Martina Lejsko – Čiko, kapitánka 4. oddílu vodních skautů a skautek v Jablonci nad Nisou
My se snažíme jít příkladem větším zamyšlení se nad tím, co doopravdy na program potřebujeme (jestli je fakt nutné auto na výpravu, minimalizace jednorázových věcí…). Do oddílové praxe se snažíme zavést to, co většina týmu vedoucích provozuje běžně ve svém životě (více bezobalové nakupování, neplýtvání jídlem a vodou, třídění odpadu). Se skauty se otevřeně bavíme o svých názorech (z čeho vychází) a o našich zkušenostech. Zároveň to moc nehrotíme, prostě využíváme běžných situací. Na posledním táboře měli naši zásobovači program, kdy ukazovali a vysvětlovali, do čeho a kde nakupují a jak skladují potraviny. O týden později na puťáku, kde už byli jen skauti, jsme nejen z toho důvodu, že nám přišlo na táboře, že se hodně jídla vyhazuje (zbytky z ešusu), cílili na to, abychom jídla měli přesně tolik, kolik potřebujeme. To se za pár dnů zvrtlo a bylo ho jen tak akorát. To následně vedlo k zajímavé diskuzi o tom, jak se jen kvůli těm pár dnům lehkého nedostatku změnilo jejich vnímání jídla. Závěry z diskuze byly hlavně (skauti 12–14 let), že si nikdy neuvědomili, že v batohu částečně na padrť rozdrcená sušenka, chutná stejně dobře jako celá, když je hlad a proč by jí teda vyhazovali, což někteří normálně dělají. A druhý velký závěr byl, jak hlad u každého trochu jinak ovlivňuje jeho chování, ubíhání času a jak každý potřebuje jiné množství jídla, i když je třeba stejně starý a velký. To už ale nemá s klimatem nic společného.
Iva Stehlíková – Hedvika, vedoucí oddílu skautek v Semilech. Ve volných chvílích si ráda vychutná šálek dobré kávy s knihou v ruce nebo tráví čas v přírodě, nejraději na skalách.
V našem oddíle se klimatem zabýváme již delší dobu. Letos jsme na toto téma dokonce uskutečnili celoroční hru s názvem Jeden svět s Grétou. Skautky se každý měsíc vydávají do nějaké země či kontinentu, jejichž prostřednictvím se dozvídají o problémech, které sužují právě tuto oblast. Každý měsíc mohou plnit během družinových schůzek dva úkoly. Na oddílové akci, která je také zaměřena na danou zemi, jsou pak připraveny další dílčí úkoly. Cílem této hry je očistit planetu zemi. A to tak, že za splněný úkol získávají barevný dílek dané země z mapy Světa. Gréta je pak průvodkyní na cestě k tomuto cíli. Jelikož v oddíle už delší dobu nepoužíváme bodování, i celoroční hra je pojata kooperativně. Družiny spolu tedy nesoutěží, ale snaží se planetu očistit společně.
V září jsme na úvodní oddílovce uspořádali „Summit za klima“, kterého se zúčastnila i Gréta. Každá družina měla na plakát umělecky ztvárnit, co si myslí, že naši Zemi aktuálně nejvíce trápí. Své poznatky pak představila zástupcům světových velmocí (rozuměj vedoucím oddílu). Poté se uvedla Gréta se svým proslovem, kde nechyběl výčet všemožných globálních problémů.
Zahájení našeho skautského roku pak pokračovalo na víkendové výpravě, na které jsme se vydali do Severní Ameriky. Výpravu jsme nazvali „Zavařovačka“. Nechtěli jsme zavařit pouze ovoce, ale také sami sebe – rozuměj: poznat se s nováčky, stmelit oddíl dohromady. Výprava byla také pojata trochu jako nábor a každá skautka si tak s sebou mohla vzít svou kamarádku. A protože je Severní Amerika a hlavně USA jedním ze států, kde se nejvíce plýtvá, věnovala se víkendovka hlavně tématu zerowaste – tedy bezobalový nákup, omezení plýtvání, využití regionálních zdrojů, třídění odpadu, minimalismus… A jak to všechno vypadalo v praxi? Skautky měly za úkol uvařit americké jídlo tak, aby byl jejich nákup co nejvíce bezobalový a uvařily toho jen tolik, kolik sní. Obě družiny dokázaly uvařit skvělé jídlo a zbyly pouze dva odpadky. Na tuto aktivitu jsme navázaly výrobou látkových sáčků, které si skautky ručně ušily. (Z organizačních důvodů to bohužel nešlo obráceně). Dále jsme si zkusili uvařit marmeládu ze šípků, které jsme nasbírali v okolí, a upéct domácí chléb. Na rozcvičce jsme hledaly k neekologickým variantám různého spotřebního zboží varianty ekologické. Naučily jsme se také třídit odpadky a diskutovaly jsme o tom, proč je dobré se vždy zamýšlet nad tím, co kupuji. A že vlastně není fajn neustále nakupovat nové věci, ať už se jedná o oblečení ušité v Bangladéši nebo nový mobil, který vlastně nepotřebuji. Shrnuto, proč být raději minimalista než „maximalista“.
A co družinovky? Na družinových schůzkách si skautky uspořádaly vlastní swap – tedy výměnu oblečení, které již neunosí. Zkusily si také uspořádat družinovou schůzku v místnosti 1‚5 × 2 m, aby měly představu o tom, jak přelidněná jsou asijská velkoměsta. Na družinové výpravě pak měly uvařit jídlo pouze z regionálních potravin. Čeká je také oprava staré dřevěné poličky či výroba ptačí budky.
Tento měsíc se chystáme na uspořádání sbírky pro Austrálii. Chceme v únoru uspořádat v městské knihovně dobročinný bazar, na němž se budou prodávat věci, pro které doma již nemáme využití, ale někdo další by mohl mít. Výtěžek ze sbírky chceme poslat na pomoc zvířatům postiženým požáry. A s jakými globálními problémy se budeme potýkat v dalších měsících? Čeká nás například dezinformační válka, porušování lidských práv, chudoba a hladomor, rasismus. Závěrem bych chtěla říct, že ač to může na první pohled vypadat velmi radikálně, nikdy nechceme jít do extrémů a jakýmkoli způsobem dětem vnucovat naše postoje, názory. Snažíme se, aby děti mohly do tématu co nejvíce nahlédnout, a hlavně mu porozuměly, utvořily si svůj vlastní názor. Proto se o tématech snažíme hodně diskutovat. Věříme, že každý se podílí na podobě naší planety, a proto má smysl se nad svým konáním zamýšlet již od raného věku.
Václav Henych – Tesák, Studuje na ČZU. Je vedoucí 28. oddílu skautů na Suchdole. Zajímá se o dřevo a konstrukci z něj.
Oddíly v přírodě u nás probíhaly tak, že jsme se starali o vrbový porost v údolí Únětického potoka. Při výletu na místo nám naše odbornice Hanka (To je externistka, se kterou jsme se seznámili díky projektu. Má co dočinění s mladými ochránci přírody, takže to uměla s dětmi a myslím, že v současné době pracuje pro Kokořínsko.) vysvětlila, že dříve hlavové vrby podél potoků byly přirozeným útočištěm mnoha druhů živočichů, ale protože lidé přestali tyto vrby každý rok stříhat, tak tito živočichové zkomírají. Kluci se pustili s chutí do práce a velice je to bavilo, dokonce jsme spojili pálení vrbových větví s opékáním buřtů. Práce bylo hodně, a ještě asi do budoucna bude. S Hankou jsme podnikli ještě schůzku, kde jsme v potoce lovili živočichy a učili se je rozpoznávat, což bylo pro děti také velice zábavné. Oddíly v přírodě byly pro nás úspěchem. Více podobných projektů!
