Toto ráno je v táboře obklopeném prudkými kopci a řekou hektičtější než obvykle. Ještě před snídaní se schází vedení k válečné poradě. Náš tábor nezachvátily horečky, nedostali jsme vysokou pokutu od hygieny ani se neztratilo žádné vlče. Blázníme kvůli návštěvě jedné paní, která k nám přijede natáčet další díl prázdninového pořadu pro Rádio Junior.
Od začátku tábora poslouchám nepříjemné narážky, že nikoho z médií tady nechceme. Jako vystudovaná žurnalistka, bývalá novinářka a mediální zpravodajka všem škarohlídům vysvětluji, jak je potřeba se prezentovat na veřejnosti. Zmínky v médiích posilují dobré jméno Junáka, dělají nám reklamu, informují veřejnost o naší činnosti a přilákají nové členy. Má dobrozdání jsou zbytečná. Nad vyššími cíli převažuje zběsilý úklid všech zákoutí a k obědu tasíme nejlepší oddílové jídlo. Nervozita a strach je na všech vedoucích každou minutu patrnější.
V momentě, kdy k nám do tábora přichází milá redaktorka, oděna do sportovního a s těžkou taškou plnou technických vymožeností, se strach vytrácí. Vlčata ji ihned obklopují a hltají každé slovo. Po krátkém úvodu přichází úkol, který máme společně splnit. Stejný dostanou i posluchači. Naší výzvou je odlít ze sádry zvířecí stopu. Jenže kde stopu hledat, když je teplé léto a ze země se práší? Vlčata si s úkolem hlavu nelámou. Společná porada před plněním odpadá, kluci mají jasno a velí vzhůru. I nebohá redaktorka se všemi nahrávacími přístroji musí do nejprudšího kopce u tábořiště, na jehož vrcholku se tyčí les. Tam stopy vypátráme za pár minut, říkají si vlčata. Jenže ouha, cesta do kopce nás všechny vyčerpala a les je plný listí. Stopy nikde. Žádné obavy, výzvy se nebojíme, kluci velí strmě dolů k řece. Při cestě prozradí redaktorce do diktafonu úplně všechno, co se na táboře událo. Konec svahu těsně nad řekou je tak prudký, že jej sjíždíme po zadku a bezvadně se bavíme.
U řeky v metrových kopřivách stopy nalézáme a odléváme. Nadšeni z úspěšného lovu si klestíme cestu zpátky do tábora. Po krátkém oddechu a otřepání se od hlíny je redaktorka opět v obležení vlčat. Dožadují se přehrání veškerého materiálu, který byl natočen. Úspěch je to velký a hláškami se bavíme ještě několik dní. Netrpělivě také vyčkáváme, kdy přijde náš příspěvek v rozhlase na řadu. Chceme si totiž neobvyklé dobrodružství znovu připomenout.
A co by si přála vlčata příští rok na táboře? Aby přijela paní z rádia a zaznamenala další dobrodružství. Nebojte se tedy kontaktu s médii. Je to zábava a děti si natáčení užijí. Až vás někdo osloví, že k vám chce poslat reportéra, kývněte na jeho nabídku nebo se přihlaste na některou z mnoha výzev. Věřím, že si mediální pozornost užijete stejně jako naše smečka.
