Kráčíme hlubokou tmou, padají na nás mohutné kapky deště. Podle optimistických odhadů jsme na místě měli být už před dvěma hodinami, ale těžko viditelná stezka, bažinatý terén a příchod noci měly na věc jiný názor.
Tato vzpomínka je jedna z prvních věcí, která se mi v hlavě vynoří, když se řekne dobrodružství. Stalo se to před několika lety, kdy jsme se skupinkou přátel procházeli norskou přírodou a zažívali dobrodružství na každém kroku. Nebyla to jen „fyzická dobrodružství“, chvíle, kdy byla naše těla vystavena maximální námaze a my jsme pokračovali cestou dál jen silou naší vůle. Patřily sem také momenty jako překonávání strachu, hluboké rozhovory, v rámci kterých jsme objevovali, co se skrývá v tajemných zákoutích našich duší, nebo samotné poznávání nás samých. Nikdo z nás přesně netušil, do čeho jdeme a jak tato naše výprava dopadne, pojila nás však společná touha zkusit něco nového. Vystoupit z pomyslného vlaku, který nás bezpečně veze po kolejích života vpřed a najít novou, vlastní cestu. Dnes mohu říct, že to byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života a neváhal bych do podobné akce jít znova.
Dobrodružství nacházíme v našem životě v mnohých formách. Pro každou z nich je společným jmenovatelem vzrušující a neobyčejný zážitek. Dále může být také riskantní a pravděpodobně s předem neznámým výsledkem. Nenacházíme však v něm jenom zážitky fyzického charakteru jako horolezectví, potápění, splavování řek či jiné, i když tyto se nám s ním můžou pojit nejsilněji. Typů dobrodružství je mnohem více, například:
- intelektuální dobrodružství – šifrovačka, poznávačka stromů či jiných představitelů přírody a mnohé další aktivity nám přinášejí tento typ dobrodružství. Právě ve skautingu se podle mě úspěšně daří podávat nové znalosti v zajímavých formách a díky tomu jsou přirozeně vstřebávány.
- dobrodružství emocionální – díky němu se učíme poznávat, akceptovat, vyjadřovat a také ovládat naše city. Třeba důvěrné komunikační aktivity nám pomáhají nabývat vnitřní svobodu a rovnováhu a vytvářet silné přátelské vztahy.
- individuální dobrodružství – mnohá dobrodružství jsou spojena se skupinou lidí a jejich společnými zážitky. To ale nemusí být pravidlem, stačí se podívat třeba na slavná Tři orlí pera. Náročná zkouška, u které často zažíváme nepoznané a silné okamžiky, je hezkým příkladem toho, jak dobrodružství pomáhá utvářet naši identitu, rozvíjet samostatnost či další charakterové vlastnosti.
- sociální dobrodružství – tak jako můžeme prožívat dobrodružství o samotě, tak nás může život přivést do situací, kdy dobrodružství prožíváme díky skupině lidí. Může jít o společný zážitek, ale není to nutným pravidlem. Vzpomeňte si třeba na první oddílovou poradu, kterou jste vedli, na vaše očekávání a pocity, které jste v těch chvílích prožívali. Díky nim v sobě rozvíjíme toleranci, respekt či schopnosti vedení a spolupráci v skupině.
- duchovní dobrodružství – rozvoj duchovní stránky našeho charakteru je pevně spjat se silnými aktivitami jako jsou rituály, objevování duchovního dědictví nebo hledání duchovního rozměru. Přímo ve své podstatě tedy tvoří jedno velké dobrodružství.
Určitě existují i další typy a mnozí z vás je prožívají často. Dobrodružství je možné před námi objevit na vskutku nečekaných místech a je jen na nás, jak s ním naložíme. Pěkně to vystihl Bilbo v knížce Pán Prstenů (J. R. R. Tolkien) větou: „Je to nebezpečný podnik, Frodo, vykročit ze dveří. Stoupneš do Cesty, a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě to může strhnout.“ Právě vykročení ze dveří je ta nejdůležitější část. A to ať už jde o prostou chuť si jít zaběhat, zvažování, zda se večer potkat s kamarády a popovídat o životě, nebo rozhodnutí vydat se na studijní pobyt do zahraničí.
Dobrodružství je se skautingem pevně spjaté, i když se samo o sobě přímo ve stanovách Junáka nenachází. Při podrobnějším zkoumání však zjistíme, že jsou jeho náznaky patrné v celé skautské výchovné metodě. A to ať už v učení se ze zkušeností, kde člověk díky novým či neznámým, ve své podstatě tedy dobrodružným, situacím a zážitkům získává zkušenosti a učí se novým věcem. Nebo ve skautské družině, která bývá hlubokým zdrojem nových zážitků a nezapomenutelných momentů. Nakonec tedy, i přesto že se ve Stanovách nevyskytuje, ve skautingu samotném ho vždy nepochybně najdeme. Stačí si vzpomenout na chvíle, kdy jsme jakýmkoli způsobem posouvali naše limity a hranice, a to jak při fyzicky náročných hrách, strategických úkolech a řešení problémů nejrůznějšího charakteru, tak i při vzájemných diskuzích a rozhovorech, oddílových poradách či organizačních výzvách. Ano, i při nich! I tyto činnosti nás přece velmi snadno přivedou do nových a neznámých situací.
Otázku, jak co nejlépe využit touhu a chuť, které lidi ženou za dobrodružstvími, si často můžeme klást během vedení různých oddílových akcí či oddílu samotného. Pro vedení klučičích a holčičích oddílů mohou existovat rozdílné aktivity, které jsou pro tento účel vhodné. Tak jako každý vůdce má poznat svůj oddíl, tak by každý rádce měl poznat svoji družinu a být schopen najít tu správnou cestu, jak dostat dobrodružství mezi aktivity všedního dne. Výprava do neznámé jeskyně za účelem konání speciální oddílové rady nebo návštěva staršího skauta, třeba i z jiného oddílu, představují jen pár kapek z nezměrného množství možností. Právě dobrodružství, neznámé a nové aktivity mohou lidem přivát nový vítr do plachet a pomoci jim zvládat každodenní výzvy nejenom skautského života.
Dobrodružství v průběhu času
Podíváme-li se do historie, podoba dobrodružství se sice určitým způsobem proměňovala, ale jeho podstata zůstávala stále stejně lákavá a důležitá, jako je tomu dnes. Pro první jedince lidského druhu mezi dobrodružství mohlo patřit prozkoumání nových oblastí pro migraci jejich kmene nebo také iniciační rituály dospělosti, které se v mnohých společenstvích dochovaly dodnes. Ve starověku už byla kvalita života o něco lepší, ale dobrodružství bylo pořád přirozenou součástí lidských životů. Nejen Héraklés nebo Odysseus, ale i běžní lidé se s ním potýkali ve svých životech jako s existenční nutností. Spojení historie a dobrodružství ve mně vždy vyvolá vzpomínku na moji oblíbenou knihu Obrázky z dějin zeměpisných objevů (Jiří Černý). V kterémkoli z těchto období a dále potom i v novověku existovali lidé, pro které bylo neznámo (a možná také věčná sláva) velikým lákadlem. Nemusíme mluvit jen o objevitelích jako je Marco Polo, či Roald Amundsen. Také lidé jako Archimédes, Galileo Galilei, Marie Curie-Skłodowská či Albert Einstein a jiní zasvětili své životy dobrodružství. Pravděpodobně nikdy nezkusili zdolat lanové překážky v dechberoucí výšce nebo přenocovat na strašidelném místě, ale i tak jejich život zasvěcený vědě a novým objevům můžeme směle nazvat dobrodružstvím.
Je samozřejmě snadné spokojit se s tím, co už existuje, a nepokoušet se objevovat stále nové a nové věci. Přece jen plavání v neznámých vodách není snadné a přináší se sebou mnohá úskalí. Také v těchto chvílích nemůžeme tušit, jak naše snahy skončí. U většiny lidí to takto může být naprosto v pořádku. Dané oblasti třeba nerozumí v dostatečné míře nebo je vůbec nezajímá. Tak jako bude fyzik obtížně vytvářet nové programovací jazyky, tak nemusí zase informatik vědět, jak zkoumat Higgsův boson a co to vlastně je :). Proto je skutečně moc dobře, že každý z nás je originál, umí něco jiného, má různé zájmy a s dalšími lidmi se proto hezky doplňuje. Sám se pak může věnovat jen té oblasti, ve které se cítí dobře a do které chce investovat svou energii. I přesto se však může občas zkusit věnovat i něčemu jinému nebo se postavit výzvám a překážkám, které se před ním dennodenně objevují, a může mít pocit, že je překonat nezvládne. I když to často nevnímáme, ten „hlad“ po jejich zdolání uvnitř nás někde stále je a tyto kroky nás posouvají dál, a to ať už uspějeme či nikoli.
Tato touha může být naplněna díky jednomu specifickému typu dobrodružství. Jedná se o prožívání příběhu v kůži někoho úplně jiného. Myslím si, že většina z nás už zažila něco jako hru na indiány, vojáky, hrdiny apod. Já osobně mám takovéto zážitky velmi rád a jsou mému srdci blízké. Dovolují nám totiž prožívat věci, ke kterým bychom se v běžném koloběhu života nemuseli vůbec dostat. Jakékoli organizované LARPy (z ang. Live Action Role Play), celotáborové či víkendové hry jsou fascinujícím zážitkem. Proč je ale máme tak rádi? Jde o touhu zjistit, jaké asi tak mohly být životy lidí v různých světech, prostředích či obdobích? Kdo z vás by si nechtěl vyzkoušet roli Aragorna počas zachraňování Středozemě či zaklínače Geralta chránícího lidi před nestvůrami? Nebo jde spíše o to poznat o něco více sám sebe? Právě v situacích, které v našem životě běžně nenastávají, se o sobě můžeme naučit nejvíc. Tyto situace můžeme jednoduše spojit s nám dobře známými typy aktivit jako jsou puťáky, víkendovky či tábory a dodat jim tak další hloubku. Je docela možné, že se naše družina bude o něco víc těšit na putování za pokladem Inků, než když to bude „obyčejný“ pětikilometrový pochod po Vysočině.
Jak už bylo řečeno, je jen na každém z nás, jak se nám podaří kormidlovat pomyslnou plachetnici, která představuje náš život. Není to často ale jen čistě o nás, je to o celé komplexní mozaice našeho života, o příležitostech zažít skupinová či individuální dobrodružství, o lidech okolo nás, kteří naše životy ovlivňují a někdy nás přímo někam nasměrují. Vše, co jsme kdy prožili a s kým jsme to prožili, z nás zformovalo toho, kým nyní jsme. Náročné, zábavné, příjemné i smutné události, to vše k životu patří. Nebojme se ale kvůli tomu vykročit na cestu do neznáma a dopřát si i v našem životě nějaké to dobrodružství, protože i když to teď ještě nemusíme vědět, určitě to bude stát za to. Jak jednou pronesl čaroděj Gandalf v Pánovi Prstenů: „Vše, co musíme rozhodnout, je to, co udělat s časem, který nám byl dán.“ A možná je právě teď ten čas zkusit něco dobrodružného. Tak směle do toho!
