Nová funkce, to je výzva! Pro někoho náročná, pro někoho náhlá či nečekaná, někdo o ní dlouhá léta uvažoval. V každém případě je to z mého pohledu hlavně příležitost pozastavit se ve shonu všedních dní a uvědomit si, co je v souvislosti s novou funkcí a novou zodpovědností důležité pro mě. Co chci dokázat? Kam se chci posunout, proč a jak? S kým chci spolupracovat? Jak chci věci řešit? Že to nyní nevím, neznamená, že je to špatně. Naopak. Nemusím automaticky přebírat vzorce svého předchůdce nebo své staré vzorce. Mohu začínat s otevřeností novým přístupům, s novými pohledy.
Já začínám s tím, že si to namaluji. Třeba jak bude vypadat akce, kterou mám řídit. Vizualizace mi pomáhá. Po letech zkušeností a z různých funkcí již také vím, že chci dohodu. Chci si se svým šéfem (např. střediska) vyjasnit svá vzájemná očekávání, co vidím jako důležité, na čem chci pracovat, co k tomu budu potřebovat. Klíčová je i časová představa. Jednak ohledně toho, kolik času funkce zabere průběžně a pak také stran toho, jak dlouho ve funkci setrvám. Vím, že se vedení oddílu budu moci věnovat jen dva roky a nechci, aby se na mě pak někdo díval, že se o oddíl nestarám, když už odcházím. Ale chci, aby podmínky byly jasně řečené a předem známé.
U vedení oddílu je jasné, že budu potřebovat vůdcovskou zkoušku, možná radši kurz, abych posbírala i inspiraci.
A co když to bude funkce hospodáře? Výchovného zpravodaje? Co mi středisko, kraj, organizace nabízí? Jak se mohu vzdělat? Zaplatí mi někdo účastnický poplatek? Nebo alespoň cestovné? Tyto otázky je nejlepší vyjasnit si se šéfem hned na začátku.
V neposlední řadě dnes už také vím, že k tomu, abych mohla funkci dělat dobře, potřebuji provozní servis a podporu, jako je přístup do skautISu, STS, atd. Hlavně potřebuji člověka, který si na mě bude chtít udělat čas a bavit se o problémech, jež mi má nová funkce přináší a bude přinášet. Říká se mu mentor, ale pro mě je to člověk, kterému věřím, který je pro mě opravdový a který se mě dokáže ve správný čas zeptat na správné otázky, čímž mně pomůže mé překážky překonávat. Zkrátka je to člověk, s nímž mohu jít na kafe, a ještě mě to setkání posune dál.
Poslední, na co myslím při převzetí nové funkce je, kdo to bude dělat příště. Koho si začít vedle sebe opečovávat, s kým řešit problémy a oslavovat drobné úspěchy, abych zajistila kontinuitu tam, kde mi to dává smysl.
A co vy? Máte to jinak? A těšíte se na další báječnou příležitost nastavit si vše podle sebe a správně?
