Jak připravit dobrodružství?

Pojem dobrodružství je ve skautingu skloňovaný ve všech pádech – najdeš ho v oficiálních propagačních materiálech Junáka stejně jako na spoustě oddílových a táborových rad. Pojďme se společně podívat na práci s tímto užitečným prostředkem optikou zážitkové pedagogiky a jejích dramaturgických pravidel krok za krokem, včetně konkrétních příkladů a námětů pro jednotlivé věkové kategorie.

Dobrodružství zažívá dítě tehdy, když vstupuje do neznámých či náročnějších situací mimo svou komfortní zónu, ale ještě nevstupuje do zóny, kde by mu hrozilo nebezpečí. Z hlediska zážitkové pedagogiky se tak dostává do místa, kde se překonáním vlastních hranic může velmi dobře učit novým věcem.

Práce s dobrodružstvím se v obecných principech zásadně neliší od přípravy jiného programu, má ale svá specifika, na která se zaměříme. Pro názornost budeme společně postupovat podle dramaturgických otázek (volně převzatých z Instruktorského slabikáře PŠL). Ty by ti při přípravě programu měly pomoci nevynechat žádný důležitý krok a ujistit se, že výsledný program bude nejen dobrodružný, ale i rozvíjející.

Sled otázek (podnadpisů) odpovídá pořadí, ve kterém je nejjednodušší s nimi pracovat. Pořadí můžeš samozřejmě měnit – často se můžeš dostat do situace, kdy dobrý nápad na program nevyvolá konkrétní rozvojový cíl, ale třeba zajímavé místo nebo forma programu, kterou se někde inspiruješ. Před realizací programu je ale dobré mít tyto otázky tak jako tak zodpovězené, aby se na nic zásadního nezapomnělo.

PROČ? = proč dobrodružství zařazujeme

První otázku můžeme pojmout ve dvou rovinách – v obecné rovině nám v Junáku jde o výchovu a všestranný rozvoj dětí a hledáme pro tento účel co nejlepší prostředky a formy. To je také hlavním východiskem pro tvorbu jakéhokoliv programu – měli bychom se snažit, aby děti cíleně rozvíjel.

Konkrétně dobrodružství nám s posláním Junáka rezonuje proto, že je to jedna z přirozených a atraktivních forem, která je v předávání obsahu velmi užitečná. Navíc nám může pomoct zprostředkovat hodnoty a témata, které bychom jinak předávali složitě (třeba ukázat skautům výhody týmové spolupráce, zbavit světlušky strachu ze tmy, přiblížit roverům cenu osobní svobody, …).

CO? = co dobrodružstvím rozvíjíme

Dobrodružství můžeme označit za učební metodu. Nejde nám jen o atraktivní program nebo vyvolání emocí v účastnících. Dobrodružství by nemělo být samoúčelné – i v životě z většiny dobrodružných situací plyne nějaká lekce. Proto je dobré si na začátku jasně stanovit výchovný cíl, ke kterému chceš jeho zařazením dojít. Teprve tak plně využiješ jeho potenciál.

Pro volbu cíle můžeš vycházet z dlouhodobých cílů oddílu, ze stezek, odborek, velmi inspirativní je také například Model vícečetných inteligencí (k nalezení ve Zlatých fondech her I–IV). Pokud budeme uvažovat optikou trojice znalosti – dovednosti – postoje, bude dobrodružství zvláště dobře fungovat pro poslední dva typy. Při vhodném zpracování může být silný prožitkový program dobrým způsobem zprostředkování i složitějších hodnot (pravda, svoboda, přátelství, …) či abstraktnějších témat (odvaha, vnitřní hranice, zodpovědnost, …).

PRO KOHO? = pro koho dobrodružství připravujeme

Když připravuješ dobrodružství, měl bys myslet na to, kdo je tvá cílová skupina. Rozhodující roli hrají nejen věk, pohlaví, zkušenosti jednotlivých účastníků, ale i to, jak funguje účastnická skupina, jaké jsou v ní vztahy, nálada, atd. Tedy stejně jako když stanovuješ výchovné cíle nebo volíš prostředky. Postupovat bys měl od obyčejných, jednoduchých zážitků ke komplexnějším a složitějším.

Analýza cílové skupiny ti pomůže si zodpovědět i podotázku KAM? = kam chci děti dovést, tedy jak náročný cíl zvolím, jak hluboko do tématu se ponořím.

⚜️ Vlčata a světlušky – vedoucí typ cílů: dovednostní (nemyslí abstraktně) – pocit dobrodružství: setkání s neznámou životní situací (malé zkušenosti = velký výběr situací) – příklady: zvládnutí víkendu bez rodičů (samostatnost), uvaření společného jídla se šestkou (spolupráce), vycházka nočním lesem (zbavení se strachu ze tmy)

⚜️ Skauti a skautky – vedoucí typ cílů: dovednostní a postojové (rozvoj abstraktního myšlení) – pocit dobrodružství: rozšiřování obzorů (uvědomují si svět mimo své zkušenosti a chtějí ho poznat) – příklady: setkání se se zahraničním oddílem (tolerance), program s opačným pohlavím (sociální dovednosti), Tři orlí pera (sebepřekonání)

⚜️ R&R – vedoucí typ cílů: postojové (jsou mentálně a fyzicky vybavení i na složitá postojová témata nebo velkou fyzickou zátěž) – pocit dobrodrusžtví: výzva, překonávání hranic (potřebují silnější stimul, aby se dali strhnout) – příklady: noční přechod hor (fyzické hranice), skautský kurz (seberozvoj), hra s morálním dilematem (osobní hodnoty)

Pokud by tě zajímalo, jaké věci děti ve kterém věku vývojově řeší, dobrým zdrojem inspirace jsou například vývojové modely (např. Eriksona, Kohlberga, Piageta a jejich následovníků).

Stejný program můžeme často použít u nejmladších stejně jako u nejstarších. Program je dobré vybírat nejen s ohledem na konkrétní situaci, ale i v kontextu dalšího působení dětí v oddíle. Situaci, kdy skautský program vyčerpá svůj potenciál nabízet nové a zajímavé podněty, říkáme obecně vyskautování. V tomto případě znamená, že jsme zařadili programy moc brzy a už nejsme schopní nabídnout dobrodružství, které děti ještě zaujme, protože už vše prožily. A takové děti oddíl bohužel často opustí.

Pokud jsi na pochybách, je vždycky dobré se ujistit, že prostředek, který jsi vybral, je nejlépe využitelný právě u věkové kategorie, pro kterou jej plánuješ. Pokud ne, vyplatí se jeho zařazení odložit, případně komunikovat s vedením navazujících věkových kategorií a průběžně myslet na cíle programů s ohledem na účastníky.

Typickým příkladem brzy zařazeného dobrodružství může pro vlčata a světlušky být: divoká voda, mezinárodní akce, složité malostrukturované hry, velké fyzické výkony, … a pro skauty a skautky: zahraniční expedice, náročné duchovní nebo osobnostní programy, nestrukturované hry, …

JAK? = jak dobrodružství připravujeme

Ve chvíli, kdy sis odpověděl na všechny předcházející otázky, můžeš se zodpovědně vrhnout do přípravy konkrétního dobrodrusžtví.

Zásadní roli v prožívání dobrodružství hrají emoce. Pocit dobrodružství je spojen hlavně se strachem, napětím, překvapením a jejich následným zpracováním. Volba prvotního stimulu vychází z věkové kategorie, pro kterou program připravuješ. Další jeho dílčí části by měly vést k překlopení emocí, abys na konci účastníkům přinesl pozitivní pocit přínosu, posunu, radosti z překonání sebe sama.

Obecná linka běží po ose:

dobrodružný pocit – tvorba bezpečného prostředí – srovnání se s prvotní emocí – zisk sebejistoty – navození pozitivní emoce – přenos do budoucna

Dva příklady přípravy dobrodružného programu

CO? – odbourání strachu ze tmy — PRO KOHO? – vlčata a světlušky 6–8 let, poprvé na táboře — JAK?

děti se bojí tmy a divných zvuků v lese – pocit strachu
uděláme skupinku i s vedoucím –vytvoření bezpečného prostředí
vezmeme děti do lesa – překonání neznámé situace
ukážeme a pojmenujeme si věci, které „vydávají zvuky“ – pojmenování toho, co děti děsí
na konci se ohlédneme a pochválíme děti, že procházku dobře zvládly – dodání sebejistoty
shrneme si, že už víme, co se v lese děje a příště není potřeba se tolik bát – přenos do budoucna

CO? – rozvoj sociálních dovedností vůči opačnému pohlaví — PRO KOHO? – skauti a skautky 12–13 let, z nekoedukovaných oddílů — JAK?

děti nemají z oddílu zkušenost s programy s opačným pohlavím – pocit nejistoty, ostych
vedoucí dětem na začátku konkrétně vysvětlí, jak bude celá aktivita probíhat, na začátku se všichni navzájem představí, do programu jsou zapojeni i starší členové oddílů, kteří dělají to samé, vedoucí rozdělí děti do koedukovaných skupin – bezpečné prostředí
musí společně plnit problem-solving aktivity (náročnost úkolů by se měla stupňovat – na začátku slovní a na konci i fyzický kontakt) – překonání ostychu a nejistoty ze společného kontaktu
na konci za vyřešení všech úkolů následuje společné jídlo/sladká odměna, o kterou se mají podělit – navození pozitivní emoce
oddělená reflexe zážitku – co bylo pro nás těžké, říct si, jak jsme to zvládli, vytvořit závěr za kluky/holky – získání sebejistoty
nasdílení závěrů mezi skupinami, diskuze, nastavení zrcadla o druhé skupině – přenos do budoucna?

Dobrodružství samo o sobě přináší dětem rozvoj, protože během něj posouvají své limity. Zařazení reflexe (zpětné vazby orientované na osobnost či dynamiku skupiny) na konec programu může tento přínos ještě výrazně navýšit. Nastaví účastníkům zrcadlo toho, jak se jim v nové situaci dařilo a jak se zkušeností naložit do budoucna.

Reflexi lze využít nejen na konci plánovaných programů, ale i po dobrodružství, se kterým jsme dopředu nepočítali (stavění stanu v bouřce, ujetí spoje na výpravě, …). Můžeš díky tomu pracovat s dobrodružstvím průběžně a nejen při jeho cíleném zařazení a zachytit tak více příležitostí k rozvoji dětí.

Podobně lze nenadálou situaci využít v jejím průběhu. Pokud je to v našich silách, můžeme vytvořením bezpečného prostředí a vyvoláním pozitivních emocí využít její potenciál pro proces učení.

Doplňující otázky

Kromě základní sady vstupuje do tvorby dobrodužství ještě několik doplňujících otázek, které lze pojmout čistě technicky. Mohou ti ale při tvorbě dobrodružství přinést i zajímavou nadstavbu. Tak či tak je ale dobré je před realizací programu také zodpovědět.

KDY? Technicky: denní doba, roční období, dramaturgická souslednost (jaké programy jsou zařazeny okolo) / Nástavba: práce se zvraty a překvapením, netradiční časový rámec pro aktivitu, tempo, rytmus — KDE? Technicky: uvnitř x venku, bezpečnost, dostupnost / Nástavba: atraktivita, vhodnost s ohledem na cíl programu, genius loci, realističnost, atmosféra, světlo x tma, barvy — S KÝM? Technicky: pomocníci pro přípravu a realizaci, fotograf Nástavba: osobnost, odborník, pamětník — S ČÍM? Technicky: pomůcky pro přípravu programu Nástavba: autentické rekvizity, realističnost

Než se do realizace dobrodružství pustíš, je dobré si celou přípravu znovu zkontrolovat. Zodpověděl jsi všechny otázky? Dávají odpovědi na ně smysl i vcelku? Povedou k naplnění tvých cílů? Je volba prostředků ta nejlepší možná?

Pokud jsi na všechny odpověděl ano, vzhůru za dobrodružstvím!

Klíčové pojmy (pokud tě zajímá další kontext, využij Google): zážitková pedagogika, reflexe, zvratová teorie, vyhledávání mimořádných prožitků, emoce, komfortní zóna, Kolbův cyklus, model vícečetných inteligencí, Bloomova taxonomie cílů, vyskautování