Duševní zdraví dospívajících

O duševním zdraví a péči o něj se konečně začíná více mluvit. Možná to vidíte také – kolem sebe ve škole nebo v práci, při setkání s kamarády, rodinou, v podcastech, které posloucháte, na facebookových stránkách, kterým fandíte. Nicméně já mám stále pocit, že o tom sice už umíme mluvit a říkat, že starat se o duševní zdraví je důležité a normální, ale bereme to trochu jako věc někoho jiného. Nás se to přece dotknout nemůže, my nepotřebujeme vyhledat podporu, tak aspoň fandíme těm, kteří ano.

Tato představa, že duševní zdraví se nás týká, až když máme „problém“, však může být velmi zrádná. Pojďte se proto zamyslet nad tím, jaký postoj k tématu jste si v průběhu života utvářeli. Jsem přesvědčená, že následující řádky budete číst různě a vezmete si odlišné sdělení podle toho, jak téma duševního zdraví vnímáte. Mám proto prosbu: zkuste číst s co nejotevřenější myslí, ať je vám téma jakkoli blízké, přijde vám v různé míře důležité, a mějte na paměti, že vaše zkušenost a prožívání se v něčem liší, ale i potkává s těmi, se kterými v oddílech pracujete. Někdy nám naše osobní zkušenost pomáhá se vcítit, jindy ale může být překážkou v pochopení.

Než začnu číst dál

Pojďte si pomocí následujících otázek připomenout, jaká je vaše zkušenost a postoj k tématu:

• Co mě napadne, když se řekne „péče o duševní zdraví“?
• Co jsem udělala pro své duševní zdraví v posledním týdnu, dnes? Dělala jsem to vědomě?
• Mluvila jsem o svém duševním zdraví s kýmkoli dalším? Mluvila jsem o tom někdy s někým, kdo se tématu odborně věnuje? Jak jsem to prožívala?
• Co jsem se naučila o péči o duševní zdraví doma? Ve škole? V oddíle? Z filmů a seriálů?
• Co se ode mne o péči o duševní zdraví naučí děti, které vedu?
• Dokážu flexibilně přemýšlet o svých kapacitách (časových, energetických, sociálních)?
• Vím, co všechno se promítá do mé aktuální pohody, dokážu to pojmenovat?

Jak jsme na tom

Počet lidí, kteří se potýkají s duševním onemocněním, se zvyšuje. Po celospolečensky zátěžových posledních letech to sleduji jak ve své práci, při snaze odeslat klienty za dalšími odborníky, tak i v médiích. Důsledky řešení pandemické situace (změny ve vzdělávání a rodinných či přátelských vztazích i výpadek z běžného životního rytmu) se s prožíváním dalších krizí – ekonomických, finančních – bez možnosti ovlivnit výsledek výraznějším způsobem propsaly do celkového duševního zdraví nejen adolescentní populace.

Vzhledem k zátěži minulých let (zejména sociální izolace během pandemie) se ukázalo, jak mohou zátěžové okolnosti ovlivnit rozvoj duševních obtíží. Velmi výrazně tato doba zasáhla zejména adolescentní populaci. V naší společnosti se prevenci a tématu duševního zdraví věnovala dlouhodobě malá pozornost, služby v této oblasti kapacitně nedostačují. V současné době můžeme vidět, jak zanedbaná byla prevence v této oblasti a jak se nám teď vrací, co se zaselo při stigmatizaci duševních nemocí a potažmo péče o duševní zdraví. Vidíme, že nejen děti a dospívající, ale i dospělí bojují s nedostatkem znalostí problematiky, nedostatkem dovedností ohledně péče o sebe i jednání s člověkem, který má obtíže s duševním zdravím. A zároveň se společenské vnímání mění jen pomalu. Do situace vstupuje také nedostatek dat mapující oblast duševního zdraví i pomalá reforma psychiatrické péče v ČR.

Školy, terapeutické a psychiatrické ordinace a pravděpodobně i vy v oddílech vnímáte nárůst dětí a mladých lidí, kteří se potýkají s úzkostným prožíváním, depresivními stavy, sebepoškozováním, poruchami příjmu potravy, sebevražednými tendencemi či pokusy. Víme, že mnoho duševních onemocnění začíná mnohem dřív a nadměrná zátěž v tomto věku může přispět k rozvoji těchto onemocnění.

Přičemž v období dospívání mohou mít tyto faktory výraznější vliv (sociální tlak, fyzické proměny nebo emocionální dospívání to prostě adolescentům dělají těžší). V období dospívání mohou mít tyto faktory výraznější vliv (sociální tlak, fyzické proměny nebo emocionální dospívání to prostě adolescentům dělají těžší). Podle Národního ústavu duševního zdraví ČR se minimálně 70 % problémů v oblasti duševního zdraví poprvé projeví v dětství nebo dospívání.

Tématu je třeba se věnovat již u dětí a dospívajících, především proto, že:

• Celosvětově má 1 z 7 dětí ve věku 10–19 let zkušenosti s duševním onemocněním (bit.ly/who-dusevnizdravi).
• Sebevražda je 4. nejčastější příčina úmrtí u adolescentů mezi 15–19 rokem.
• Cca 4 % adolescentů prožijí některou z úzkostných poruch.
• Cca 4 % adolescentů onemocní depresí.
• 50 % duševních onemocnění se projeví již před 14. rokem věku a 75 % do věku 24 let (bit.ly/dusevni-zdravi-ve-skole).
• 30 % dospívajících dívek a 13 % chlapců uvedlo, že se více než jednou týdně cítí „na dně“.
• Deprese a úzkost u dětí a dospívajících patří mezi jedny z pěti nejčastějších duševních onemocnění.

Duševní onemocnění a co můžeme dělat

Opatruj.se, web o duševním zdraví pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví, užívá následující definici: Duševní porucha se používá k popisu takových problémů v oblasti duševního zdraví, které závažným způsobem omezují schopnost jedince dobře se cítit a dobře fungovat v souladu se sebou samým a se svým okolím.

Čeho si můžeme všímat u sebe nebo kamarádů z oddílu? Při kterých projevech v chování zbystřit?

Úzkost

Jedním z nejčastějších problémů, se kterými se setkávám při své práci, jsou poruchy spojené s úzkostí a strachem. Sem řadíme generalizovanou úzkostnou poruchu, fobie, panické stavy atp. Strach a úzkost jsou běžné adaptivní mechanismy, ale v případě poruch výrazněji omezují fungování člověka, vyčerpávají jeho kapacity a neumožňují mu kvalitně prožívat svůj život. Obvykle mají fyzický doprovod: pociťované napětí, obtíže s dýcháním, třes, zvýšené pocení a také pocity ztráty kontroly, paniky, zahlcení negativními myšlenkami, přecitlivělost na hluky, pachy, horší soustředění, obavy, jak zvládnu všechny nároky, které na sebe vnímám. Projevy navenek mohou být různé, obavy a vyčerpání mohou člověka tlumit, ale mohou mít i podobu neklidu, podrážděnosti, agrese.

Poruchy nálady

Dále se u mladých lidí můžeme setkat s poruchami nálady, kam se řadí deprese nebo bipolární afektivní porucha. Deprese se může projevit jako déletrvající pokles nálady bez zjevného podnětu, který ji vyvolává, pocity smutku, prázdnoty, emoční oploštění, pokles energie, nezájem a apatie. Projevit se mohou také poklesem kognitivní aktivity, obtížemi se soustředěním, nechutenstvím, zvýšenou únavou a potřebou spánku.

Poruchy příjmu potravy

Nejčastěji mentální anorexie a mentální bulimie, jsou spojeny s vnímáním vlastního těla, patologickým vztahem k jídlu, touhou po hubnutí, strachu ze zvýšení hmotnosti. Doprovází je (zejména anorexii) výrazné dopady na fyzické zdraví nemocného, podvýživa, ztráta svalové hmoty, metabolické změny atp.

Sebepoškozování

Sebepoškozování jako takové není definováno jako duševní onemocnění. Obvykle zahrnuje různé varianty chování záměrného ubližování a zraňování sebe sama, zároveň zde není úmysl ukončit svůj život. Často toto chování může být škodlivý způsob, jak se vyrovnat s nahromaděným napětím, emocemi atp., avšak pro adolescenty v danou chvíli jediný, který mají. V kontextu sebepoškozování se zmiňuje také to, že fyzická bolest přebíjí duševní utrpení, a tím danému člověku na nějakou dobu uleví. Může ovšem také nasedat na stavy emoční prázdnoty, kdy má dotyčný pocit, že potřebuje cítit aspoň něco. Při práci metodičky prevence rizikového  chování jsem se také setkala s tím, že se tento druh chování šířil po třídě i u dětí, které ho nevyužívaly výše zmíněným způsobem, ale chtěly vyzkoušet, co viděly u vrstevníků.

Co si z toho vzít pro oddílovou činnost?

Každé z duševních onemocnění popsaných výše má své vlastní projevy a diagnostická vodítka pro jejich určení, nicméně není potřeba se jimi v laickém pojetí zabývat. Je dobré mít na paměti, že duševní zdraví a nemoc jsou spektrum a podstatná je míra, kterou obtíže narušují prožívání života. Diagnostikou my v oddíle nepřispějeme, leda bychom se jí vyhnuli a nezamýšleně přispívali k zlehčování duševních obtíží (třeba prohlášení o tom, že když mám špatnou náladu, tak mám depku).

Nicméně dobrá komunikace, podpora, přijetí, bezpečné prostředí a rozvoj dospívajících a jejich kompetencí v oblasti péče o duševní zdraví mohou být naším velkým přínosem. Je dobré si uvědomit, že stejně jako u obtíží v oblasti fyzického zdraví je včasné rozpoznání a zajištění péče velmi důležité. Tady vidím velkou šanci pro vedoucí v oddílech, aby zaznamenali, že se něco děje, a podpořili dospívající při řešení jejich situace. Protože právě změny v chování, prožívání, vzhledu atp. bývají častým vodítkem k tomu, že něco není v pořádku.

Podle webu opatruj.se si lze všímat například těchto oblastí:

• ztráta motivace a zájmu o aktivity, které děti a dospívající dříve bavily;
• zhoršená koncentrace nejen ve škole, ale i v běžných situacích;
• pocity bezcennosti či zbytečnosti;
• výrazné a náhlé zhoršení školního výkonu a prospěchu;
• extrémní změny nálad, včetně nekontrolovatelných pocitů euforie nebo dlouhodobých pocitů podrážděnosti či hněvu nebo záchvaty vzteku;
• dlouhodobý pocit smutku, sklíčenosti nebo strachu;
• vyhýbání se přátelům a společenským aktivitám;
• změna spánkových návyků, problémy se spaním, dlouhodobé pocity únavy a nedostatku energie, časté noční můry;
• změna stravovacích návyků jako je nepřiměřené přejídání nebo dlouhodobé nechutenství, strach z přibývání na váze nebo nadměrné obavy o vzhled;
• nadměrné užívání návykových látek;
• četné tělesné obtíže bez zjevných příčin, např. bolesti hlavy, žaludku, neurčité a trvalé „bolesti“;
• projevy sebepoškozování, jako je nepřiměřené zahalování (např. dlouhé rukávy v létě, náramky na zápěstí), řezné rány, popáleniny na kůži, připravené výmluvy na cíleně zaměřené otázky;
• přemýšlení o sebevraždě, používání vět typu: „Nemá to smysl. Už na tom nezáleží. Kéž bych se nikdy nenarodil. Kéž bych umřela. Nikomu na mně nezáleží. Nikomu bych tu nechyběl. Jsem pro ostatní přítěží. Nemám pro co žít. Už se o mě nebudete muset strachovat. Přeju si, abych byla mrtvá.“

Samozřejmě různé změny v chování patří k dospívání a je třeba vždy pátrat a ptát se, co se za změnou skrývá.

Další oblast, kde vidím možnost přispět, je budování bezpečného prostředí, v němž může člověk, který aktuálně prožívá obtíže s duševním zdravím, fungovat bez obav z odmítnutí, stigmatizace či tlaku na výkon, jenž v danou chvíli není schopen podat. Já si pod bezpečným prostředím představím místo/atmosféru, kde mě za mé chyby nebo odlišnost nečeká posměch, kde jsou srozumitelná formální i neformální pravidla, můžeme spolu konstruktivně nesouhlasit a máme respekt k vlastním hranicím i k hranicím ostatních. Součástí takového prostředí je bezesporu otevřená komunikace.

Jak reagovat, když se někdo svěří se svými těžkostmi?

Nedá se poskytnout univerzální návod, ale je možné držet se několika principů, které se ukazují jako užitečné:

• Nebagatelizovat, nedramatizovat, vyslechnout, co má druhý na srdci – nikdy nemůžu vědět, co se v druhém odehrává, jak moc ho zasahuje, co mě by nezasáhlo a naopak. Jen tím, že si poslechnu, co potřebuje druhý říct, pomáhám mu a může to být to jediné, co udělám. Neslibujte, že to bude určitě dobré a hned, ale ani se nehrozte, jak je možné to, co prožívají.
• Povzbudit aktivním nasloucháním.
• Nepřebírat odpovědnost za řešení – můžete poradit, povzbudit, doporučit, ale pro co se daný člověk rozhodne, je jen na něm.
• Nemusíte vědět, co se má udělat.
• Sledujte, co se děje s vámi, uvědomte si, jaké kapacity pomoci můžete a chcete nabídnout.
• Nevyplňujte nutně ticho – někdy není potřeba zaplnit prostor mluvením, možná se druhý rozmýšlí, možná je zahlcený emocemi, pokud váháte, co ticho znamená, zeptejte se.
• Verbalizujte svoje úvodní pocity – pokud jste zaskočení, překvapení, zmatení, řekněte to a vysvětlete, že to není na překážku další konverzaci.
• Řekněte si, co bude dál, vyjasněte očekávání (ten, kdo se vám svěří, může čekat, že převezmete odpovědnost za řešení situace nebo potřebuje slyšet, že spolu o tom můžete znovu mluvit atp.).

Prevence

Řada osob sáhne po technikách péče o sebe sama pouze za účelem zmírnění stavů úzkosti či zhoršené nálady související s diagnostikovanou duševní nemocí (opatruj.se).

Prevence je v drtivé většině případů lepší než řešení akutních následků nedostatečné péče. Mírní dopady, je levnější a dostupnější. Vzhledem k tomu, že je čekací doba pro objednání k dětskému psychiatrovi obvykle více jak 9 měsíců, může se opravdu vyplatit věnovat se prevenci.

Světová zdravotnická organizace (WHO) již dávno využívá širší definici zdraví, která obsahuje i pojem well‑being. Toto nezahrnuje jen absenci nemoci, ale i duševní, fyzickou, sociální pohodu a spokojenost, odolnost a připravenost překonávat překážky, znalost sebe sama a svých kapacit. Ke spoustě z těchto cílů už skautský program vede a možná může být dobré tyto oblasti teď posílit.

Co všechno si pod prevencí v rámci programu oddílu lze představit?

• znalosti;
• informace o duševním zdraví;
• informace o duševních nemocech (nejen ohledně jednotlivých diagnóz, ale ukázat také, že je to spektrum, je to běžnější, než se obvykle myslí, lze s nimi léčebně pracovat atp.);
• informace o preventivních aktivitách, které můžu jako jednotlivec dělat;
• hledání vlastních zdrojů opory;
• dovednosti;
• uvědomění si, jak se sám cítím, pojmenovat své emoce;
• otevřenou komunikaci o tom, jak se cítím
• posouzení své aktuální kapacity;
• schopnost empatie;
• postoje;
• ujasnění si vlastních postojů a uvědomění si, jak se mi promítají do komunikace a přístupu k lidem s duševním onemocněním – hyperprotektivitou, lhostejností, pohrdáním, strachem, obavami, nejistotou – jak náš postoj může přispívat/komplikovat jednání s člověkem s duševním onemocněním;
• jakou hodnotu tomuto tématu přisuzuji, jak dokážu popsat jeho důležitost.

Co můžeme dělat v oddíle

• Vytvářet v oddíle bezpečné prostředí;
• jít příkladem v péči o své duševní zdraví;
• všímat si změn v chování členů oddílu;
• vědět, kam se obrátit, co mohu doporučit členům oddílu;
• držet si své hranice a pečovat o sebe;
• podporovat rozvoj kompetencí u dětí v oddíle a posilovat jejich psychickou odolnost;
• pracovat na prevenci v oblasti duševního
  zdraví, např. pomocí jednoduchého
  plánu osobního well-beingu od opatruj.se
  (bit.ly/opatrujse-wellbeing-plan).

Jestli jste dočetli až sem, mám radost, že se mi podařilo přispět k tomu, aby se povědomí o péči o duševní zdraví zvýšilo. Doufám, že se nám jednou podaří vnímat péči o duševní zdraví stejně běžně jako třeba potřebu čistit si zuby. Ono nakonec nezáleží na tom, jakou má kdo diagnózu a jaké jsou jeho obtíže, pokud o nich umíme mluvit, dokážeme naslouchat svým potřebám a respektovat potřeby druhých. 

Odkazy, na materiály, které se mohou hodit:

• Plakáty Locika – různé (bit.ly/locika-infografiky)
• Brožura k tématu sebepoškozování (bit.ly/DKC‑sebeposkozovani)
• Infografiky Nevypusť duši (nevypustdusi.cz/infografiky)
• Příručky, články, metodiky, infografiky (opatruj.se/multimedia)
• Materiály preventivního projektu Všech pět pohromadě (vsechpetpohromade.cz/materialy)