Stačí si jen nehrát před dětmi na všeználky a nebát se možných přešlapů. Ani tento článek se nesnaží nabídnout osvědčený postup, jak s tématem klimatické změny v oddílech pracovat. Vzhledem k tomu, že se mu zatím nikdo v Junáku komplexně nevěnoval, to není možné. Přináší ale zkušenost ze skautského oddílu, který se o promítnutí tématu klimatické změny do skautského programu, jakkoliv nedokonale, snaží.

V 94. brněnském oddíle vlčat a skautů jsme se spolu s kamarády z oddílové rady před pár lety rozhodli, že by do našeho programu měly klimatická změna a enviromentální výchova patřit. I když jsme tématu nikdo pořádně nerozuměli a ze začátku jsme téměř nevěděli jak na to, svůj postoj jsme nezměnili a za těch pár let jsme se mnohé naučili a učíme se úspěšně dál. Protože věřím, že vedoucích, kteří se o něco podobného snaží nebo k tomu hledají odhodlání, je víc, chci se s vámi o naše pokusy podělit. Třeba vám poslouží jako inspirace.

Nebojme se kontroverzí

Aktuální témata vždy vyvolávají vášnivé emoce. Většinou buď proto, že na ně má každý svůj názor a cítí potřebu jej vyjádřit, nebo proto, že nám daná témata přijdou natolik složitá a vzdálená, že bychom jejich zpracování radši nechali na nějaké cizí autoritě, než abychom riskovali, že při debatování nepůjde vše hladce. Přitom si neumím představit bezpečnější prostředí, ve kterém se s dětmi o problémech a výzvách současného světa bavit, než ve skautském kolektivu.

V našem v oddíle jsme neměli problém komunikovat o náročných tématech. Několikrát, když se objevilo nějaké palčivé téma nebo společenský problém, chtěli jsme o nich radši s dětmi mluvit na rovinu, než se tvářit, že se skautingu netýkají. A po společné rozvaze jsme hledali způsob, jak dětem ukázat, že i ony se mohou zapojit do jeho řešení.

Proto jsme si s nimi na podzim roku 2015 povídali o uprchlické krizi, snažili se jim ji přiblížit zážitkovou pedagogikou a nakonec jsme uspořádali veřejnou sbírku oblečení, hygienických potřeb a dalších potřebných věcí, kvůli které skončil vedoucí našeho střediska na koberečku na radnici.

Zkušenost nám ukázala, že pokud chceme z našich vlčat a skautů vychovávat mladé lidi, kteří jsou připraveni stavět se výzvám dnešního světa čelem, nevyhneme se někdy ani konfliktům. Naštěstí ale nebudou přicházet zevnitř. I když ze začátku nebylo otevírání podobných témat jednoduché (ať už šlo o postoj skautingu k totalitním ideologiím, fake news nebo právě o klimatickou změnu), po každé zkušenosti a každém společně prožitém tématu, bylo to příští o něco snazší. Děti si jen musely postupně zvyknout, že mluvit mezi sebou o podobných věcech je přirozené.

Vzhůru do přírody, při každé příležitosti

Jenže jak dětem přiblížit problém, který pro nás klimatická změna představuje? Věnovat se jí ve školní výuce je pořád velmi vzácné, jak v nich tedy o něco takového vzbudit zájem?

Odpověď na poslední otázku vlastně není tak složitá. Choďme s dětmi do přírody. Tak často, jak to jen jde. Naučme je cítit se v ní bezpečně, vnímat její krásu a těšit se z darů, které nám poskytuje. Zároveň však hledejme způsoby, kterými přírodě službu oplácet, a jak se k ní chovat ohleduplně – na výletech i v každodenním životě. Ostatně, jsme její součástí.

Přestože má náš oddíl klubovnu uprostřed města, dostat se do kontaktu s přírodou naštěstí není tak složité. Během pár minut se z klubovny dostaneme do lesoparku a i když se tam nevydáváme pokaždé, snažíme se mít přírodu vždy nějakým způsobem nablízku. Proto pravidelně organizujeme úklidy v okolí klubovny, vyrážíme minimálně jednou měsíčně na víkendové výpravy za město, na jedno jaro jsme v areálu klubovny vytvořili sdílený zeleninový záhon a letos máme v plánu zřídit kompost.

Oddílové klima

Pozitivní vztah k přírodě (ani čemukoliv jinému) se však nedá naordinovat. Ať už se s dětmi pouštíme do jakéhokoli projektu, snažíme se jim dát možnost podílet se na jeho přípravě, nebo rovnou přicházet s vlastními nápady a ty realizovat.

Způsobů, jak budovat oddílovou kulturu otevřenosti a participace, je spousta. Zajímejme se o potřeby a přání našich členů, ať už systematickou zpětnou vazbou nebo jen tím, že si s nimi budeme povídat. Vytvářejme společně pravidla tak, aby všem vyhovovala a přišla jim smysluplná. Nebojme se dávat příležitost mladším a méně zkušeným v rámci družin, společných akcí nebo oddílové rady. Čím otevřenější a solidárnější náš kolektiv bude, tím snáz najdeme odvahu pouštět se do výzev a překonávat překážky, které nám leží v cestě.

Program – jeden z prostředků, nikoli cíl

Velká část naší pozornosti a energie, kterou skautingu věnujeme, je zaměřená na program. Jakkoliv je důležitý, je jen jedním aspektem oddílového života a sám si nevystačí, ač může být sebelepší. U programu věnovaného změnám klimatu to platí obzvlášť. Oddílovou činností se totiž nemůžeme snažit zachránit svět, to je nemožné, a i děti by si to měly uvědomovat. Záživným a přitom smysluplným programem však můžeme docílit dvou velmi důležitých věcí:

A

Připravme se na změnu

Ať se problém klimatické změny snažíme věcně popsat nebo na dané téma společně sdílíme svá stanoviska, jistě má tato činnost při nejmenším ten význam, že se při ní učíme tříbit názory, argumentovat, nakládat s fakty a vzájemně si naslouchat. Podporujeme v dětech osvojování si postojů a kompetencí, které budou potřebovat, pokud se mají aktivně podílet na utváření světa okolo sebe.

K otevřené diskuzi o změnách klimatu jsme se v oddíle dostávali pozvolna. Dlouhou dobu nám stačilo zkoumat její břehy pomocí globálního vzdělávání. Kladli jsme si otázky jako: Jak vést děti k uvědomování si provázanosti dnešního světa? Jak jim ukázat naši schopnost ovlivňovat svět okolo sebe tím, jak přistupujeme ke každodenní spotřebě? Jak citlivě řešit konflikty, jak se naučit věcně a se vzájemným respektem diskutovat? Globální vzdělávání je díky tomu, jak skvěle jej pro skautské oddíly zpracovali Skauti na Zemi, ideálním odrazovým můstkem do džungle klimatických změn. Nespočet aktivit a her, výchovných i strategických nástrojů a metodik, které Skauti na Zemi před rokem shrnuli v Portfoliu globálního vzdělávání, je v podstatě receptem na vytvoření oddílové kultury, ve které se ani otevření tak palčivého tématu, jako jsou změny klimatu, nemusíme bát.

B

Dokažme, že nejsme bezmocní

Naučit se o tématu otevřeně mluvit, sdílet odlišné postoje a společně se dobrat aspoň částečnému porozumění hrozbě, které čelíme, však nestačí. Dříve nebo později je třeba si položit otázku: „A co s tím teda můžeme dělat?“.

V takovou chvíli je potřeba dětem ukázat, že máme moc měnit svět okolo sebe k lepšímu, pokud se tak rozhodneme. Jakkoliv symbolické a malicherné se naše snažení může zdát, je naprosto nezbytné. Abychom byli schopni skutečné změny k lepšímu, potřebujeme tak velkou míru odhodlání a sounáležitosti, že je pro nás v tuhle chvíli nejspíš nepředstavitelná. Jak toho ale dosáhnout, pokud rezignujeme i na to málo, co můžeme dělat hned?

Možností, jak společně s dětmi v oddíle hledat řešení příčin a dopadů změny klimatu, je opravdu spousta.

Zamýšlíme se s nimi nad tím, jak fungujeme v naší klubovně? Opravdu potřebujeme všechen materiál, který využíváme? Jak se k našemu vybavení chovat šetrněji a jakými způsoby ho můžeme obnovovat kromě toho, že si prostě koupíme nové?

Můžeme změnit naše stravování na výpravách a táborech, abychom byli ohleduplnější k životnímu prostředí? Existují způsoby, jak přírodě během našich výprav a táborů prospívat?

Vzhůru do akce

Jakkoli jsou různá provozní opatření a omezení vlastní spotřeby užitečná, nic nepovzbudí kolektivního ducha tak jako pomoc přírodě přímo. Ať už se zapojíte do projektu Oddíly (v) přírodě, vyrazíte na akci se spolkem ochránců přírody nebo se domluvíte na spolupráci se správcem místního lesa, očividná schopnost navracet život přírodě tam, kde jí ho lidská činnost vzala, vydá za všechny hry a metodiky světa.

Minulý rok v září jsme vyrazili nejdříve s roverským kmenem a poté s celým oddílem na víkendovou výpravu do Jeseníků. Domluvili jsme se s místním lesníkem, že mu pomůžeme s výsadbou stromů v místech postižených kůrovcovou kalamitou. Sehnal nám ubytování, večer poskytnul besedu o tom, jakým problémům české lesy čelí, jak tyto problémy souvisí se změnami klimatu a co s tím on (společně s námi) může dělat. V sobotu ráno jsme podnikli výlet na holoseč. Tam jsme mu pomohli (skauti těžkou dřinou se sekeromotykami v rukou, vlčata pečlivým rozséváním semen) vytvořit základy nového, zdravého a pestrého lesa. Na místě, které vypadalo, že na něm aspoň deset let nic neporoste. Výsledkem byly téměř dva hektary obdělané půdy, dobrý pocit z těžké práce, romantický výhled a načerpání horského vzduchu. Ale hlavně nadšení z toho, že vytváříme něco trvalého. Za 10 let, až na to místo budoucí vedoucí oddílu, kteří tehdá byli vlčaty a skauty, podniknou výpravu, uvidí krásný a zdravý les, jež bude k odpočinku, obživě a zdraví sloužit několika generacím lidí a lesní zvěře. A na takovéto kolektivní nadšení je i environmentální žal krátký.

Poučit se z chyb a pokračovat dál

Po zhruba třech letech laické snahy o environmentální výchovu mám pocit, že teprve zjišťujeme, jak na to. Ze spousty chyb jsme se poučili a další nás ještě nejspíš čekají. To ale neznamená, že se jich zalekneme a nebudeme radši dělat nic. Zatím víme, že především v oblastech, ve kterých si sami nejsme jistí, je lepší nechat prostor dětem, ať hledají cestu společně. Už se nebudeme snažit dělat skautům přednášku o tom, co jsou změny klimatu, když nikdo z nás není klimatolog. Radši jim pomůžeme vytvořit příležitost ke sdílení svých vlastních postojů, obav a nápadů. Necháme prostor družinám, ať si vytváří každá své drobné projekty, pro které se jejich členové sami rozhodnou. Místo snahy ohromit děti velkolepým programem radši náš postoj k prostředí, ve kterém žijeme, promítneme do každodenního života oddílu, ve všech oblastech, ve kterých je to možné. A pokud se dnešní vlčata a skauti sami rozhodnou v našich neohrabaných snahách pokračovat, až z nich budou rádcové a vedoucí, budeme vědět, že se nám to povedlo.