V současné době je tradiční školský systém často kritizován mimo jiné proto, že vychovává děti hlavně k poslušnosti a disciplíně, což nemusí být pro všechny tím, co budou v dnešní době k životu potřebovat. Proto se objevuje spousta alternativních vzdělávacích směrů vytyčujících své cíle výchovy v samostatnosti, umění spolupracovat a přizpůsobit se změnám. Jedním z nich je i svobodné učení.
Tento myšlenkový směr vychází z předpokladu, že dítě je přirozeně zvídavý tvor, který se umí sám velmi rychle učit. Má ovšem své individuální zájmy a potřeby, a proto by se nemělo dětem přesně diktovat, co a kdy se mají učit, ani je srovnávat s vrstevníky. Na základě této myšlenky založil britský filosof A. S. Neil roku 1921 první svobodnou školu na světě – Summerhill (ta si stejně jako většina pozdějších svobodných škol zvolila jako nástroj fungování demokratický přístup).
Neil věřil, že dítě není majetkem svých rodičů, má vlastní úsudek a právo o sobě rozhodovat samo. Cílem vzdělávání by nemělo být předat dítěti maximální množství informací. Dítě by mělo být především šťastné a věnovat se tomu, co ho baví. Proto jsou v Summerhillu všechny předměty dobrovolné a děti nejsou známkovány. Podílejí se na fungování školy a vytváření pravidel spolu s dospělými, přičemž má každý při společném rozhodování jeden hlas a stejnou možnost vyjádřit se, nehledě na věk.
Spousta lidí proti těmto myšlenkám namítá, že se děti bez donucení nic nenaučí. Zkušenosti získané ve svobodných a demokratických školách jsou ovšem jiné. Z pohledu klasických škol stráví děti hodně času hraním. Z pohledu svobodné školy je to však právě hra, která dítě nejvíce učí. Co se týče encyklopedických znalostí, zvládají je děti ze svobodných škol také. V momentě, kdy se samy rozhodnou, že je potřebují k životu, dokáží si je osvojit velmi rychle.
Dalším velkým mýtem je, že ve svobodných školách vládne nerespekt a chaos. Ve skutečnosti však účast dětí při tvoření pravidel zvyšuje jejich zodpovědnost a toleranci.
Myslím si, že svobodné učení má se skautingem hodně společného. Také se snažíme vychovávat mládež k samostatnosti a zodpovědnosti formou hry. Jsou však i oblasti, ve kterých se můžeme pro fungování oddílu inspirovat. V mnoha oddílech bývá určování pravidel a průběhu veškerého programu záležitostí vedoucích, bez účasti dětí. Přitom se jich ale mnohdy můžeme zeptat, např. „O čem byste rádi diskutovali během duchovna?“ „Chcete jít příští schůzku na bazén či na hřiště?“ nebo je zapojit do vytváření společných pravidel.
Další možností je např. omezit bodování a nahradit je slovním hodnocením, které pomáhá dětem dělat danou činnost pro její smysluplnost, nikoli pro odměnu. Pokud na táboře bodujete úklid stanů, je potřeba si uvědomit, že představa úklidu je věc názoru. Bodování sice může některé děti motivovat, avšak po skončení tábora se děti obvykle vracejí ke svým zvykům. Nebojme se proto pro budoucí směřování skautingu hledat inspiraci ve svobodném učení.
Summerhill (2008) – film znázorňující fungování Summerhillu a jeho vlivu na děti v podobě příběhu dvou nováčků původně z tradiční školy.
Summerhill (A. S. Neill, PeopleComm, 2013) – kniha shrnující zkušenosti zakladatele první školy fungující na principech svobodného učení.
Svoboda učení (P. Gray, PeopleComm, 2016) – kniha o přirozené touze dětí učit se a o tom, jak tuto touhu jako dospělí můžeme podporovat a ne potlačovat
svobodauceni.cz – stránky iniciativy usilující o změnu školského systému a založení alternativních škol v ČR.
