Jiří Stokláska – Hrach a kolektiv

Bývalý vůdce oddílu a vedoucí tábora. Nyní předseda okresní rady Hodonín, který si rád odpočine u družiny benjamínků.

Ano 

Na naše střediskové tábořiště jsem jezdil přes 12 let a zažil jsem ho jako skaut, rover i vedoucí. Jednou za čas se vyskytla otázka, zda nezměnit tábořiště. Znalost prostředí, krásné okolí a snad i trocha lenosti hledat nové místo způsobily, že na tábořiště se jezdí stále, tedy již 20 let.

Táboření na stejném místě zjednodušuje tábornický život, hlavně vedení. Při přípravě programu tábora dobře známe jednotlivé lokality, jejich přednosti i nedostatky. Jde o zkušenosti jednotlivých vedoucích, ne každý může projít všechno. Víme, kde je vhodný terén na noční bojovku, kde udělat slibový rituál či kam zajít na dřevo. Při přípravě pokladovky jsme dost často pracovali i s informacemi jako jsou v kolik je východ slunce či co všechno je z místa vidět. Máme možnost naplánovat táborové stavby a některé ponechat i trvale, kupříkladu vstupní bránu či můstek přes potok. Při stavěčce se nám daří lépe zapojovat skauty, kteří při stavění získávají k táboru a samotnému tábořišti vztah. Časem dojde k pojmenování míst a tvorbě jejich genius loci. Například na „Čítárnu“ – se chodilo nejen číst, ale i rozjímat. A každý zlobivec věděl, co ho čeká, když se řeklo „Pahorek“.

A nejde jen o terén a okolí, ale také vztahy s „domorodým“ obyvatelstvem. Během času se nám podařilo navázat nadstandartní vztahy kombinací slušného chování a vstřícnosti k lidem z blízké vsi. Za to jsme získali výhody jako obchůdek, kam můžeme dojít i po zavírací době, jelikož paní vedoucí je ráda, že v době tábora k ní chodíme nakupovat. Máme povolen vstup do bazénu mimo otevírací dobu a pan starosta je nám ochoten vždy vyjít vstříc. Vztahy se pak přelévají dál po vesnici a otevírají nové možnosti programu. Ať už to je kovář s ochotou ukázat dětem kování či chovatel koní s nabídkou svezení. Po táboře díky zpětné vazbě dochází k neustálému vylepšování chodu tábora a táborových staveb. Víme, co potřebujeme přivézt a které vybavení zůstává na místě. U nás je velkou výhodou možnost uskladnění materiálu přímo na tábořišti čímž odpadá velká starost s jeho dopravou.

Důležitý je i dobrý pocit rodičů, kteří vědí, kam jejich dítě jede, že je v dobrém prostředí s vyhovujícím zázemím. Také brzké stanovení (už na podzim) termínu tábora je výhodou nejen pro nás, ale i pro rodiče, kteří vědí, kam nedávat rodinné dovolené. S našimi vedoucími jsme se shodli, že je výhodou, když vědí, co od tábořiště očekávat. Znalost místa a vybavení, zajímavostí a cílů výletů, dostupnosti a zásobenosti obchodů a dobré vztahy s obcí se prostě hodí. U nás ve středisku si našeho tábořiště vážíme a snažíme se ho využívat i přes rok k občasným výpravám či brigádám k jeho zvelebení.

Jakub Holobrádek – Učeň

Redaktor, instruktor, bývalý vůdce oddílu, který miluje usínání u praskajícího ohně, přírodu a objevování nových věcí.

Ne 

Nalezení a získání či pronajmutí nového tábořiště je bezpochyby velmi náročný proces. S našim oddílem jsme ho v posledních letech úspěšně absolvovali a přínosy z něj vynahradily energii do něj vloženou. 

Velmi vzrušující může být už jen hledání nových možných tábořišť. Vzít jednu sobotu auto a projet zajímavé lokality je i skvělá příležitost pro utužení kolektivu oddílové rady. Do všeho se dají zapojit i děti. Pokud jsou zasvěcené do toho, že se poohlížíme po novém tábořišti, můžou na výpravách hlásit místa, kde by se jim v létě líbilo tábořit. Záměru objevování nových luk se dá také přizpůsobit volba místa, kam vyrazíme na výpravu. Můžeme se tak vrátit k původnímu významu slova skaut – zvěd, pozorovatel. 

Od nalezení místa, které se nám líbí, je ještě dlouhá cesta k tomu postavit na něm podsady. K zařízení nového místa k táboření je potřeba spousta komunikace s různými subjekty a papírování. Když ale k tomu všemu přizveme např. rovery a rangers, může se z nepříjemné povinnosti stát skvělá příležitost k jejich rozvoji. Vezměme je s sebou na jednání s panem starostou nebo s nimi napišme žádost o rozbor vody. Získají tím spoustu zkušeností, které se jim v životě můžou hodit. 

Největší přínosy ale spatřuji až v okamžiku, kdy na novém místě opravdu začneme tábořit. Vše je najednou jiné a nové a obzvlášť začátek tábora se nese ve vzrušujícím duchu objevování. Skvělým programem je rozdělit všechny do dvojic a nechat je pořádně propátrat okolí. Společně si pak můžeme představit nejzajímavější objevená místa. Nové tábořiště také dozajista rozbije každoroční táborový stereotyp. Celodenní výlet nebude na hrad ve vedlejším údolí, nebudeme se chodit koupat pod skálu za zatáčkou a celotáborová hra nebude končit v bývalém lomu. Pravděpodobně tak přijdeme o nějaká naše oblíbená místa. Jednou za čas je ale změna prospěšná a přinese nové možnosti, které velmi oživí atmosféru tábora. Nám změna tábořiště pomohla i změnit táborovou geometrii a postavit nové táborové stavby. K tomu jsme se před tím dlouho odhodlávali, nakonec jsme to stejně vždycky postavili stejně jako loni. 

Celou dobu jsem psal spíše o nalezení úplně nového tábořiště. Obzvlášť důvody z druhé části textu ale myslím velmi dobře sedí i na situaci, kdy vyrazíme na tábořiště jiného oddílu či střediska. Zajímavou variantou také může být si tábořiště s někým na rok vyměnit. Všichni chceme pro sebe i naše členy nezapomenutelné tábory. Odhodlat se ke změně tábořiště může být výrazným krokem, který tomu napomůže.