Noční cesta

Úvod do dobrodružství

S Ábí jsme vedli dlouhou diskuzi o tom, co je pro nás dobrodružství, jaký největší dobrodružný zážitek ze svého skautského působení máme a jak ho nejlépe zprostředkovat dětem. Oba vedeme nekoedukované oddíly, Ábí dívčí a já chlapecký, a právě různý význam slova dobrodružství pro kluky a holky nás nejvíc rozděloval. Nakonec jsme se shodli, že správné dobrodružství musí mít silnou atmosféru, která ale není vybudována uměle. Symbolický rámec by neměl hrát prim, mělo by jít o přirozené kouzlo míst a činností, kterou děti dělají. Důležitým prvkem jsou pro nás spolupráce a skupinový zážitek. Chceme, aby si účastníci dobrodružství zažili spolu a program by měl být stavěný tak, aby jeho úspěšné dokončení vyžadovalo společné úsilí dětí. Dále jsme se shodli, že správné dobrodružství musí být okořeněno posunutím z komfortní zóny, sáhnutím si ke svým limitům nebo pocitem nebezpečí. Také by se mělo jednat o netradiční program, který účastníkům dá pocit, že zažívají něco nového. Člověk v rutině ani doma za pecí dobrodružství nenajde. 

Tedy naše chápaní dobrodružství stojí na přirozené atmosféře, společném úsilí, pocitu nebezpečí a novém zážitku.

Příprava

Celý náš program se odehrává v noci. Není to děsivá noční hra a ani to není program, během kterého by si měly děti sáhnout na úplné dno svých sil. Předem si vytipujeme 5 míst, která nám připadají zajímavá svou atmosférou. Místa by si neměla být podobná, každé by mělo mít unikátní atmosféru nebo by mělo zaujmout něčím jiným. Na tyto místa v podvečer rozmístíme vždy dva stejně barevné dlouho svítící lightsticky (potřebujeme tedy 5 barev). 

Dále si předem rozdělíme účastníky programu na dvě skupiny, které budou hrát souběžně. V každé polovině by měl být někdo, kdo dobře zná okolí, a skupiny by měly být vyrovnané. Na dva papíry A4 připravíme zašifrovaný text s informací o místě, kde bude zadání celé hry. Vyluštění šifry by nemělo zabrat víc jak 10 minut, slouží jen k tomu, aby skupiny neopustily základnu společně. Na druhé dva papíry napíšeme pravidla hry a místa, kam se musí skupiny během noci podívat, a poté je rozmístíme asi 300 metrů od základny. Pro každou skupinu připravíme jednu baterku, jednu lékárničku a zajistíme jeden krizový mobil. 

Pro větší prožitek ze hry můžeme přiložit nastínění příběhu, který si poutí po místech budou děti dovytvářet. Záleží na nás, jestli je navedeme odstavcem z dobrodružného románu, nebo každému účastníkovi dáme do obálky dva verše fantaskní básně, které v něm navodí správnou objevitelskou atmosféru. Pokud zvolíme text správně a s citem, mělo by se podařit, že si sami dotvoří příběh podle míst, po kterých putovali. Příběh si nemusí nikam zapsat, stačí, když si ho zapamatují. 

Jak vybrat místa

Každé místo by mělo být jiné a zároveň by mělo být dobře dostupné z počátečního místa hry. Ideální vzdálenost je mezi 1 a 3 kilometry, aby děti v noci nachodily kolem 10 kilometrů. Když jsme podobnou aktivitu realizovali na našem táboře, zvolili jsme tato místa:  

• Kamenný betlém – jeskyňka s vytesaným kamenným betlémem osvětlena bílými lightsticky vypadala skoro posvátně.
• Černý srub – místo, kde stával trampský černý srub. Tohle místo má v našem táboře temnou atmosféru a žluté lightsticky zasazené do výklenku skály z dálky vypadaly jako pár očí. 
• Koupaliště – na místě veřejného volně přístupného koupaliště jsme využili vodní plochu jako netradiční prvek. A ukryli jsme modré lightsticky pod vodní hladinu, kde osvětlovaly vodu.
• Kůň – nedaleko tábořiště máme rokli, ve které je vytesaná socha koně. Zelené lightsticky svítily už zdálky a přírodně krásnému místu jen pomáhaly.
• Tábořiště – Poslední, červené světlo jsme umístili pod stožár u sousedního tábořiště. Domluvili jsme se s nimi, že jim to nevadí, a tak byl průnik do cizího tábořiště zajímavým prvkem.

U každého místa jsem zdůraznil, proč jsem ho zvolil a že i barva světla, kterým ho osvítíme, může hrát v atmosféře místa velkou roli. Není to věc, kvůli které se hra zboří, ale není na škodu o tom popřemýšlet. Hledaným místem může být studánka, zřícenina hradu, přírodní útvar nebo třeba opuštěný dům. Zajímavé by mohlo být se pokusit domluvit s místním farářem na nočním přístupu do kostela nebo na faru. Hledání zajímavých míst se meze nekladou.

Realizace

Před půlnocí vzbudíme skauty a skautky, kterých se program týká a pozveme je na nějaké místo, kde nebudeme rušit zbytek spících. Nabídneme jim horký čaj, řekneme jim, ať se teple obléknou a že s sebou nesmí mít víc mobilů než jeden (buď vlastní, nebo ten, který jim dáme my), že nesmí mít vlastní baterky (pouze tu jednu, co jim dáme my) a že dostávají lékárničku, kdyby se něco semlelo. Potom je rozdělíme na poloviny, ideálně jim ukážeme papíry s rozdělením jmen, protože atmosféře hry pomáhá tajemné ticho. V místnosti by měly ležet 2 papíry se zašifrovaným prvním místem hry, kde se dozví pravidla. 

Účastníci poté vyrazí směrem k papírům, kde mají popsaná pravidla hry.

Jste v lese, chovejte se tedy podle toho. Na místech vypsaných dole naleznete tajemné předměty, které na místo na první pohled nepatří. Z každého místa můžete vzít pouze jeden tento předmět. Můžete používat pouze jednu baterku. Mobil je pouze pro krizové volání, nepoužívejte ho tedy k svícení. Jděte krajinou, rozhlížejte se, zkuste prožít a zapamatovat si její atmosféru. Zkuste navázat na příběhový text vlastním příběhem, který prožijete na své pouti. Až budete mít všech 5 předmětů, vraťte se do tábora.

Kůň, Betlém, Bazén v Boru, Stožár u Skučáků, Černý srub. Šťastnou cestu!

Hra má jednoduchá pravidla, ale pokud se dobře povede, může být silným zážitkem a dobrodružstvím. Doporučujeme tedy druhý den odpoledne zařadit krátké zhodnocení, ve kterém se s účastníky hry pobavíme o tom, jak na ně působila a co si zažili. Pokud jsme se rozhodli, že zařadíme příběh, necháme skupiny převyprávět si navzájem příběhy.