Volně dostupné návykové látky

Existuje celá řada látek, které dokáží ovlivňovat náš psychický stav: nabudí nás, nebo naopak uklidňují, vyvolávají euforii nebo v některých případech i halucinace. Celá řada z nich může být návyková a jejich odejmutí vyvolává abstinenční příznaky. Některé z těchto látek jsou s jistými (např. věkovými) omezeními legální, jiné legislativě nepodléhají, jiné jsou zařazené mezi omamné a psychotropní látky a legislativa jejich využití přísně reguluje nebo zakazuje. Typickými legálními psychoaktivními látkami jsou tabák (nikotin, přípravky s nikotinem) nebo alkohol. Nelegální látky (resp. řazené mezi omamné a psychotropní) jsou např. kokain, efedrin nebo morfin. „Šedou zónu“ představují rostliny nebo látky (například kratom), které naše legislativa dosud nedokázala pojmout, plně vyhodnotit nebezpečnost jejich užívání a vydat stanovisko, které by jejich status upravilo. V tomto článku se zaměříme na vybrané návykové látky, na jejich podstatu, účinek a úskalí jejich užívání a na to, jak s touto tematikou pracovat v oddílech.

Kratom

Kratom je droga získaná extrakcí z rostliny Mitragyna speciosa pocházející z jihovýchodní Asie. V zemích (např. v Malajsii, Indonésii, Thajsku), odkud se k nám kratom dováží, se běžně používá v tradiční medicíně pro úlevu od některých průjmových onemocnění nebo bolesti, případně jako mírný stimulant. Čerstvé listy tohoto stromu se žvýkají nebo se z nich připravuje odvar.

Kratom není v Česku zakázaný, ani nijak regulovaný. Jednoduše se k němu mohou dostat všichni včetně dětí a středoškoláků. Přitom i v některých asijských zemích, kde volně roste, je dostupný jen v omezené míře a například na Slovensku je zcela zakázaný. Česká vláda se k podobnému kroku zatím neodhodlala, látku dokonce ani neomezila pro nižší věkovou skupinu. Škodlivost i prospěšnost kratomu posuzuje expertní skupina Ministerstva zdravotnictví, ale zatím beze shody. Kratom působí mírně posilujícím způsobem, odstraňuje únavu a zahání pocit hladu. Tento způsob využití lze částečně přirovnat k listům koky, která se podobným způsobem používá v Jižní Americe. Uživatelé se po požití cítí mírně nabuzení, mají zlepšenou náladu, může docházet k potlačení úzkosti. Ve vyšších dávkách dochází i k tlumení bolesti, díky čemuž by mohl být prospěšný v lékařství pro odstranění chronických bolestí.

Přesto se ke kratomu odborná veřejnost v poslední době staví negativně, zejména kvůli jeho návykovosti. Průměrní uživatelé, kteří začínají se základní dávkou kolem 5 gramů, potom postupně tuto hranici překračují a ve špičce pak užívají více než 40 gramů, což je osmkrát více než na začátku. Samozřejmě existují i určité odvykací syndromy, ale vypadá to, že nejsou tak obtížně zvladatelné jako u některých těžkých drog, jako jsou třeba alkohol nebo opiáty. S pravidelným užíváním je úzce spojeno vysoké riziko závažného poškození jater a jejich funkce.

Materiál, který je ve formě prášku distribuovaný např. volně dostupnými prodejními automaty či e‑shopy, je státem zcela bez kontroly. S trochou nadsázky je možné říct, že prodávaná směs označená jako „kratom“ ani nemusí být droga samotná. Pravděpodobně se ovšem o kratom jedná, ale jeho přesné složení, kvalita a případný obsah zdraví škodlivých příměsí, jako jsou těžké kovy nebo pesticidy, je neznámý. Drogy, a případně i jednotlivé izolované látky, by měly být kontrolovány a musí se kolem nich vytvořit dostatečný legislativní rámec, aby se případná rizika podařila minimalizovat. Dostupnost kratomu pro všechny věkové kategorie včetně dětí a mladistvých je pak zcela nesmyslná.

Konopí

Další velmi zajímavou rostlinou s celou řadou psychoaktivních látek je konopí. Cannabis sativa (konopí seté) z čeledi Cannabaceae je rostlina využívaná jak pro léčebné účely, tak pro technické účely jako zdroj biomasy. Výraznou pozornost přitahuje díky přítomnosti psychoaktivních sloučenin tzv. kanabinoidů, a to nejvíce THC (Δ9-tetrahydrokanabinolu). Konopí je dvoudomá rostlina pěstovaná v mnoha variantách. V závislosti na genetice a podmínkách pěstování může být různého vzrůstu a může obsahovat různé množství účinných látek. Na obsahové látky je bohatá samičí rostlina, resp. její vrcholové části, zejména květy. Termín marihuana odkazuje na různé produkty obsahující THC, které se z konopí získává. Původně ale pojem marihuana představuje sušené samičí květy. V současnosti je používána jak marihuana, tak celá řada dalších produktů: od hašiše představujícího směs pryskyřice, velmi drobných lístků, jejich úlomků a povrchových žlázek a trichomů přes extrakty bohaté na kanabinoidy (vodičky, masti apod.), čisté THC ve formě průhledných krystalů a syntetické analogy kanabinoidů jako CBD či HHC.

Legislativa pro technické konopí předepisuje maximální obsah kanabinoidů 1 %, obsah u netechnických chemovarů se může pohybovat i v množství okolo 30 % v sušině, s velkou poměrnou částí THC. Obsah v hašiši nebo extraktech je pak způsobem odpovídajícím koncentračním postupům vyšší. THC je dostupné jak v čisté formě, tak syntetické a prosazují se i jeho syntetické analogy s vysokou psychoaktivitou. Konopí s obsahem THC a další přípravky s THC jsou v České republice nelegální. Účinky konopí zahrnují obecně změnu vnímání, euforii, pocity pohody, uvolnění nebo snížení stresu, zvýšené prožívání umění, včetně humoru a hudby, introspekci, epizodické vzpomínky, zvýšenou smyslnost, libido a někdy kreativitu. Jako další jsou popisovány abstraktní nebo filozofické myšlení, narušení lineární paměti a také paranoia nebo úzkostné stavy. Úzkost je nejčastěji hlášený vedlejší účinek kouření marihuany. Na 20–30 % rekreačních uživatelů zaznamenává intenzivní úzkost a/nebo záchvaty paniky po kouření konopí, nicméně někteří hlásí úzkost pouze po delší abstinenci. K úzkosti přispívají nezkušenost a požití i v neznámém prostředí. Akutní intoxikace dále působí poruchy pozornosti, motorickou nestabilitu a výpadky krátkodobé paměti.

Užití konopí také zvyšuje potěšení z chuti a vůně jídla a může výrazně deformovat vnímání času a prostoru. U vyšších dávek mohou účinky zahrnovat změněný obraz těla, sluchové a/nebo vizuální iluze, pseudohalucinace a ataxii – ztrátu koordinace pohybů těla. V některých případech (relativně málo často) může konopí vést k disociativním stavům, jako je depersonalizace a derealizace. Kanabinoidní látky ve své podstatě nepřináší žádné pocity či stavy, které bychom v sobě již neměli, naopak zesilují ty, které již cítíme a prožíváme.

Akutní psychózy, které mohou doprovázet užívání konopí, obvykle zmizí po 6 hodinách, ve vzácných případech mohou u silných uživatelů příznaky přetrvávat několik dnů. Somatické projevy intoxikace jsou většinou krátkodobé: sucho v ústech, překrvené spojivky, pocity studených končetin, zvýšená tepová frekvence, relaxace svalů, hypotenze a kolísání krevního tlaku. Uživatel může omdlévat. Některé studie spojují užívání konopí se zvýšeným rizikem infarktu myokardu a cévní mozkové příhody, avšak doposavad nebylo popsáno žádné úmrtí spojené přímo s účinkem konopí. Některé kontroverzní studie spojují dlouhodobé užívání konopí s poklesem IQ a poruchami kognitivních funkcí (zejména u ne plně vyvinutého mozku). Závislost na konopí je diskutabilní, podle statistik se vyvíjí u přibližně 10 % chronických (denních) uživatelů a není svými účinky, abstinenčními příznaky ani dopadem na zdraví srovnatelná s kokainem, opiáty nebo ethanolem. Vystavování kanabinoidům během těhotenství vede u dítěte k pozdějším problémům s rozvojem mozku a deficitům v rozvoji řeči, pozornosti, vnímání a zvyšuje riziko výskytu poruch chování. Kouření konopí přináší stejná, případně vyšší rizika jako kouření tabáku.

V současnosti je k dispozici také řada umělých odrůd konopí, které místo THC obsahují tzv. CBD neboli kanabidiol. Objevila se také celá řada přípravků s takzvaným HHC, hexahydrokanabinolem.

CBD a HHC

CBD je tzv. nepsychoaktivní kanabinoid a je druhou nejvýznamnější sloučeninou konopí s velkým farmakologickým významem. Je to sloučenina, která ovlivňuje řadu regulačních procesů. CBD může působit jako protizánětlivá, protikřečová a neuroprotektivní látka (podporující odolnost nervové soustavy) a může mít i schopnost potlačovat úzkost. Jeho výhodou je relativně nízké dávkování, nenávykovost a jak již bylo výše zmíněno, nepůsobí tak výrazně na centrální nervovou soustavu jako THC. Produkty obsahující CBD přicházejí na trh v mnoha podobách; CBD může být připraveno synteticky nebo extrakcí z rostlin (obvykle s 98% obsahem čistého CBD), ale někdy jsou k dispozici i směsi v podobě extraktů obsahujících celou škálu fytokanabinoidů – kanabinoidů rostlinného původu. Pro posouzení bezpečnosti a případně účinnosti takového produktu je nutné znát přesné složení. Produkty obsahující CBD se také vyskytují s definovaným poměrem CBD : THC (například 20 : 1), ale ty v našich podmínkách nejsou pro volný trh akceptovatelné.

Velmi složitá je situace okolo tzv. HHC, hexahydrokanabinolu. HHC je látka, která se v některých odrůdách konopí vyskytuje přirozeně, pro komerční účely je ale obvykle připraveno synteticky hydrogenací jiných kanabinoidů (hlavně CBD). Pro trh je pak připravována marihuana, která je s nízkým vlastním obsahem HHC, ale jeho obsah je uměle zvyšován přidáním této syntetické látky. HHC je v mnoha ohledech blízký THC. Vykazuje interakci s kanabinoidním receptorovým systémem v centrální nervové soustavě a výsledkem je efekt do značné míry podobný THC. V současnosti je v České republice prodej a užívání HHC legální. Problémem je, že je distribuován v mnoha podobách (jako sušenky, medvídci ze želatiny, bonbóny, marihuana, prostředky pro inhalaci) a některé z nich mohou spolu s volnou distribucí navozovat falešný pocit bezpečí. Mohou pak být jednoduše pořízeny a konzumovány i dětmi. Vzhledem k možnému předávkování a také k ne zcela jasným dlouhodobým účinkům na mozek dítěte, který je ve vývinu, je mnoha odborníky současná situace okolo HHC a jeho volná dostupnost skrze automaty či e‑shopy považována za závažný problém.

Jak s tématem návykových látek pracovat v oddíle

Nejčastěji se v oddílové praxi setkáváme s užíváním a tematikou návykových látek u starších dětí. Avšak nesmíme opomenout, že rozvoj morálních hodnot a postoj právě k takovým tématům se formuje nejvíce u dětí mladšího věku a u osob, které si prochází většími životními změnami (například dospíváním, těžkou rodinnou situací, emoční nestabilitou). Naši starší členové, především z řad roverů a rangers, chápou, že svět není černobílý a prevence způsobem moralizování, zákazů a démonizování spíše podporuje jejich touhu po objevování zakázaného jako projevu vzdoru vůči autoritám. Velkou silou skautingu je partnerský přístup k dětem skrze práci s dospělými průvodci jakožto sobě rovnými, kteří jsou pro naše členy mnohdy velkým životním vzorem.

U rizikových skupin (starších skautů a skautek, roverů a rangers) je důležité s dětmi mluvit otevřeně a hlavně reflektovat svoje zkušenosti s danou tematikou. Proto je dobré napřed položit sám sobě následující otázky: Setkal*a jsem se někdy s užíváním návykových látek? Vyzkoušel*a jsem tyto látky sám*sama? Co mě k tomu vedlo a jak jsem se potom cítil*a? Cítil*a jsem někdy sociální či jiný nátlak svého okolí?

Po zodpovězení těchto otázek můžeme začít s tématem lépe pracovat i my sami v sobě. Děti dobře poznají, zda je naše jednání upřímné a zda si na něco nehrajeme. Pokud se dostanou do pochybností, nebo dokonce zjistí, že jim vedoucí zatajuje své zkušenosti s těmito látkami, mohou nabýt pocitu, že kážeme vodu a pijeme víno!

Pokud ovšem zjistíme, že máme v oddíle někoho, kdo návykové látky užívá, je velmi důležité postavit se k tomuto problému čelem. V případě dětí je řešení poměrně jednoduché. I přes obavy, že by mohlo dojít k narušení důvěry mezi dítětem a vedoucím, je tento problém nutný řešit s rodiči ihned, jelikož každý den může ve vývoji závislosti hrát velkou roli. Zároveň také čekací lhůty u psychologů (zejména dětských) a center psychické pomoci, které se závislostmi zabývají, mohou dosahovat až několika týdnů či měsíců.

V případě vedoucích a zletilých roverů a rangers je na zvážení oddílové či střediskové rady, zda je vhodné, aby se takový člověk účastnil oddílové činnosti a pracoval s dětmi. S komunikací takových problémů může pomoci například kurz krizové intervence, který Junák pravidelně pořádá.