Kvapem se blíží prázdniny a po nich začátek nového roku. Už víte, jak jej uchopíte?

Vedete-li světlušky a vlčata, možná se poohlížíte po zajímavém symbolickém rámci, který by vašim aktivitám dodal jednotnou tvář. V naší smečce máme s celoročními hrami postavenými na zajímavé legendě dobrou zkušenost. Všechny čtyři naše šestky vlčat hrají tu samou celoroční hru – plnění společných cílů a prožívání téhož příběhu je tak spojuje. V minulých letech jsme na družinových schůzkách i výpravách například cestovali kolem světa s Willy Fogem nebo s Robinsonem Crusoem trávili čas na pustém ostrově.

Letos jsme se rozhodli motivovat program schůzek Knihou džunglí. Napadlo nás to poté, co jsme už dlouho řešili, jak to tentokrát udělat, aby příběh a náplň celoroční hry neodsunuly práci se stezkami až na druhé místo. 

Na následujících řádcích se můžete inspirovat tím, jak jsme celoroční hru pojali. Než se ale rozhodnete do toho pustit, věnujte prosím pár chvil přemýšlení, co vlastně takovou formou programu sledujete a jestli je vždy dobrý nápad se do celoročních her pouštět (např. zda budete mít kapacitu na vymýšlení her a tvorbu doprovodných materiálů – aby celoroční hra během roku postupně nevyšuměla doztracena). Postup níže lze s trochou fantazie použít i při zpracování jiného příběhu, než je ten z Knihy džunglí. Stejně tak lze pravděpodobně hru s drobnými úpravami použít i pro světlušky. A jak vlastně naše práce na celoroční hře vypadala?

1

Nejdříve jsme rozdělili na etapy hlavní Mauglího příběh (v knize kapitoly Mauglího bratři a Tygr, tygr!) – a protože ten k pokrytí celého roku nestačil, vybrali jsme ještě pár dalších příběhů z knihy (kap. Bílý lachtan, Kde se vzal strach, …). 

2

Ke každé etapě příběhu jsme vymysleli hru, kterou si jednotlivé šestky na svých schůzkách zahrály. Aby program nebyl Mauglím příliš přesycen, nevymýšleli jsme hru související s celoročkou na každý týden, ale na každé tři týdny. Vedoucí jednotlivých šestek si pak sami určili, ve kterém z těchto tří týdnů do programu hru zařadí. (Jelikož máme např. šestku nováčků a šestku starších vlčat, bylo nutno hru, která měla proběhnout, připravit ve variantách odpovídajících věku a schopnostem každé družiny.) V týdnech, kdy se hra nehrála, byl potom prostor na jiný program a plnění stezek, kde se děti setkávaly s Mauglím jinou formou.

3

Je žádoucí, aby děti nějakým způsobem mohly sledovat pokrok, který v plnění oddílového programu (tedy nejen celoroční hry) udělají. Namísto bodování jsme použili alternativní způsob pozitivního hodnocení – společnou barevnou mapu. Ta vypadala takto: na zeď v klubovně jsme nalepili velký bílý papír (B1) s načrtnutou řekou a obrysy stromů v džungli (černobíle). Mapa byla rozdělena dvěma kolmými osami na čtvrtiny – každé z našich čtyř šestek vlčat tak náleželo na papíře jedno území. Každé z území bylo ještě rozděleno dále na čtverečky. Když kluci v šestce udělali nějaký pokrok (naučení nového uzlu, skvělá spolupráce při hře, splnění bodu stezky (všemi), …), mohli si vybrat, který z prázdných čtverečků na své mapě zaplní. Ke každému černobílému čtverečku totiž existovala v našem tajném šupleti ještě barevná verze, daleko propracovanější než černobílá, na níž už kromě obrysů krajiny byla i zvířata, jednotlivé rostliny apod. To, jestli se na jejich čtverečku objeví tygr Šér Chán nebo třeba slon Háthí, tak bylo pro kluky překvapením. V klubovně se tak postupně objevoval barevný obrázek džungle. Uprostřed mapy pak byla hned od začátku barevně vyobrazena Poradní skála, místo společné všem šestkám, na níž byl Mauglí, jeho bratr Šedák a vůdce smečky Akéla. 

Zaplňování společné barevné mapy i prožívání stejného příběhu prostřednictvím her, obojí jednotlivé šestky propojilo, aniž by docházelo k nějakému zásadnímu soupeření. Na oddílových výpravách pak celoročka žila ještě více. Tam byl prostor pro společné prožití ústředních bodů příběhu při motivovaných hrách a večerní čtení z Knihy džunglí. Celoroční hru se chystáme v červnu zakončit jedním herním odpolednem v okolí naší klubovny, kde by se měla setkat celá naše smečka.