Sestavila Rejže
Probuď zvědavost!
Známe to všichni: něco nás zaujme, najednou nás zašimrá za krkem a my prostě musíme vědět víc. Kam vede ten provázek, který je napnutý mezi stromy? Co je v té krabici ležící uprostřed klubovny? Nezbývá než se pustit do objevování. Můžeme připravovat malé záhady, které upoutají pozornost dětí, nebo sami prohlubovat znalosti o tématech, která nás zaujala.
Jdeme příkladem‚ opravdově
Nejlepší motivací bývá osobní vzor, a to jak u dětí, tak u dospělých. Vychováváme i tehdy, když si myslíme, že nevychováváme, a prostředí, které dětem připravíme, se odrazí i v jejich přístupu k činnosti, vyjadřování, nebo vlastnímu svědomí. Důležité však je takovému chování sám věřit, pokud se budeme přetvařovat pouze pro daný účel, ovoce nám to nepřinese. (Kdo jsem / Moje svědomí, Jiří Zajíc – Edy)
Možnost volby
Můžeme nechat mluvit děti do chodu oddílu. Sestavme s nimi plán akcí, kterých se chceme jako oddíl zúčastnit, nechme je navrhovat netradiční témata schůzek. Víc hlav přece víc ví, můžeme se tak dostat k novým, zajímavým nápadům.
Má to smysl?
Abychom cítili vnitřní motivaci, je vždy důležité vidět smysl dané činnosti. Proč jí děláme? Kam to vede? Pokud tento smysl druhý nevidí, můžeme se pokusit mu vysvětlit, proč je pro nás důležitý.
Sáhnout si na kamna
Tedy, obrazně, samozřejmě. Spoustu situací se snažíme „zachránit“ různými zákazy a varováním. Co se ale stane, když dítě necháme neposlechnout? Nejde to samozřejmě vždy a někdy to může být náročné, pokud ale necháme druhého pocítit důsledky jeho chování, lépe pochopí, co a proč jsme po něm chtěli. Někdy takové situace můžeme simulovat pomocí zážitkových her.
Akce pro vedoucí
Co děláme pro sebe, aby nás činnost v oddíle pořád bavila? Věnujeme všechen čas dětem nebo i sobě? Uspořádejte poradu na příjemném místě, třeba v čajovně. Nebo se odměňte po ní, jděte na únikovou hru, bowling, laser game. Uspořádejte výpravu jen pro sebe, pro vedoucí.
Náročnost úkolů
To, jak je pro nás určitý úkol náročný, ovlivňuje úroveň našeho odhodlání se do něj pustit. Pokud tedy dáme dětem za úkol něco, co už výborně znají, budou se nudit, pokud naopak posadíme náročnost úkolu příliš vysoko, projeví se úzkost a snaha vyhnout se dané aktivitě. Naším cílem by proto mělo být trefit náročnost mírně nad schopnosti dotyčného, abychom vytvořili dosažitelnou výzvu, jejíž splnění přinese radost. (Flow – O štěstí a smyslu života, Mihaly Csikszentmihalyi)
Předání zodpovědnosti, aspoň na chvilku
Zkoušeli jste někdy na jeden táborový den předat velení dětem? Ne? Tak to zkuste! Všimnou si samy, proč je potřeba včas umýt nádobí? Vymyslí si zajímavý program samy pro sebe, nebo se vše zvrhne v anarchii? Držte den v mezích bezpečnosti, ale nechte všemu volný průběh. Večer si můžete u ohně s dětmi povídat o tom, co se přes den stalo, jaké to bylo a co si z toho odnášejí pro příště.
Vášnivá debata vedoucích
Pokud se tématu nebojíte, můžete na oddílovou radu zařadit diskuzi s ostatními vedoucími. Co takhle si společně přečíst velký článek z předcházejících stran a vzájemně porovnat, jak moc s ním kdo souhlasí, či nesouhlasí? A proč vlastně? Debata, ať už třeba vášnivější, může být dobrým odrazovým můstkem pro nastartování případné revize toho, jak v oddíle s motivací pracujete.
Příběhy táhnou
Navodit atmosféru je možné mnoha způsoby, málokterý se ale osvědčuje tak efektivně jako rozehrání určitého příběhu. Ať už se dáme do vyprávění, scénky nebo jen naznačení možné zápletky, probouzíme v dětech touhu se příběhu přiblížit, stát se jeho součástí a něco jedinečného prožít.
