Téma: komentář

Skautská přezdívka – potenciál k rozvoji nebo zátěž?

Přezdívka je dalším skautským výchovným nástrojem v našich rukách, nikoli příležitostí pro ponižování a útrapy.
Foto: Petr Čížek – Pešl

Udělování přezdívek má ve skautingu dlouhou tradici, už bratři zakladatelé měli přezdívky (byť je získali ještě před tím, než se pustili do organizování skautingu). Aktuálně má podle SkautISu přezdívku 27396 osob (někdy jen v podobě zdrobněliny křestního jména).

Přezdívka může vyjadřovat jistou zralost jejího nositele, ukazovat, že už něco dokázal, nést upomínku na speciální situaci nebo vyzdvihovat příkladnou vlastnost či speciální dovednost.

Může být nástrojem pro uvědomování si vlastní identity, pro tvoření vlastní autenticity. Někdy může nahrazovat případně neoblíbené křestní jméno. Dokáže utvrzovat sounáležitost s oddílovým prostředím. Dává najevo příslušnost ke skautské rodině.

Přezdívka umí být genderově neutrální (bratr*sestra Veverka, sestra*bratr Polínko), a tím může pomáhat při bezpečném nalézání vlastní identity.

To vše platí, pokud máme svou přezdívku rádi. Vzbuzuje v nás hrdost, rádi o ní vyprávíme. Víme, že nad ní máme kontrolu.

Přináší-li však bezmoc, nepříjemné vzpomínky a pocity či nechtěný smích, přestává být oceněním a radostí. Přezdívka nemá být přítěží. Nemá být vulgární ani posměšná. Nemá ponižovat. (Je Bobr ten, kdo rychle porazí strom, nebo ta s výraznými zuby? Znamená-li VyMy podobnost k vyorané myši, je to hrdé skautské jméno, které rádi představíme kamarádům nebo rodičům?)

Jako vychovatelé proto pracujme s přezdívkami uváženě. Udělujme je tak, aby dělaly svým nositelům radost, aby na ně mohli být hrdí a aby je přezdívky podporovaly.

V oddílech můžeme mít nastaveno několik jednoduchých pravidel:

  • S přezdívkou musí její nositel jednoznačně souhlasit.
  • Přezdívka nesmí být urážlivá.
  • Přezdívku je možné změnit. Třeba při přechodu ze světlušek ke skautkám nebo od skautů k roverům. Nebo kdykoliv jindy, pokud přestane být funkční a rozvíjející.

Přezdívku může navrhnout kdokoliv z okolí jmenovaného či on sám, třeba při rozhovoru s vůdcem, aby vše bylo přiměřené a promyšlené. Výchovný dopad, pozitivní vyznění a sílu přezdívky může podtrhnout jednoduchý rituál, při kterém oceněný slavnostně přijme v oddílovém (nebo družinovém) kruhu své nové skautské jméno.

O autorech

instruktorka na kurzech ČLK Enter a VLK Quo vadis, lektorka