Slovo „odolnost“ se kolem mě objevuje čím dál víc. Je třeba ji posilovat, vychovávat k ní. A já si pokládám otázku, nakolik se to týká i nás, skautů. Není výchova k odolnosti v „DNA” našeho hnutí?
Odolnost je schopnost zvládat zátěž, překonávat překážky a řešit nenadálé problémy či krize. Týká se naší fyzické i psychické stránky. Pokud vzduchem poletují viry, je otázkou odolnosti, zda onemocníme. Dříve přežívali především lidé odolní či žijící ve fungujících komunitách, které jim v případě potřeby věnovaly péči. Dnes máme na mnoho nemocí léky a zdravotnickou péči. Ta však nezvýší naši přirozenou odolnost, jen pomůže překonat danou nemoc.
Kvůli pokročilé vědě naše těla v mnohém ztratila svou pružnost, pevnost, reakčnost. Pokrok přináší ulehčení a spolu s ním i nezamýšlené důsledky v podobě adaptace na pohodlí. Možná to je důvodem, proč se slovo odolnost nyní tak často skloňuje.
Nakolik se skautská výchova stačila adaptovat na současnou dobu? Nemizí z ní prvky, které holky a kluky v oddílech posilují? Stavíme je stále před dostatečné výzvy? Myslíme na to, abychom výzvy s rostoucím věkem a zkušenostmi posouvali? Neslevujeme z nároků ze strachu, že to naši svěřenci nezvládnou? Nejspíš už přemýšlíte o letošních táborech. Přijíždí holky a kluci do postaveného tábora, nebo se na jeho stavbě podílejí? Vaříte na plynu, nebo na vlastnoručně postavených kamnech? Máte připravené dřevo, nebo chodíte do lesa na soušky?
Nejde jen o táborové činnosti. Je to také o tom, zda výpravy plánujete i mimo základny, jezdíte-li i do zimní přírody nebo prostě za každého počasí. Také během schůzek můžete nechat více věcí přímo na členech oddílu… I ti nejmladší mohou řešit drobné šarvátky sami mezi sebou, vyřešit polité tričko nebo nečekanou zimu v klubovně, když přestala topit kamna. Potřebují k tomu jediné – prostor k učení. Díky tomu budeme posilovat nejen jejich schopnosti zvládat problémy, ale také psychickou odolnost vůči stresu, který často nenadálé či konfliktní situace doprovází. Stále jsme dospělými průvodci, naše svěřence nemáme nechat napospas okolnímu světu. Můžeme jim pomoct hledat možné způsoby řešení, facilitovat diskuzi a nahlas pojmenovávat to, jak danou situaci zvládli. To lze často u všech věkových kategorií. I světlušky a vlčata mohou hodně věcí zvládnout samostatně, pokud jim to umožníme. Možná ne hned, protože za ně všechno dosud řešil někdo jiný a oni budou poprvé stát před výzvou zvládnout nastalou krizi sami. Umožníme-li jim to, o to větší růst jejich schopností můžeme pozorovat.
Zkuste se zamyslet se svou oddílovou radou, jak se vám daří odolnost vašich členů posilovat. Jakým způsobem to děláte? Můžete to někde dělat víc? A proč vám to někdy nejde?
