Téma: komentář

Můžeme si dovolit jednoduchý skauting?

Foto: Archiv Roverský Tábor Naděje

Poslední dobou slýchám volání po návratu k jednoduchému skautingu. V diskusích na SkautFóru, na sněmech, celostátních akcích nebo na poradách týmů vzdělávacích akcí často zaznívá obava, jestli jsme to v některých aspektech našeho skautování nepřehnali a nemáme se vrátit k jednoduché činnosti postavené převážně na skautské výchovné metodě. Vyrážet více do přírody, předávat klukům a holkám více odpovědnosti skrze družinový systém nebo věnovat náš čas prostému bytí s dětmi spíše než pečlivému „smartování” všech aspektů oddílové činnosti je dozajista žádoucí. Je to ale opravdu tak černo-bílé? Zkusme se nyní společně na věc podívat z druhé strany a popřemýšlet, na co bychom při volání po jednoduchém skautingu neměli zapomínat.

Když si představím ideál jednoduchého skautingu z minulého století, vidím svojsíkovského vedoucího ve středních letech, který každou sobotu se svým jedním zástupcem a oddílem o dvaceti členech vyráží za město, kde táboří, vaří, sportují… Realita našich dnešních oddílů je ale ve spoustě ohledech odlišná, stejně jako okolní svět. Potřebné kompetence vedoucích pro vedení oddílů jsou dnes i proto v lecčem jiné a pestřejší než u jejich předchůdců.

Dnešní oddíly mají běžně padesát i více členů a vedou je proto nemalé týmy vedoucích, kteří spolu musí komunikovat a nastavovat si procesy pro svou spolupráci. Řada mladých vedoucích navíc vede oddíl jen pár let a nemá tak prostor nabrat dostatek zkušeností pro jeho vedení. Dalším specifikem je přístup rodičů. Ti se často více zajímají o aktivity svých dětí a je tak třeba věnovat nemalou pozornost komunikaci s nimi. Pokud máme vychovávat pro život v dnešním světě, je třeba se ve skautské výchově věnovat i aktuálně palčivým tématům jako je psychohygiena, mediální gramotnost nebo klimatická krize. Po pandemii koronaviru se duševní zdraví řady dětí zhoršilo, což také zvyšuje požadavky na skautské vedoucí, kteří s nimi pracují. A mohl bych pokračovat dál.

Výše zmíněné nemá být kritikou skautské výchovné metody. Domnívám se však, že není všespásná a pro spoustu situací potřebují dnešní vedoucí i další komunikační, plánovací nebo pedagogické postupy. Vůdcovské kurzy naštěstí takový obsah nabízí, a i proto je důležité, aby právě probíhající diskuse o změnách skautského vzdělávání dospěla k řešení, které umožní účast na takovém vzdělávání všem, kteří to budou potřebovat nebo chtít.

Zjednodušujme naši činnost a vracejme se ke kořenům tam, kde to dává smysl. Nezapomínejme ale na realitu našich dnešních oddílů i společnosti, ve které a pro kterou se naše činnost odehrává.

O autorech

Instruktor IŠ Ejhle a LK Velká Morava.