Rozhovor vedl Tom
Dříve jsi vedl děti a teenagery v oddíle, dneska pro ně točíš videa. Je to v něčem podobné?
Myslím, že spíš ne. Když vedeš děcka v oddíle, tak přesně víš, kdo tam bude. Znáš je jménem, nepřijde tam najednou čtyřicetiletej chlápek a neřekne, že jeho to taky zajímá. I když jdu někam přednášet, tak vím, jaké publikum očekávat, jenomže videa na internetu si může pustit kdokoli.
Asi ale máš nějakou představu, pro koho točíš…
Hlavní cílová skupina začíná někde u 10 let a končí u 25 až 30 let. Nejvíc vidět jsou ale ti pod patnáct – mají tendenci všechno komentovat, pořád mi píšou, chodí na různé akce.
Myslíš, že je pro ně tvá tvorba v něčem přínosná?
Snažím se, aby byla. Chci, aby se něco dozvěděli, zase z toho ale nechci dělat školu a hrát si na učitele. Občas se snažím něco vysvětlit nebo ukázat svůj pohled na věc, moc do toho ale nezabředávám, je to především o zábavě.
Zároveň se ale pouštíš do internetové bezpečnosti…
Ano, protože vidím, že hlavně mladší diváci jsou hrozně zranitelní, nechají se nachytat falešnými profily, posílají mi svoje fotky, chovají se dost nebezpečně. Když už mě sledují, tak jsem se to rozhodl využít a vymyslel jsem projekt o bezpečnosti.
Před pár týdny jste ho spustili, můžeš víc přiblížit, o co v něm jde?
Myšlenkou celého projektu je prevence. My bohužel nejsme schopní zachránit někoho, kdo už je na internetu šikanovanej. Spousta děcek se ale může místo videí z her občas podívat i na video, co na internetu dělat, co radši nedělat, jak předejít potížím. V jednom videu třeba vysvětlujeme, jak si nastavit Instagram, aby nemohl každý vidět moje fotky, moji polohu apod.
S jakými problémy se nejčastěji potkáváš?
Některý děcka třeba žijí přesvědčením, že když si někoho zablokují, nebude je mít rád. Takže i když poznají, že je někdo vydírá, mají strach si ho bloknout. Snažíme se jim ukázat, že se toho nemusí bát, že se to ten druhý člověk ani nedozví a jestli si náhodou zablokují skutečného kamaráda, tak ve škole za ním můžou přijít a poptat se, jak to bylo, a klidně to vrátit zpátky. Děcka si často myslí, že mají povinnost každému odpovídat. Ne, nemají. V těch videích i na školách, kam v rámci projektu jezdíme, vedeme všechny k tomu, aby měli své profily co nejvíc skryté a vyhnuli se tak možným rizikům.
Co ses zatím na cestě po školách dozvěděl?
Potvrzuje se mi, že děcka pod 13 moc nechápou, že na internetu jsou za tou minecraftovou postavičkou skuteční lidi. Říkám jim: Přihlaste se, kdo na internetu komunikujete s někým, koho jste nikdy neviděli. Přihlásí se třeba tři. Tak se ptám: A co v počítačových hrách, tam s nikým nekomunikujete? A najednou se přihlásí všichni.
Další problém jsou falešné profily známých lidí. Jednou za mnou přišel kluk a říká: Já si s tebou píšu, vždyť jsi mi přece přál k narozeninám. A píše si přitom s nějakým falešným profilem, který se za mě vydává. Právě v takových momentech mě to trklo nejvíc a říkal jsem si, že to musíme nějak zastavit.
Těch věcí je hodně. Snažím se třeba děckám vysvětlit, že na sociální sítě nemusí nutně přispívat. Že nemusí točit videa, psát příspěvky. Že já dělám videa, neznamená, že vy musíte taky. Mně je 28, ale když mi bylo 12, nic jsem na internet nedával. To stejný fotky – vždycky říkám, představte si, že byste tu fotku vytiskli na velké plátno a přede všema ji vystavovali, před babičkou, dědou, oddílem, venku na ulici… A jestli bys to neudělal, tak tu fotku na internet nedávej. A pak vidím v očích těch 14letých holek, jak se zastydí a řeknou, že to teda sdílet nebudou.
Takže myslíš, že nemá smysl točit s dětmi videa na internet?
Já si myslím, že ne. Videa by měla mít nějakou informační hodnotu. My jsme třeba v oddíle věděli, že fotky a videa dělá tuhle Myšák, kterej to umí a dělá dobře – nepotřebovali jsme každý točit něco svého… Daleko spíš bych se snažil vést děcka k tomu, aby uměly využívat telefon ne jenom jako hračku, ale jako pomocníka. Myslím si, že oddíly by měly ukazovat dětem, že telefon je nástroj, díky kterému můžou být samostatnější, vyhledat si informace, ověřovat si je, být chytřejší a rychlejší.
Snažíš se svým divákům něco ze sebe předat?
Co dávám za příklad dost často a vrací se mi to i pozitivně zpátky, je, že se snažím ukázat, že jsem si na to vydělal sám. Že práce nesmrdí. Že normální je, aby člověk pracoval. O Youtube si může každej říkat, co chce, ale já jsem vystřídal spoustu zaměstnání a tohle je ta nejtěžší věc, co jsem kdy dělal.
Promítá se nějak do tvé tvorby, že jsi prošel oddílem?
Myslím, že moc ne. Poslední dobou jsem ale zvolnil tempo a chtěl bych víc cestovat po Česku, vrátit se k turistice a trošku to těm lidem předat. Přijde mi totiž, že se hodně točí různé cesty po Americe, což je skvělý, ale většina se tam třeba nikdy nedostane. S oddílem jsme jezdívali kolem Pernštejna, bavilo mě tam hledat turistické značky, což je věc, kterou nevím, jestli dneska všichni znají a kterou bych chtěl přiblížit novými vlogy.
Můžeš to víc rozvést?
Trošku mi to chybí. Cítím na sobě, že jsem spadl do stereotypu a že by se hodil novej formát. Sám mám prochozenou hlavně jižní Moravu a Jeseníky, ale třeba Čechy vůbec, nikdy jsem nebyl na hoře Říp… Tak si představuju, že dám na Instagram: Čau, dneska jedeme do Berouna, co bychom v okolí pěti kilometrů měli vidět? Moje komunita je tak velká, že lidi pošlou tipy, někdo se ozve, že je místní a může nás provést… Můžu strávit den na výletě, natočit pěknej vlog, zalítat si nad lesem s dronem. Bude to pro mě nová inspirace a zároveň těm mladším budu předávat, že zajímavý místa máme i doma.
Myslíš, že se youtubering dlouhodobě udrží, nebo přejde jako módní vlna?
Myslím, že se udrží, je ale otázka, jestli na to budou mít lidi ještě náladu. Není to sranda, konkurence je pořád větší. Budou vznikat nové formáty a myslím, že se to bude tříštit. Už to nebude tolik o youtuberech, kteří točí cokoli a všichni je sledují, ale spíš o konkrétně zaměřených kanálech jenom o vaření, cestování, zábavě…
Skautští vedoucí dnes občas s internetem zápasí o pozornost dětí. Je něco, co bys jim dokázal doporučit, aby v tom zápasu byli úspěšní?
Vzal bych si z toho internetu příklad. Vzal bych si příklad z her. Mě na táboře vždycky nejvíc bavily hry, který byly propracovaný a trošku převzatý z internetovýho světa. Hráli jsme třeba Age of Empires naživo v reálu, bylo to neuvěřitelný. Hodně akční, ale zároveň o přemýšlení, o taktice. Máš nějakej komplexní úkol, ten je rozloženej na mini úkoly, pro který se musí víc lidí spojit dohromady. Není náhoda, že ty hry fungují, je za tím kus psychologie a je to hrozně dobře vymyšlený. Stejně by k tomu měl přistupovat vedoucí.
Jirka Král
Youtuber, který pro víc než milion odběratelů točí videa ze svého života, například o cestování či hraní počítačových her. Od 8 do 19 let navštěvoval pionýrský oddíl Severka v Brně, jezdil s ním na dobrodružné tábory a sám na nich časem vedl program. Točení videí se ve svých 28 letech věnuje profesionálně, nedávno navíc rozjel projekt Buď safe online, kterým se snaží mladou generaci vést k bezpečnějšímu chování na internetu.
