Napsala HANNAH RALPH, skautka z anglického Manchesteru, v originále vyšlo v časopise Scouting v létě 2020. Přeložila Arya.
Úzkostné poruchy se stávají problémem čím dál více lidí, a proto jsme se na ně rozhodli podívat z blízka. S vedoucí vlčat a psycholožkou Che Rosebert pátráme po tom, jak jdou skauting a péče o duševní zdraví dohromady.
Cambridgeský slovník úzkost definuje jako „nepříjemný pocit nervozity nebo strachu z něčeho, co se právě děje nebo by se mohlo stát v budoucnosti“. Jo, takto jste se už určitě cítili vy i já – třeba před dlouhou cestou, pracovním pohovorem nebo prvním dnem ve škole. Otázkou tedy je, kdy se tento neklid stává, no, zneklidňujícím?
Úzkost, nebo obyčejná obava? Tři způsoby, jak to rozeznat
Můžeme to vnímat asi takto: rozdíl mezi každodenními starostmi a naplno rozvinutou úzkostnou poruchou je asi jako mezi semínkem a vzrostlou jedovatou květinou, do které může vyrůst. Tato „semínka stresu“, která pravidelně zaléváme a neplejeme, nemusí automaticky vyrůst do něčeho velkého a nebezpečného. Záleží to na spoustě chemických, společenských a biologických faktorů, které jsou velmi individuální. Každopádně dnes se s úzkostnými poruchami potýká víc mladých než kdy dřív, a je tedy důležité učit se rozpoznat mez, kdy už jde o něco vážného.
1. Obavy se týkají specifických věcí, zatímco úzkosti jsou všude
Strachuješ se z výsledku testu. Strachuješ se z toho, abys neřekl/a něco hloupého někomu, na koho se snažíš udělat dojem. Strachuješ se z toho, že pokazíš důležitý proslov. Toto je vysvětlitelné, zatímco příčiny úzkosti můžou být tak nejasné, že se pak dá jen těžko zdůvodnit, proč na tebe úzkost přišla. Nejtěžší případy úzkostí jsou popisovány jako pocity neustálého ohrožení. Taková úzkost postává u dveří při každé příležitosti, zvlášť když jde o něco nového a neozkoušeného.
2. Obavy tě můžou nakopnout, úzkost nikoli
Každá obava ti pravděpodobně bere nějakou dávku tvé mentální kapacity, ale zároveň tě může nasměrovat k řešení nějakého problému. Podívej se na skautské heslo, to zní „buď připraven“. Obavy tedy můžou být chápány jako analyzování toho, jaké problémy by se mohly vyskytnout, a přemýšlení o preventivních opatřeních.
Úzkost takto nápomocná být nemůže. Cítíš se jako křeček v kolečku, pořád a pořád se objevují nějaké strachy a starosti a ty se ti zdají být nepřekonatelné. Jsi permanentně v pozici Davida proti Goliášovi, ve které Goliáš představuje tvou mysl.
3. Obavy jsou na rozdíl od úzkostí rozumově zdůvodnitelné
Úzkosti se můžou zdát jakkoli nesmyslné a neopodstatněné, zvláště když jsou ve společnosti svých starých známých, paranoie, studu a smyslového přehlcení. Obava tě vede k myšlenkám, jestli tě vyhodí z práce, protože jsi zbabral týmový projekt. Úzkost tě donutí myslet si, že tě všichni v práci nenávidí, protože nejsi dost dobrý, a vede tě k přemýšlení, jestli tě někdo nepřepadne na ulici. Úzkost ti ukazuje ty nejhorší scénáře, i když neexistují žádné (nebo jen minimální) důvody ke strachu.
Moderní kolaps
Když jsme si vysvětlili rozdíl mezi úzkostí a přirozenou obavou, pojďme si ještě ukázat, proč to u tolika mladých lidí dojde až k této diagnóze. „Úzkost je přirozená lidská reakce na nějakou zátěž a je důležité ji brát jako součást života,“ říká Che Rosebert, londýnská psycholožka a vedoucí vlčat. „Naším cílem by mělo být, aby se děti cítily podporované a v bezpečí, aby se ze svých úzkostí mohly učit a nebyly jimi zahlcené. Zároveň my vedoucí musíme o úzkostech mít nějaký přehled, abychom mohli svým svěřencům smysluplně pomoct.“
Cynické zacyklení
Úzkosti jsou živeny požadavkem na neustálou produktivitu. Nejmladší generace tak pociťuje finanční úzkost dlouho předtím, než vůbec vstoupí na trh práce. A co stojí hned po boku s tímto nuceným perfekcionismem? Dávka pochybností tak velká, že i když se mladí můžou přetrhnout, aby něčeho dosáhli, na konci této snahy není vidět žádná jistota. Dnešní děti a dospívající se méně bojí toho, co se skrývá pod postelí, a pravděpodobně víc než kterákoli generace před nimi se cítí v bezprostředním ohrožení klimatickou krizí, sexuálním násilím, nejistou ekonomikou a nedůvěrou v instituce a politiku.
Che zmiňuje, že „všechny nerovnosti, založené na rase, genderu, třídě, bohatství, sexualitě, fyzickém zdraví a náboženství, také přispívají k projevům úzkosti a dnešní mladí jsou na tyto problémy citlivější než kdy dřív“.
Digitální deprese
Vyrůstání v digitální době není žádná procházka růžovým sadem. V hrách i na sociálních sítích je hranice mezi skutečným a virtuálním světem rozmazaná, což přináší pocit celosvětové propojenosti, který nenabízí mnoho prostoru k psychickému úniku. Jedna studie přišla s tím, že průměrný uživatel chytrého telefonu odemkne obrazovku osmdesát pětkrát denně a stráví na něm pět hodin. „Normální součást dětského vývoje je srovnávání se,“ říká Che. „Problém je, že realita je na sociálních sítích zkreslená.“ Není tak překvapivé, že úzkost je živena tím, že žijeme z velké části online a denně nás provází takové fenomény jako věčné srovnávání se s vrstevníky, neschopnost udržet pozornost, poruchy spánku a FOMO (zkratka od „fear of missing out“, tj. strach, že něco zmeškám).
Honba za štěstím
Západní kultura nás tlačí do nepřetržitého honu za pozitivními emocemi a potlačování těch negativních. Děti a mladí lidé si tak můžou snadno začít myslet, že když se budou cítit smutně nebo nešťastně, v něčem selhávají. Jak od nich můžeme očekávat, že se vyrovnají s nepříjemnými emocemi, když se o něčem takovém ve společnosti nemluví? „Proto mám hrozně ráda animovaný film V hlavě,“ říká Che. „Ukazuje, že všichni zdraví lidé pociťují celou škálu emocí, nejen štěstí a radost, ale i smutek, naštvání a strach.“
Příznaky, podle nichž rozpoznat úzkost
Znáte někoho, kdo se čím dál víc vyhýbá společenským situa-
cím? Nebo někoho, kdo se zrovna potýká s nějakou iracionální fóbií, chronickou únavou nebo neschopností se soustředit? Úzkost se může projevovat opravdu různými způsoby. Může se také samozřejmě vynořit „typičtější úzkost“, jako je panická ataka nebo neodbytné nepříjemné myšlenky. Existují i další symptomy, jako je ztráta chuti k jídlu, neustálý neklid, lpění na něčem nebo někom, neodbytná potřeba mluvit, svěřovat se nebo vyrušovat.
Smutné letní blues
Spojovali jste si sezónní melancholii hlavně s podzimním a zimním obdobím? Pojďme si to trošku zanalyzovat. Sezonní afektivní porucha (tj. sklony k úzkostem a depresím spojeným s určitou částí roku, obdobím, počasím…) se nejčastěji objevuje v zimě a je způsobená nedostatkem přirozeného světla. Zároveň je možné ji zažívat i v létě, náchylné jsou na to děti, které o prázdninách úplně přijdou o pravidelný režim. Postihnout může i ty, kteří se do „letní nálady a pohody“ nutí až moc tvrdě, případně ty, kteří nejsou spokojeni se svým tělem, které je v teplém období mnohem víc odhalené. Ani u dětí, které dobře znáte, nemůžete něco takového vyloučit a není záhodno psychické zdraví podceňovat. ––– Podobný efekt můžou mít také Vánoce – přílišný tlak na „klid a pohodu“, případně nutnost trávení času s rodinou, která úplně dobře nefunguje, může mnohým z nás způsobovat stres až úzkosti (pozn. red.).
Tři modelové situace a jak si v nich poradit
Poprosili jsme Che, aby popsala nějaké situace, které se ve skautské činnosti mohou často objevit, a dala skautským vedoucím tipy, jak podpořit lidi, kteří zrovna zažívají úzkosti:
1. Během družinového přespávání se Nela zamkla v koupelně, odkud ji slyšíš hlasitě a těžce dýchat. Víš od jejích rodičů, že už několikrát měla panickou ataku.
Pozvolna ji veď k tomu, aby otevřela dveře, abyste mohli dýchat spolu, pomalu a zhluboka. Připomeň jí, že takto se už cítila dřív a že se z toho vždycky dostala. V ideálním případě zjisti, co se stalo a co tuto paniku mohlo způsobit, zároveň jí ale přehnaně neraď nebo na ni v rozhovoru nenaléhej. Je potřeba vychytat hranici a nepůsobit lhostejně, ale zároveň ji v její úzkosti nepodporovat. Pokud paniku způsobilo něco, co můžeš pomoct řešit (jako třeba šikana ve skupině), ujisti ji, že to budete řešit. Celou situaci co nejpodrobněji popiš jejím rodičům.
2. Jste s oddílem na mezinárodní akci, jako je Jamboree nebo Intercamp, a přijde za vámi Nikol, že Filip pláče a chce jet domů. Co dělat v této situaci?
Klíčové je zajistit Filipovi fyzický komfort, protože ten je úzce propojený s tím psychickým. Zeptej se ho, jestli se mu pohodlně sedí, mluv na něj klidným hlasem a bav se s ním o pozitivních věcech (například co si na akci zatím nejvíc užil). Otevřeně s ním mluv o stesku po domově, ukaž, že je to něco normálního a popiš situaci, v níž ses ty cítil/a podobně.
Pokud bude Filip pořád trvat na tom, že chce jet domů, snažte se situaci řešit spolu, aby se cítil, že ji má pod kontrolou. Nepomohlo by mu, kdyby si zavolal s rodiči nebo někým blízkým? Co by přispělo k tomu, aby se na akci cítil líp? Informuj jeho rodiče a společně (ty, oni i Filip) naplánujte, jak to vyřešíte.
3. Na výpravě napadl Tondu pes, který nebyl na vodítku. To mu způsobilo panickou ataku, protože má ze psů hrozný strach. Co teď s tím?
Takovéto projevy strachů a fobií ze všeho nejvíc potřebují uklidnění. Tondovu panickou reakci nijak nepojmenovávej, protože je to něco, za co se může stydět. Pomalu a klidně na něj mluv, říkej mu, že jste tady spolu a že jde o krátkodobou situaci, z níž se brzy dostanete. Nenaléhej na něj, že se musí hned cítit dobře a nenuť ho do velkého veselí. Během celé výpravy ho průběžně kontroluj a po skončení akce informuj jeho rodiče.
Tipy na zvládání úzkostí
- Neznevažuj je. Vyhni se frázím jako „neboj“, „to bude v pohodě“ nebo „uklidni se“, ať už jde o druhé nebo o sebe. Namísto toho člověka, který právě úzkost prožívá, veď k tomu, že je to přirozené, může se to stát všem a není potřeba se za takové pocity stydět nebo je potlačovat.
- Kvalitní spánek. Studie ukazují, že nedostatek spánku přímo přispívá k projevům úzkostných poruch (a dalším psychickým problémům). Všichni by měli mít na skautských akcích možnost si pořádně odpočinout.
- Psaní deníku. Jde o techniku, u níž bylo prokázáno spousta přínosů pro psychické zdraví. Pomáhá pojmenovávat náročné zážitky, zkušenosti a pocity a vyrovnávat se s nimi. Reflexivní aktivita (ať už písemná nebo verbální) může být dobrým způsobem, jak zakončit den na skautské výpravě.
- Ekoterapie. Toto vznešené slovo vyjadřuje posilování psychické odolnosti tím, že trávíme čas venku v přírodě. Má to pozitivní dopad jak na psychiku, tak na krevní tlak nebo hormonální rovnováhu, a navíc je to velmi kompatibilní se skautským programem.
- Rozhovory. Ať už jde o člena rodiny, kamarádku, vyučujícího, nebo skautskou vedoucí, pamatuj, že sdílení pocitů je extrémně terapeutické a úlevné. Pokud tě nenapadá vhodný člověk, můžeš se ty nebo někdo ze tvých svěřenců obrátit na nějakou profesionální službu (viz rozcesník).
