Období mladšího roverského věku (do 18 let) je plné velkých změn. Ještě stále v něm procházíme pubertou, která s sebou nese změny tělesné i psychické. Zároveň jde o období experimentování, hledání sebe sama a svého místa ve světě. Budují se zde silná přátelství, první partnerské vztahy.
Nezřídka se také přidává první ochutnávání alkoholu a s tím spojené otázky. Pro toto bouřlivé období může být roverský kmen zásadním místem – bezpečným ostrovem, kde nacházíme porozumění a svobodu společně s kamarády objevovat sami sebe i svět okolo nás. Jak se však v roverském společenství popasovat s přítomností a konzumací alkoholu? Má mít vůbec alkohol na skautských akcích své místo?
Nejčastější argumenty zastánců konzumace alkoholu na skautských akcích
Mezi skauty a skautkami se (obvykle) cítíme v bezpečí, máme kolem sebe opravdové kamarády, a tak nám zkoušení nových věcí případá bezpečnější než v jiném nahodilém kolektivu. Tohle bezpečí je posíleno zejména důvěrou, kterou mezi sebou v oddílech a roverských kmenech máme, nebojíme se a nestydíme se, pokud se nám něco nepodaří. Dalším argumentem bývá přítomnost někoho zkušenějšího – staršího vedoucího. Takový člověk v partě třeba v parku na lavičce většinou není. Což opět navozuje větší pocit bezpečí. A k tomu se přidává tvrzení, že pokud se mezi skauty pije, tak v rozumné míře. Problém je ale v tom, co to vlastně rozumná míra znamená a zda je pro všechny stejná.
Ze zdravotnického hlediska totiž neexistuje u dětí a mladistvých bezpečná dávka alkoholu.
Všechny tyto argumenty do určité míry souvisí s potřebou mladistvých experimentovat. A někteří vedoucí řeknou, že umožní mladým roverům a rangers raději experimentovat s nimi, kde to mají „pod kontrolou“, než někde jinde.
Podávat alkohol nezletilým ani jiným dospělým vedoucím na skautské akci ale nemůžeme. Takové chování by nebylo jen v rozporu se skautskými hodnotami či našimi vnitřními pravidly, ale i se zákonem.
Proč to není dobrý nápad?
Důvodů je více, uvedu zde ty častější. Alkohol nepodporuje bezpečné prostředí, naopak ho může narušovat. Např. když tlačíme na ostatní vedoucí, aby se napili s námi, i když nechtějí, nebo když světluška najde lahváče v táboře a vyvolá to nepříjemné vzpomínky na situaci v rodině. S tímto příkladem je do určité míry spojené i možné narušení důvěry holek a kluků. Dozví‑li se náhodně o konzumaci alkoholu, kterou skrýváme, mohou nám přestat důvěřovat, což se projeví v běžném chodu oddílu.
Zároveň by se vedoucí jako dobrý vzor pro ostatní měl na skautských akcích alkoholu vyvarovat. Ve skautu máme podporovat zdravý životní styl, péči o tělo i duši. Kromě toho v mladistvém věku alkohol výrazně škodí zdraví (mozek se vyvíjí do 25 let a záleží také, jaké návyky si do té doby uděláme) a měli bychom mladším ukázat, že je normální nepít. Dalším důvodem, proč být na skautské akci bez alkoholu, je právní odpovědnost těch, kdo ho tam přinesou. Náš kamarád nebo kamarádka (plnoletý/á či ne) nese právní odpovědnost – když nabídne na skautské akci alkohol ostatním, je to nezákonné. Stejně tak je to s vedoucím, který konzumaci nezabránil, i když alkohol na akci nepřinesl.
Pití alkoholu je také nebezpečné a nezodpovědné ze strany dospělých. Může vést k naší horší schopnosti vyhodnocovat krizové situace, řídit rizika nebo být ostražití během programu…Přesto někteří reagují, že je to pokrytecké, pokud ve svém osobním životě alkohol pijeme a na skautské akci nikoli.
To ale neznamená, že v takovém případě něco tajíme. Jen si alkohol odepřeme na skautských akcích z výchovných důvodů a z ohleduplnosti. Alkohol nepijeme vždy a všude. Je mnoho situací, kdy si ho nedáme z různých důvodů, a skautské akce by měly být jednou z nich. Jsou i jiné věci, které v běžném životě děláme a na skautské akci nikoli, např. nehrajeme hry na počítači, nedržíme v ruce neustále mobil, nestojíme hodinu pod horkou sprchou, nedáme si k snídani své oblíbené koláče…
Po členech a členkách často chceme, aby si nebrali žádné sladkosti a mobily na tábor, i když doma je mají. Není to přetvářka, stejně jako když my necháme doma alkohol. A když dojde na diskuzi kolem alkoholu (či jiných návykových látek), nemáme lhát. Vysvětleme, proč na skautských akcích nepijeme. Každý dospělý je tam v roli vychovatele či vychovatelky a s tím se pojí určité závazky. Jsme vzorem pro mladší a máme úkoly navázané na skautské poslání.
Bezprostřední následky pití alkoholu:
- výrazné zkreslení vnímání
- zvýšená ochota riskovat
- zesílení prožívaných emocí
- snížení sebekontroly
- vystupňování agresivity
- zvýšené riziko poranění a úrazů
Proč je u dětí a dospívajících pití alkoholu rizikovější než u dospělých:
- výše uvedené bezprostřední následky pití alkoholu jsou častější a intenzivnější
- snadnější poškození nevyzrálého organismu
- těžké otravy mohou nastat již při nízkých dávkách (menší hmotnost, pomalejší odbourávání alkoholu)
- rychlejší rozvoj závislosti
Bližší informace najdete např. na webu Respektuj 18 a Alkohol pod kontrolou.
A co tlak vrstevníků?
Zejména v mladším roverském věku máme silnou potřebu patřit do nějaké party. Oddíl nebo kmen pro to nabízí ideální prostředí. Můžeme se zde rozvíjet, zkoušet nové věci, poučit se ze svých chyb. Skauting vede mladé lidi k zodpovědnosti, zdravé asertivitě nebo schopnosti říct ne. Tyto dovednosti a postoje jsou zásadní nejen ve vztahu k alkoholu, ale obecně ve snaze o zdravý přístup k životu a k sobě samým.
I ve skautském kolektivu však mohou nastat situace, kdy se necítíme v bezpečí nebo kdy nás schopnost říct ne najednou opustí. V tu chvíli nám to ani nemusí docházet. Podlehnout tlaku skupiny, do které chci patřit, není těžké.
Uvedu příklad: Sešli jsme se na roverské vánoční schůzce ve střediskovém srubu. Dva starší roveři přinesli lahve vína a domácí vaječňák. Každý do ruky dostal panák a začal se nalévat vaječňák. Pak někdo prohlásil „na zdraví“ a naznačil rukou ťuknutí. Postupně do sebe všichni panáka „kopnuli“.
Na první pohled se možná zarazíme nad tím, že někdo ze skupiny nebyl plnoletý. Ale už tolik nepřemýšlíme nad tím, zda si opravdu všichni chtěli dát vaječňák, nezávisle na věku. V jiné situaci by se k tomu ještě mohly přidat řeči typu:
„No tak, dej si s náma, přece nebudeš trhat partu!“
„Nebuď labuť, na, tady máš.“
„Dělej, kopni to tam.“
„Proč si jako nedáš? Je to přece jen vaječňák…“
Zažili jste někdy podobnou situaci? Jak vám v ní bylo? Týkalo se to přímo vás nebo vašeho kamaráda nebo kamarádky? Zastali jste se jich? Někteří si teď možná řeknou: „Dobře, tak se příště zeptám dopředu, jestli chce někdo nepít.“ Někdo naopak: „Jasně, tak raději příště alkohol vynecháme.“ První varianta tlak vrstevníků o moc nezmírní, druhá situace zase může ve skupině vyvolat otevřené rozepře. Jak z toho ven?
Pokud je alkohol součástí některých vašich skautských akcí (ať už tajně či přiznaně), zkuste si společně sednout, případně si pozvat nezaujatého moderátora zvenčí (z jiného střediska, okresu, z bývalých vedoucích…) a otevřít diskuzi. Může být přínosné zjistit, jak se na to každý jednotlivec dívá. Co je komu už nepříjemné, jaké jsou obavy, proč to máte nyní nastavené zrovna takto atd. Variantou, která nikoho neohrožuje, je nejbezpečnější a nejzodpovědnější ke všem věkovým skupinám ve středisku, je vynechat alkohol na skautských akcích úplně, i u dospělých.
Podívejte se na odkazované materiály níže a zamyslete se nad nimi — u zdraví a práva není moc o čem diskutovat, u výchovných dopadů je prostor větší. Jak přítomnost alkoholu přispívá cílům roverských akcí? A u těch, kde je cílem jenom zábava, opravdu nejsou rizika zbytečně velká? Opravdu by roverským akcím uškodilo, kdybychom na nich nepili? Můžete si společně pojmenovat, proč je pro vás konzumace alkoholu lákavá, co vám vlastně dává.
Postoj našeho kmene nebo střediska
Jakmile kmen prochází diskuzí, je na místě otevřít ji také ve středisku (ať už jste v kmeni došli ke společnému výsledku či nikoli). Je potřeba zjistit si současně s diskuzí v kmeni, zda k tomu středisko má nějaký vlastní postoj. Pravidla kmene by totiž měla být v souladu s těmi střediskovými. A to minimálně v rámci zákonné úrovně.
Podle celostátní ankety na dané téma se ukazuje, že postoje mohou být různé. Někde se od vedení střediska dozvíme, že „ti mladí se nedokáží bavit bez alkoholu“. Jinde zase, že zkušení vedoucí pijí na skautských akcích a mladším se to nelíbí. V obou případech může být přínosné si pozvat někoho nestranného (např. výchovného zpravodaje či vedoucího střediska – hlavně však někoho, komu důvěřujete a kdo může nabídnout nezaujatý pohled), díky kterému diskuze nepřejde v dohadování se. Cílem by mělo být vytvoření bezpečného prostředí pro všechny s výzvami, které dávají smysl. Možná nastavená pravidla nebudou všichni plně respektovat, ale pokud je většinová shoda a jasný signál většiny, co je v pořádku a co ne, zpravidla to modeluje a ovlivňuje i chování ostatních.
A pravidla, která si v kmeni nastavíte a která budete sdílet, je dobré dodržovat nejen na svých akcích, ale i na větších akcích, kde je alkohol přítomný, i když neoficiálně. Roverský kmen a středisko jsou nejbližším skautským společenstvím kolem nás. Pravidelně se však konají velké akce typu Obrok, Korbo… Přestože je zvykem absence alkoholu ze strany pořadatelů, může tam alkohol přinést jiná skupina účastníků.
Co mohu jako vedoucí udělat pro rovery a rangers, aby byli v bezpečí, když se rozhodnou experimentovat ve svém volném čase mimo skaut nebo když se dostanou do skupiny vrstevníků konzumující alkohol?
- učit je ustát tlak okolí
- učit je říct NE
- podporovat je v budování jejich zdravé sebedůvěry
- vhodnou (zajímavou, zábavnou) formou je seznámit s riziky konzumace alkoholu
- seznámit je s první pomocí, kdyby to jejich kamarád/kamarádka přehnal/a
Nedílnou součástí výše zmíněného jsou průvodci skautů a skautek už v nižším věku. Ať už jsou to vedoucí oddílů nebo někdo jiný z domovské jednotky, komu věří. Jakým jsou průvodci vzorem, k jakým hodnotám holky a kluky vedou nebo jaké kvality života je učí vidět, to vše tvoří základ pro to, jak budou zvládat nové situace nejen ve skautském prostředí.
Další zdroje k tématu najdete na skautské Křižovatce:
