Dagmar Lieblová pochází z Kutné Hory, kam se její otec Julius Fantl, židovský lékař a český vlastenec, přistěhoval po 1. světové válce. Koupil tam dům a otevřel si lékařskou praxi. Ačkoli bylo židovství součástí rodinné identity, nemělo ve Fantlově rodině již náboženský význam. Julius se ženou Irenou a dcerami Dagmar a Ritou se museli s Kutnou Horou rozloučit 5. června 1942. Tehdy odjížděla několika transporty skoro celá židovská komunita, která v Kutné Hoře byla v té době ještě poměrně krátce. V důsledku Heydrichovy smrti zmizela během několika dní i komunita Židů z nedaleké Čáslavi a Kolína. Dva vlaky tohoto obrovského transportu téměř bez zastávky pokračovaly dále na východ, do vyhlazovacích táborů.
Z těch kutnohorských Židů, kterým nebyla zastávka v ghettu dopřána, se domů nevrátil vůbec nikdo. Fantlova rodina pobývala ve stísněných a hladových podmínkách ghetta až do prosince roku 1943, kdy byl na východ vypraven druhý velký transport z Terezína. Ten dorazil do tábora Birkenau, ležícího nedaleko Osvětimi, deset dní před vánočními svátky.
V Osvětimi zahynul otec, matka i sestra Rita. Nemohli již kvůli věku projít selekcí, určenou pro lidi potenciálně schopné vykonávat těžkou práci. Dagmar, kterou pouhá úřednická chyba udělala o čtyři roky starší, Osvětim opustila v létě 1944. Ačkoli byla spolu s kamarádkou Dášou přidělena na těžké odklízecí práce do Hamburku, ve srovnání s Birkenau šlo o zlepšení. „V Hamburku bylo sice stejně málo jídla jako v Osvětimi, ale být odtamtud pryč už znamenalo, že existuje malá naděje, že bychom to snad mohly i přežít,“ vzpomíná Dagmar.
V zimě a na jaře roku 1945 už skrze celé Německo pochodovaly tisíce vězňů z koncentračních táborů směrem do oblastí, které nebyly dobyty spojenci. Dagmar Lieblová se spolu se stejně starou kamarádkou dostala z vybombardovaného Hamburku do tábora Bergen-Belsen, kde byli vězni takřka bez jídla a vody uprostřed hromad mrtvol ponecháni svému osudu. Osvobození se tábor dočkal od britských vojsk 15. dubna 1945. Dagmar Lieblová se do Československa dostala až v červenci.
V Kutné Hoře se jí ujal starý rodinný známý dr. František Malý a někdejší rodinná služebná Františka Holická. Z koncentráku se sem Dagmar vrátila s tuberkulózou a mizivou nadějí na uzdravení. Po dvou a půl letech léčení se mohla vrátit domů. S pomocí svého poručníka si ve svých dvaceti letech mohla dodělat maturitu a přihlásit se na vysokou školu. Vystudovala němčinu a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Vdala se roku 1955, má tři děti. Po roce 1989 se podílela na zakládání Terezínské iniciativy, která pečuje o památku českých Židů. Dagmar Lieblová zemřela 22. března 2018 v Praze.
Poslechněte si celý příběh jako audio! S využitím autentických výpovědí Dagmar Lieblové jej připravil a vypráví Adam Drda na Českém rozhlase – bit.ly/DagmarLieblov (50 minut).
Vyzkoušejte si v oddíle program, který je inspirován životním příběhem Dagmar Lieblová. Najdete jej → zde.
