kompetentní osobnosti, které dokáží cílevědomě a efektivně působit na proměnu společnosti. Zejména v posledním roce je vidět, že aktivita (především) mladých lidí má v otázce klimatu váhu a dokáže doslova měnit svět, který se dosud k problematice klimatických změn stavěl vlažně. Právě výchova k aktivnímu zapojení do společnosti a do rozhodování o věcech veřejných by proto měla mít v nastávajících časech ve skautingu větší roli, chceme-li jako organizace přispět svou troškou do mlýna při potýkání se s klimatickými změnami i jinak než individuální environmentální kázní.
Využít vlnu občanské aktivity
Pokud bude taková aktivita probíhat v sepětí s oddílovým programem – například formou důrazu na environmentální výchovu či pomoci lokální komunitě s důrazem na výše popsané dovednosti, jako je schopnost se organizovat a pomáhat na místech, kde je to třeba – měla by zachovávat princip nevměšování se do politické soutěže, tedy být apolitická. Zároveň neupíráme jednotlivcům právo se do veřejného života a řešení společenských výzev zapojovat zcela dle svého nejlepšího umu, vědomí a svědomí, k jejichž růstu poskytuje skauting svůj výchovný systém.
Nevoláme tedy po větší aktivitě skautské organizace jako celku ve veřejné debatě o klimatických změnách. Některé zahraniční skautské organizace se na podzim loňského roku rozhodly využít svého společenského kreditu a veřejně podpořily středoškolské stávky za klima – například slovenská, belgická, chorvatská, rakouská, německá, italská, španělská, či dvě francouzské skautské organizace. Toto angažmá může být ale problematické pro některé členy a členky skautských organizací, kteří se s tímto typem vystupování na úrovni celé organizace neztotožňují a považují jej za zasahování do politického života. Na druhou stranu je třeba rozlišovat vyjádření ke společenskému tématu a podporu určité formy boje – v tomto případě Fridays for Future. Využít vlnu občanského vzedmutí pro podporu zásadního tématu, avšak bez nutnosti jmenovité podpory konkrétní akce či hnutí, se tak může jevit jako vhodná strategie.
Jaký typ občanských kompetencí ale máme v této souvislosti rozvíjet. A jak mohou tyto kompetence zapadnout do dosavadní skautské praxe a dále ji rozvinout? Poskytuje skauting dostatečně uchopitelné kompetence k tomu, aby byli skauti a skautky „efektivně aktivními“ občany a občankami?
Zažít si (opravdové) zlepšování světa na vlastní kůži
Již teď má Junák zpracovanou nabídku v podobě příslušných stupňů stezky (především 3. a 4. stupeň) a roverského programu. Například stezka v oblastech Já občan a Propojený svět ukládá mimo jiné spolupráci s jinými občanskými spolky nebo organizování akcí pro veřejnost. Je zde zřejmá snaha o orientaci v procesu občanského aktivismu jak z organizační, tak praktické stránky a zároveň důraz na kritické myšlení. Z roverského programu je pak k aktivnímu občanství nejblíže asi odborka Občan/Občanka, která uvádí poměrně podrobně do problematiky fungování demokratického zřízení a občanských práv; případně návrh uspořádat → projekt, který má širší společenský přesah. Vyšší priorita těmto oblastem stezky a programu (výběr plnění úkolů v této oblasti je z větší části dobrovolný) nebo častější zařazení podobných aktivit na program kurzů a dalších akcí by mohly pomoci nechat skutečně každého zažít, jak mění svůj kus světa.
Otázkou však zůstává, jestli osvojení těchto procesů a principů na řešení klimatických změn pomocí občanské aktivity stačí. Případně naopak – jestli lpění na procesech vymezených mantinely občanských práv nemůže za určitých okolností znamenat toleranci aktivit sice legálně obhajitelných, ve skutečnosti ale přispívajících ke klimatickému kolapsu. Jinými slovy, zda není načase otevřít téma občanské neposlušnosti a legitimních (ačkoli možná ne tuctových) nástrojů, které mají reálný potenciál vytrhnout společnost z letargie vůči klimatickým změnám.
Některé kroky totiž mohou v určitých případech sice bezvýhradně ctít ducha společenských pravidel, ale být v krajních situacích na hranici jejich litery. „Záškolácké“ pátky studentských protestů budiž příkladem. Máme na mysli především různé kampaně, demonstrace, protesty či (samozřejmě nenásilné) blokády. Všechny podobné akce pomáhají přitáhnout mediální pozornost a artikulovat tím společenský požadavek na řešení klimatických změn. Tyto cesty občanského angažmá určitě nejsou jediné (a ne každému jsou pochopitelně blízké), jsou ale evidentně velmi účinné. Hlavně v posledním roce pomohly jejich různé, často provokativní formy zdůraznit klimatické změny jako vážný problém i ve veřejné diskusi (odpovídající jeho „reálné“, vědci dlouho opakované vážnosti).
Jak přesně a pokud vůbec si tyto prostředky osvojit, to už je na dlouhou a patřičně barvitou debatu, která nás v následujících letech určitě čeká. Pro začátek navrhujeme zaměřit se na větší dostupnost občanského vzdělávání ve skautském programu tak, abychom jej nezprostředkovávali jen nadšencům. V souvislosti s tím pak nepochybně vznikne i debata o tom, jaké druhy občanského angažmá jsou při potýkání se s klimatickými změnami smysluplné (v různém kontextu budou dost možná efektivní různé strategie), a k jakým se mohou skauti ve svém programu hlásit. Zkrátka: Svět se sám od sebe klimaticky odpovědnějším nestane – a máme-li ve skautském programu kompetence, které by mu mohly napomoci, pojďme je víc pěstovat a dobře využít!
