Zastavte se na okamžik a zavřete oči. Zhluboka se nadechněte a zkuste si se zavřenýma očima představit nějakou konkrétní krajinu, která na vás zapůsobila při poslední výpravě. Co vám vytane na mysli?
Nejprve vnímejte tuto krajinu jako celek. Možná vidíte čerstvě zoraná pole a lesy s opadaným listím, díky kterým vynikne pravý tvar a charakter reliéfu. Nebo si snáze představíte barvy? Vybaví se vám zlatá barva zralého obilí či světlá zeleň lístků? Cítíte vůni posečené trávy a slyšíte ševelení dubů? Pokud se vám podařilo vybavit si krajinu jako celek, zkuste nyní klouzat po jejích jednotlivostech. Vidíte tu strmou hráz rybníka, kam jeden člen vaší družiny málem spadl? Možná ještě cítíte v zádech lehké mrazení a zase znovu vám vytane na mysli otázka: „Co jen řeknu při návratu jeho rodičům?“ Nebo jste si vzpomněli na kvetoucí slunečnice a chybějící šipku na směrovém rozcestníku?
Možná jste si to nikdy neuvědomili, ale všechny tyto věci, pocity i vjemy jsou součástí komplexního procesu, kterým krajinu poznáváme a pomocí kterého se v ní také orientujeme. Pokud budeme všímaví a povedeme k tomu i naše členy již během putování, nejenže bude výprava pestřejší, ale členové naší družiny/oddílu si z projité trasy budou schopni zapamatovat více věcí.
K lepšímu zapamatování trasy stačí i tak jednoduchá věc jako společné použití papírové mapy a diskuze nad ní. Tedy nic proti elektronické navigaci, v řadě situací poskytuje neocenitelné služby, ale zkuste děti učit pracovat i s tradiční papírovou mapou. Oproti navigaci má totiž určité výhody při vnímání krajiny a podporuje jiný způsob orientace. Při výpravě s papírovou mapou musíte neustále sledovat kudy jdete, jaké cesty křížíte apod. Papírová mapa se tak stává pomůckou, která může posloužit tomu, abychom krajinou jen bezmyšlenkovitě neprocházeli, ale intenzivně ji vnímali.
Pro hlubší vnímání přírody a jejích orientačních prvků mohou pomoci i další aktivity, které jsou uvedeny níže.
Cílem těchto aktivit je motivovat děti, aby si více všímaly okolí, kterým procházejí, a zapojily při tom nejen zrak, ale i ostatní smysly.
1
Slepota (skauti, roveři): Zavažte si oči a nechte se někým vést. Ať vás dovede kamkoliv, za jakkoliv dlouhou dobu, zkuste cestou vnímat kudy jdete – jaký je terén (do kopce/z kopce/po rovině), po jakém povrchu kráčíte, jestli okolo něco hlučí (šumění potoka, hluk automobilů, zpěv ptáků) či zda je ve vzduchu něco cítit. Ať vám váš průvodce vybere nějaké místo, kde vás nechá, tam si rozvažte oči a zkuste se vrátit na původní místo, odkud vás poslepu odvedl.
2
Vydejte se za sluncem (roveři): Zkuste putovat za sluncem. Cestu si zkuste zaznamenávat do mapy. Jaký tvar má v mapě vaše trasa? Jak na vás působila krajina, kterou jste procházeli?
3
Putování (roveři) je pro rovery výzvou. Pro zpestření můžete zkusit putovat po říčním toku či zkusit putovat „bez asfaltu“ (putujte pouze po lesních/polních cestách, asfaltové silnice smíte jenom křížit).
4
Malování pochodové osy (skauti/roveři): Pochodová osa je jednoduchý grafický nákres vaší trasy, který můžete vytvářet rovnou za pochodu. Hlavním prvkem pochodové osy je čára, která značí cestu, po které jdete. Na ni kreslete zajímavé objekty, které potkáváte. Zanášejte do ní pouze to, co ze své trasy vidíte. Podrobnější pokyny pro tvorbu pochodové osy naleznete v časopisu Skaut (únor 2017).
5
Kreslení (vlčata/skauti/roveři): Vnímání krajiny není pouze o tom, jakým jdete lesem nebo jaký typ krajiny se kolem vás nalézá. Do celku patří také lidské výtvory – např. rozhledny, sakrální památky i zastavěné části obcí. Zkuste se podívat na nějaký lidský výtvor pohledem kreslíře a nakreslete jej na papír. Můžete si tak více všímat detailů architektury a máte větší šanci si například zapamatovat, v jakém slohu byl postaven „ten pěkný kostel“. Nebo můžete malovat panorama z výhledu/rozhledny. Zkuste si u toho popsat zajímavé prvky v krajině (kopce/vesnice/kudy teče jaká řeka). Pokud budete váhat u popisu kopců, můžete zkusit doma využít následující aplikaci: bit.ly/2nWJZNi.
6
Co se v přírodě popletlo? (vlčata): Vedoucí jde po trase napřed a cestou dává přírodní materiály na místa, kde by běžně být neměly. Např. větev borovice pověsí na listnatý strom. Družina se vydá v jeho stopách a cestou určuje tyto „nepřírodní“ jevy a debatuje o nich.
Větrné toulání v hedvábných časech (Miloslav Nevrlý, Junák, 2014)
Jak na mapu (Lukáš Vít, Světýlko, duben 2016)
Odborka Mapař/Mapařka(Martin Kolařík – Smurf, Skaut Junák, únor 2018)
Mapovací táborová družinovka(Anna Vítová, Světýlko, únor 2018)
