Jan Amos Komenský charakterizoval výchovu jako úsilí dosáhnout toho, aby lidé věděli, co je správné, chtěli to a chovali se tak i tehdy, když je nikdo nevidí. Nezdá se vám, že to na první pohled vypadá až provokativně jednoduše? A jednoduché to opravdu může být, když člověk ví, co je správné. A když má současně i podstatný důvod to uskutečňovat, přestože se nikdo nedívá – i když to často není snadné. Klíčem k tomu jsou naše známé „hvězdy skautského nebe“ – Pravda a Láska.
Správnost poznání
Pravda nás má vést k tomu, abychom dobře poznávali a správně chápali to, co je správné. Doufám, že v základu oné „správnosti“ slyšíte tu Pravdu. To je přesně služba, kterou nám Pravda poskytuje: správně poznávat. Samozřejmě tehdy, když o to správné poznání opravdu stojíme a ze své strany k tomu přispíváme vším, čím dokážeme: nelitujeme času ke shánění důvěryhodných informací, nevyhýbáme se debatám s ostatními, aby naše poznání mohli pořádně prověřit, chceme opravdu věcem přijít na kloub – padni komu padni. Přesně to je „služba Pravdě“.
Kdy se člověk dokáže překonat, aniž by ho k tomu musel někdo nutit? Myslím, že je to zdaleka nejčastěji tehdy, když ho k tomu vede Láska. Ta tajemná energie, která nás dokáže proměňovat, abychom na druhých uměli vidět to, co je na nich dobré a krásné, abychom kvůli nim vydrželi i to, co je těžké a třeba i bolavé. Když se člověk dá do služeb Lásky, dokáže neuvěřitelné věci. Přestane se sobecky točit kolem sebe a má najednou spoustu nápadů, jak učinit toho, koho má rád, šťastným, a také pro to něco koná. O druhého se zajímá, vidí jeho silné i slabé stránky, které ale chápe. I když je mu něco zatěžko udělat nebo vydržet, zvládne to.
Pevně vytyčený cíl
Proč vám tohle všechno vykládám? Protože mezi skautskými vedoucími pořád slýchám, že sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce je něco abstraktního, že je to těžko uchopitelné nebo že si pod tím každý může představovat něco jiného. Já si ale myslím, že to vůbec není abstraktní. Možná těžko uchopitelné, ale ne těžko pochopitelné. A také, že kdyby si o tom každý mohl myslet něco úplně jiného, pak bychom se na ničem nemohli domluvit. Krásné vztahy, v nichž lásce rozumí jejich účastníci docela podobně, by tak sotva mohly vznikat. My, jako vychovatelé, přece musíme mít určitou jistotu v tom, co je správné. Říká nám to ostatně i náš zákon. Potřebujeme pevnou půdu pod nohama pro naše výchovné působení a současně musíme mít před sebou nějaký krásný cíl, za kterým jdeme sami. Jak jinak k němu doprovázet kluky a děvčata, kteří nám důvěřují? To je smysl naší služby Pravdě a Lásce. Osobně ho považuji za vůbec nejlepší životní poslání.
