„Když už jsem tím skautem, měl bych přečíst jednu ze základních příruček našeho hnutí – Skauting pro chlapce. Ale to bude strašná nuda,“ říkám si. „Snad bych ani nečekal, že mi k něčemu bude.“ Otvírám knížku a brzy měním názor. Co nám může její četba dát?
Skauting pro chlapce (Scouting for boys) je první kniha o skautském hnutí, která byla kdy napsána. Je k dostání v českém překladu na skautském e-shopu. Dostupná je také její anglická verze – obtížností jen o málo vyšší než B2 (středoškolská angličtina).
Kniha prakticky ukazuje, jak na skautskou výchovu. Odpovídá na otázku „Jak být skautem?“ a v jednotlivých kapitolách, pojmenovaných jako Povídání u táborového ohně, na ni přináší odpovědi. Zabývá se podobou skautské družiny, možnými činnostmi v přírodě, tábornickou praxí, zdravým životním stylem a občanstvím. Popisuje také mravní základ skautingu. A to všechno v příbězích.
Baden-Powell viděl příběhy jako prostředek k vytváření příkladů, které mohou skauti následovat a napodobovat. Jsou často založeny na dobrodružstvích, jež sami prožívají v přírodě nebo v běžném životě. Také i my můžeme klukům a holkám podobné příhody vyprávět a inspirovat je.
I přes to, jak se svět za posledních sto patnáct let změnil, čtení Skautingu pro chlapce potvrzuje, že principy a metoda, na kterých naše hnutí stojí, jsou stále stejné. Autor píše například o družinovém systému: „Hlavním cílem družinové soustavy je svěřit skutečnou odpovědnost co největšímu počtu chlapců. Každého z nich to povede k tomu, aby mu bylo zřejmé, že má osobně část odpovědnosti za úspěch družiny.“ ( Baden-Powell 2022, str. 39) S jistotou můžeme říct, že to platí dodnes.
Nahlédněme do Baden-Powellova myšlení a zamysleme se nad tím, jak se skautská výchova změnila během uplynulých sto patnácti let. Nabízí se otázka, zda k dosahování výchovných cílů nepoužíváme příliš složité, neintuitivní prostředky.
Na začátku každé kapitoly jsou vyjmenovány aktivity, kterými rozvíjíme dovednosti a postoje bez silného symbolického rámce, a až poté jsou uvedeny drobné hry. Používat hoblík se nejlépe naučíme, když s ním pracujeme. Znalosti o počasí získáme tak, že sledujeme počasí. Při hlubším čtení zjistíme, že mnoho činností realizovaných skauty v minulosti lze snadno zařadit do programu oddílu také dnes. Pojďme se na jednu takovou aktivitu podívat.
Pozorování zvířat
- Cíl: Účastníci programu dokáží pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí.
- Účastníci: Skauti a skautky, roveři a rangers
- Délka: Několik hodin
- Prostředí: Les (krmelce, zvířecí stezky), pole, rybník
- Pomůcky: Papíry, tužky, dalekohledy, fotoaparáty (mobily), karimatky a deky (příprava stanoviště), mapy
Příprava s holkami a kluky:
Před samotným pozorováním si dohledáme informace o chování konkrétních druhů zvířat a o vhodných místech pro pozorování a jeho zásadách.
Průběh:
- Rozdělení do menších skupin, ve kterých budeme pozorovat.
- Příprava místa na pozorování.
- Vyčkání na příchod zvířete.
- Samotné pozorování. Zaznamenáváme, co se kolem nás děje.
- Sdílení zápisků a zjištění s ostatními skupinami.
V dnešní krajině bude důležité vytipovat konkrétní čas a místa, kdy se u nich zvířata zdržují. Vhodná příroda se nachází u našich tábořišť – často v noci slyšíme srnce, sovy, divoká prasata a další. Hledejme místa, kam zvířata chodí – zvířecí stezky, napajedla, krmelce, nocoviště. Často je najdeme brzy ráno nebo za soumraku.
Že taková aktivita nemá smysl, když se zvířata možná ani neukážou? Během zjišťování informací, hledání zvířecích stezek a přípravy pozorovacího stanoviště jsme se učili trpělivosti, práci s informacemi, naslouchání přírodě a vnímání její krásy. Co na tom, že jde o „historické“, až banálně snadno realizovatelné programy v přírodě? Ukazují nám přírodu jako plnohodnotnou součást skautingu, ze které se stále máme co učit. A to čteme v knize od generála, o němž často říkáme, že kladl důraz na vojenství a kázeň. Přitom právě ze Skautingu pro chlapce je patrné, jak je pobyt v přírodě důležitý pro předávání dovedností a rozvoj postojů.
