Marek Soška, studuje biologii a vede brněnskou sedmičku.
Za podstatnou pokládám roli ve vzdělávání a aktivní účast ve společenské debatě, ve které stále zaznívají hlasy marginalizující klimatické problémy a nutnost jejich neodkladného řešení. Junák by měl dát jasně najevo, že vnímá klimatickou krizi jako vážný problém, a měl by pomoci šířit informace o jejich příčinách a řešeních. S tím jde ruku v ruce také to, aby Junák, stejně jako již učinila spousta skautských organizací v jiných zemích, otevřeně podpořil iniciativu Fridays for Future a její stávky za klima, jakožto jednu z možností demokratické angažovanosti mladých lidí v tomto kontextu.
B.P., ke kterému se rádi odkazujeme, řekl, ať zanecháme svět trochu lepším, než jsme ho našli. Teď ale vážně hrozí, že ho dalším generacím předáme ve stavu o dost horším. A přijde mi, že to přecházíme trochu s mlčením.
Jako důležité nevnímám jen to, co může udělat Junák s velkým J, ale také co můžeme udělat každý a každá z nás, kteří dohromady Junák tvoříme. Ve skautu jsem se naučil spoustu věcí a mezi nimi i to, že problémy se dají řešit. A když i teď přiložíme ruku k dílu, věřím, že lze ledacos změnit. Každý může ve svém okolí i mezi veřejností pomoci šířit pravdivé informace o klimatických změnách a možnostech jejich řešení. Zasadit se o to, aby instituce, ve kterých studujeme nebo pracujeme, přešly na obnovitelné zdroje energie či aktivně vyžadovat po svých zastupitelích neodkladné kroky v transformaci k bezuhlíkovému fungování. A nebo se spolu s dalšími postavit nelegitimnímu rozšiřování uhelných dolů a dalšímu provozu fosilního průmyslu, jehož majitelé vydělávají obrovské peníze na klimatickém rozvratu, ale následky pak nesou ostatní. A zdaleka nejen to, příležitostí je spousta, stačí se rozhlédnout.
Dobrým začátkem mohou být i malé změny na osobní úrovni nebo v oddílech, samy ale klimatickou krizi nevyřeší. Za 70 % světových emisí je zodpovědná pouhá stovka velkých korporací. Zasazujme se tedy i o změny na úrovni společnosti.
Vendula Bušková – Véňa, místonáčelní a máma dvou synů
Síla naší organizace je v tom, že je nás hodně, a skrze angažovanost jedince můžeme dosáhnout velkých věcí.
Všichni máme možnosti, jak se k problémům spojeným se změnou klimatu postavit. Můžeme s dětmi trávit co nejvíc času v přírodě. Můžeme si s nimi povídat o tom, co vidíme kolem sebe, co způsobuje změny v lesích, úbytek biodiverzity nebo jak sucho ovlivňuje naše tábořiště. Můžeme se sami vzdělávat, hledat informace, ověřovat je. Můžeme se zapojovat do diskuzí a hledat, v čem se s druhými neshodneme a v čem zase ano, kde je hranice faktů a kde už jde o emoce či dojmy. Můžeme se s dětmi bavit o tom, čím zatěžujeme planetu a co se s tím dá dělat. Můžeme do programu tábora zařadit výrobu ekologicky šetrné kosmetiky. Můžeme uspořádat konferenci pro širokou veřejnost. Můžeme apelovat na politiky. Můžeme při přípravě akce dbát na její dopady na životní prostředí. Můžeme vytvořit poptávku po obnovitelných zdrojích energie. Můžeme iniciovat otevřený dopis a rozvířit tak debatu o tématu uvnitř spolku. A můžeme nespočet dalších věcí.
Organizace jako celek má téma změn klimatu podporovat a zviditelňovat a každý z nás se má snažit dělat svět lepší dle svých možností.
Vojtěch Vaňáček – Vanad, rádce skautské družinky a student gymnázia v Brně
Můj názor vychází z toho, že Junák je apolitická výchovná organizace, a proto by neměl vyjadřovat přímou podporu žádným politickým stranám, neziskovkám ani hnutím, jako je například Fridays for Future. Zkrátka Junák jako organizace by se měl k politickým tématům, ke kterým se klimatické změny bezpochyby řadí, vyjadřovat co nejméně. Co by ovšem Junák udělat mohl, je vypracovat metodiku o klimatické změně pro vedoucí, kteří by s tak složitým tématem mohli mít obtíže.
Zmiňovaná apolitičnost se ale rozhodně netýká obyčejných skautů a skautek. Naopak, skautská výchova by měla vést k projevování zájmu o svět a uvědomování si světových problémů. Skautští vedoucí by měli své svěřence vést k lásce k přírodě a naší planetě. Měli by se s nimi bavit i o složitých tématech, jako je klimatická změna (pomoci by mohla právě nějaká metodika), předávat dětem informace a (hlavně) jim jít příkladem – ukázat, že žít se dá i ekologicky.
Ukažme dětem, jak krásná a důležitá pro nás příroda je. Ukažme jim také, jak bezohledně se k ní umíme chovat, a co s tím můžeme dělat. Nechme je ale, ať se sami rozhodnou, jak přírodě pomohou.
Martin Rexa, instruktor na VLK Nota Bene, environmentalista
O klimatické krizi dnes není třeba pochybovat. Vědecká obec se většinově nejen shodne na její hrozbě, ale dokonce volá po významných změnách napříč společností a ekonomikou. Bohužel, i Junák je odrazem společnosti, ve které vyrostl, proto je (oproti jiným skautským organizacím zejména na Západě) velice opatrný. Měl by vzkázat politikům a veřejnosti: „Naše děti a mládež jsou zásadně ohroženi, konejte, a to hned.“
Mnoho kroků jsme navrhli v Otevřeném dopise NJ a VRJ ve věci klimatické krize bit.ly/dopis-klima. Zde bych vybral dva: 1) Skautská energie (a její rozšíření mezi veřejnost, čímž Junák jasně vstoupil do podnikání v energetice) by měla udělat vše pro přechod k obnovitelným zdrojům či alespoň nabídnout alternativu. Nyní sice zohledňuje sociální rozměr, ale potlačuje ten environmentální – za nabídku nejlevnější ceny podporuje odběratele špinavé energie a má tak velký negativní dopad na klimatickou krizi. 2) Nastavit silné environmentální standardy pro velké akce (typu Obrok, Korbo atd.) a dodržovat je.
A nakonec, využijme krizi jako příležitost – pro důraznou podporu hodnot, jako je život v souladu s přírodou a s málem, skromnost, nekonzumní pohled na svět, autentické bytí atp., jež jsou ve skautingu pevně zakotveny a dnes potřebnější než kdy jindy.
