Naši předkové vkládali do kultury svoje denní starosti i radosti v naději, že to všechno tu jednou bude pro nás, pro děti jejich dětí. Možná by byla škoda tyto staleté pozdravy a dárky nechat ležet ladem.
Začneme-li se zajímat o život svých předků, vnese to do našeho skautování další rozměr už jen díky tomu, že se propojíme s lidmi, kteří se této problematice věnují. Oddílu to pomůže otevřít se světu a nežít jen vlastními plány a programy. Můžeme také přispět k záchraně nějakého starého řemesla či k zachování dávné legendy… Ale to nejlepší, co tím můžeme získat (a předávat dál), je pozitivní vztah k místu, kde žijeme.
Pokud už se chystáte vydat se po stopách našich babiček a prababiček, můžete si pro začátek jako motivaci pustit video s designerkou Marií Starou, která na TEDx mluvila o tom, jak jí otevření se minulosti změnilo život → bit.ly/2dgkUd8.
Jak začít
Hned po motivaci by měl následovat průzkum. Měli byste nejdřív zjistit, co vlastně ve svém městě, vesnici či oblasti máte zajímavého.
Průzkum zvládnou nejlépe starší skauti, roveři a vedoucí. Tato fáze hledání informací vám může zabrat dvacet minut, pár hodin, ale může se stát i celoživotním koníčkem. Záleží jen na tom, kolik máte chuti a času. Pokud moc času nemáte, můžete tuto část přeskočit a přečíst si až náměty na konkrétní aktivity – u některých je uvedena alespoň obecná literatura, kterou se dá průzkum provizorně nahradit.
Každopádně platí, že čím více průzkumu věnujete, tím širší obzory se před vámi otevřou. A jak na to? Informace o tom, čím se ve své lokalitě zabývat, můžete získat:
- Asi nejsnáze od místních lidí, kteří se už tradicemi a historií zabývají. Zjistěte, zda někde poblíž nepůsobí nějaký folklórní či národopisný soubor – mezi jeho členy se jistě najde někdo, kdo bude o místních zvycích a zajímavostech hodně vědět. Cenné informace můžete získat i v nejbližším muzeu, případně od člověka, který se věnuje nějakému historickému řemeslu. Všichni tito lidé budou za váš zájem zpravidla velmi rádi, a pokud sami nebudou vědět, budou vás nejspíše schopni odkázat na někoho jiného. Průzkum v muzeu, skanzenu či návštěva nějaké akce folklórního souboru může být navíc zajímavým programem.
- Kontaktováním pracovníků Etnologického ústavu AV ČR. Tam vás odkážou přímo na odborníka, který se zaměřuje na vaši oblast, a ten vám poradí další zdroje – ať už lidi, knihy či místa, kde jsou zajímavé artefakty uloženy.
- Studiem kronik nejbližšího města – pokud je nenajdete na radnici, budou uchovány v některém ze spádových archivů. Je to sice poměrně pracný způsob, ale můžete se tak dostat k informacím, které nikdo v posledním století zatím neobjevil. Pokud máte v oddíle nějakého nadšence do historie, mohl by se do toho pustit rád.
- Z literatury. Každá oblast ČR má o své kultuře vlastní publikace. Najdete je zadáním klíčových slov do katalogu libovolné větší knihovny. Pokud s tradicemi a zvyky začínáte, můžete si vystačit i s obecným přehledem v knížce Lidové zvyky (Jiřina Langhammerová, NLN, 2004).
Tipy na aktivity
Jakmile provedete průzkum, bude na vás se rozhodnout, jak získané informace využijete. Možná vás však osloví i některý z následujících námětů na aktivity:
(Ne)tradiční rukodělky
Ornamenty, vzory a symboly, které dříve zdobily (nejen) oděvy, vás mohou inspirovat při vytváření vlastních výrobků. Před rukodělkou si můžete prolistovat obrázkové knížky s ukázkami krojů, keramiky apod. a přečíst si něco o tom, jak lidé dříve žili. Pak si každý vybere ozdobný prvek, který ho v knížce zaujal, a vyrobí v jeho tvaru jednoduché bramborové tiskátko (složitější obrazce lze většinou rozložit na několik jednoduchých geometrických tvarů, případně vytisknutý obrázek dokreslit). Tiskátky můžete potisknout bavlněnou tašku nebo balicí papír. Starší děti si mohou z papíru vystřihnout i větší šablonu s nějakým motivem, přiložit ji na látku a tvar „vybarvit“ houbičkou namočenou v barvě. Folklórními motivy můžete zdobit také záložky do knih apod. Získáte tak výrobky s příběhem. Kroje z celé ČR najdete například v publikaci Československé lidové kroje (Blažena Šotková, Artia, 1956 – knihu lze stáhnout i v elektronické podobě).
Hrajte si jako naši předkové
Zahrajte si některou z her, kterou hrávali naši pradědečkové a prababičky – po hře si pak můžete povídat o tom, jak se jejich život lišil od toho našeho. Hry i náměty k rozhovoru můžete najít v některém ze čtyř dílů publikace Český rok (Karel Plicka, Mladá Fronta, 2011 – každý díl se věnuje jednomu ročnímu období).
Vyrobte kešku!
Narazili jste v okolí vaší klubovny na nějaké zajímavé místo, o kterém moc lidí neví? Může jít o smírčí kámen, dům se zajímavou historií, památný strom nebo obyčejný plácek v lese opředený báchorkami. Zaregistrujte se na kesky.cz a na příslušné souřadnice umístěte do voděvzdorného obalu zajímavý obsah. Součástí kešky může být sepsaný příběh vámi zvoleného místa. Můžete tak třeba pomoci „zachránit“ lesní cestu, která už je léta neprošlapaná, a přitom vede na pěkné místo.
Připravte městskou hru / hru po okolí
Využijte zjištěné informace o svém bydlišti k uspořádání městské hry nebo šifrovačky. Účastníci mohou na jednotlivých stanovištích objevovat zapomenuté památky a zajímavá místa, dozvídat se něco o historii… Hru můžete uspořádat jen v rámci schůzky, případně pro celé středisko, nebo dokonce pro veřejnost. Při tvorbě hry lze zapojit všechny věkové kategorie – někdo bude psát šifry, někdo zjišťovat informace, menší děti mohou pomáhat s výrobou plakátků či občerstvení… Při realizaci je pak možné dětem svěřit obsluhování jednotlivých stanovišť. Pokud uspořádáte hru pro veřejnost, můžete tak také získat nováčky – a to nejen do řad dětí. A dětem i dospělým můžete pomoci vytvořit si k místu, kde žijí, vztah.
Uspořádejte večerní draní peří
Po celé naší republice se kdysi za dlouhých zimních večerů lidé scházeli při tzv. draní peří. Během těchto večerů šlo sice o to připravit novou náplň do přikrývek a polštářů, ale přesto to nebylo jejich jediným cílem. Jednalo se také o zábavnou společenskou událost: vyprávěly se příběhy, zpívaly písničky, jedly se typické místní pokrmy… Podobný večer si můžete připravit také pro své středisko nebo pro veřejnost. Za svitu svíček a nad kupou peří si můžete povyprávět legendy, které se vztahují k místům ve vašem okolí, zazpívat si lidové písničky, debatovat o pranostikách a o tom, jak lidé dříve předpovídali počasí, … Součástí večera může být i kvíz zaměřený na lidové zvyky a ochutnávka tradičních jídel.
Nakreslete mapu
Vyrobte si společně mapu, do které budete postupně kreslit a zapisovat informace, které jste zjistili o místech ve svém okolí (staré názvy ulic, legendy).
Nechte ožít zajímavé místo či objekt
Nemusí jít vždy o velkolepý plán (ale může), někdy stačí udělat málo – například se domluvit s vedením obce a natřít chátrající křížek v polích (pokud není chráněn jako kulturní památka). My jsme s kamarády oslovili majitele jednoho z nejstarších domů ve Šlapanicích, v němž údajně byla kdysi šatlava (vězení), jestli se tam můžeme podívat. Celé to skončilo tak, že jsme sklepní prostory vyčistili od suti a dalšího nepořádku a každý rok v nich pořádáme prohlídky pro veřejnost s kulturním programem. Můžete také například nechat vyrobit dřevěnou sochu na místo, kde stála nějaká, po které už se slehla zem. Inspirovat se můžete i projektem slovenských skautů, kteří se starají o hradní zříceniny (odklinaniehradov.sk). Často se zkrátka stačí podívat kolem a příležitost se sama nabídne.
Zajímejte se o zvyky
Přečtěte si o tom, jak dříve lidé prožívali rok (například v již zmíněné publikaci Český rok od Karla Plicky). Vyrobte si časovou osu, na níž znázorníte jednotlivé měsíce a roční období, a zapište si do ní zajímavosti o jednotlivých zvycích a tradicích. Lépe si tak představíte rytmus, v jakém se kdysi život odehrával. Některou tradicí se můžete inspirovat a nezůstat tak jen u každoročního Mikuláše či slunovratu. Některé zvyky zase mohou obohatit vaše Vánoce nebo Velikonoce.
Naučte se tradičnímu řemeslu
Vděčnou aktivitou na některou z propršených schůzek může být výroba nějaké drobnosti podle tradičních postupů. Ať už se rozhodnete vyrobit ruční papír, svíčku nebo drátěné zvířátko, děti jistě ocení, že dělaly něco, co v okolí skoro nikdo neumí. Nápady můžete čerpat od pamětníků, případně návody na zmíněné aktivity (a mnohé další) najdete v některé z mnoha knih Aleny Vondruškové: například Ruční papír, Drátované drobnosti, Krajkářství, Keramika, …
Tip na Vánoce:
Zkuste s dětmi lít olovo. Klasické olovo dnes nejspíš neseženete, protože je jedovaté, v libovolných klempířských potřebách je však k dostání cín. Ten můžete roztavit na lžičce nad plamenem svíčky a lít do studené vody, kde vám vzniknou různé obrazce a figurky. Společně pak můžete hádat, co vám litiny připomínají, a každý si tu svou může na památku odnést.
