Víš, na co se nejvíc těším domů?
Že tam nebudou služby v kuchyni.
Nechte ty polena a vraťte sekery do nářaďáku. V poledním klidu se má odpočívat, práce si ještě užijete dost.
Achjo, kolik toho dřeva musíme ještě nanosit? To fakt budeme dělat až do večera? Vždyť bychom tím mohli podpálit celej tábor!
Chápu, že vás baví jezdit pro vodu, ale musíte k tomu pustit i někoho jiného. Běžte radši vysbírat odpadky do jídelny – a vemte si na to pár vlčat.
Rozdělit práci v oddíle tak, aby každého bavila, byla smysluplná a ještě ho rozvíjela, může být pěkný oříšek. Někdy proto, že některé věci je zkrátka potřeba udělat bez ohledu na situaci nebo rozpoložení členů a členek oddílu. Mnohdy však proto, že zapomínáme, do jaké míry jsou naše emoce a aktuální potřeby spojené s prožitkem z dané činnosti. Cílem tohoto článku je nastínit způsoby, jak se do práce s holkami a kluky v oddíle pouštět s všeobecnou chutí a jak si z ní odnášet více než jen splněný úkol.
Vnitřní motivace na prvním místě
SMYSLUPLNOST
Sisyfovo utrpení nespočívá jen v nekonečné repetitivnosti jeho činnosti, ale také v její nesmyslnosti. Ani děti v oddíle nenuťme do práce, která je zbytečná, nesmyslná a nemá viditelné výsledky – i kdyby taková byla jen v jejich očích. Vědomí, že má daná činnost smysl a užitek pro ně i pro jejich okolí, je pro děti stejně důležitá jako pro nás. Nesnažme se proto práci zatraktivnit symbolickým rámcem či přidáním jakýchkoli soutěžních a jiných herních prvků – jen tím zastíráme její pravý význam a vytvoření pozitivního vztahu k ní tak dětem jen komplikujeme.
DOHODA A DOBROVOLNOST
K rozdělení práce přistupujme jako k uzavírání dohody, se kterou mají být všechny strany spokojené. Popišme současnou situaci nebo problém, navrhněme možná řešení či vyjmenujme seznam činností, které je třeba pro vyřešení problému vykonat. Společně pak vytvořme takový plán, ve kterém bude každý se svou rolí spokojený. Strávit několik minut před samotnou prací podobnou diskuzí je rozhodně smysluplnou investicí, i když nám může připadat efektivnější rychle a jasně rozdělit úkoly, ať se zbytečně neokouní. Už jen proto, že nebudeme muset sami trávit celý čas vyhrazený pro práci tím, že budeme ostatní postrkovat k plnění úkolů, do kterých se jim prostě nechce.
OSOBNÍ ROZVOJ
Hledejme pro holky a kluky v jejich pracovních úkolech přiměřené výzvy. Co je pro nás rutinní záležitostí, je pro vlčata a světlušky příležitostí k prozkoumávání a překonávání vlastních hranic. Ty se však s časem posouvají, a tedy by se měly stejným tempem rozvíjet i tvůrčí činnosti, ke kterým členy a členky vedeme. Přirozená je i touha po samostatnosti a zdokonalování se nebo potřeba vytyčení vlastních cílů a hledání vlastních postupů. Ale to neznamená, že máme děti nechat práci napospas. Buďme jim dále nablízku a dávejme jim najevo, že jsme ochotni a připraveni pomoci – ať už radou, či přiložením ruky k dílu. Dávejme dětem prostor dělat chyby a řešit problémy po svém.
SPOLUPRÁCE A ATMOSFÉRA
Ve dvou se to vždy lépe táhne. Ať už proto, že je pro jednoho náklad příliš těžký, nebo proto, že se ponese snáze, když si budu po cestě s někým povídat. Přistupujme ke společné práci jako k příležitosti trávit spolu čas a navzájem se poznávat. Atmosféra při manuální práci, která má svůj řád a jasný průběh, bude jiná než u akčních her a hodina strávená řezáním polen s vedoucím může být např. pro nového a stále ještě zakřiknutého člena oddílu zásadní příležitostí k překonání prvotního studu a vytvoření důvěry.
Hledám práci! Nemáte?
Máme. Smysluplných a tvůrčích činností, kterým je v oddíle možné se věnovat, a to často bez ohledu na věk, je po ruce vždy spousta. Možná je nevidíme, protože by se nám do nich už nechtělo, nebo víme, že na ně přes nálož povinností spojených s výchovnou činností nemáme kapacitu. Pokud se nám však daří v oddíle vytvářet přátelskou a podporující atmosféru, zapojovat děti do chodu oddílu a pobízet je k přebírání iniciativy za naše oddílové prostředí i blízké okolí, máme okolo sebe hejno pracantů dychtících po nové výzvě nebo cíli. Kde jim pomáhat hledat příležitosti k vlastnímu rozvoji a hledání svého místa v oddíle a své sebehodnoty?
Pokud si nevíte rady s tím, jak dětem v oddíle předávat kormidlo tvůrčí činnosti, ale zároveň je v ní nenechat samotné, mohl by vám pomoci Žebřík participace – metodická pomůcka k zapojování dětí do rozhodování a tvorby vlastních projektů. O tom, jak s ním pracovat, se dočtete v metodice Skautského dobrého skutku na str. 9–13.
PEČUJME O TO, CO MÁME
Zapojme člen*ky oddílu do péče o prostředí, které sdílíme – o klubovnu, společné vybavení i tábořiště. Neskončeme však u toho, že se zbavíme nepříjemné povinnosti po výpravě vysušit a poskládat stany nebo jednou za čas pořádně uklidit klubovnu. S přebíranou odpovědností by totiž měla jít ruku v ruce získávaná autonomie. Pokud po dětech chceme, aby nějakou práci dělaly za nás nebo s námi, měly by také mít možnost s námi o souvisejících záležitostech rozhodovat. Kdo bude vědět lépe, jaké v oddíle chybí nářadí než ten, kdo o ně celý tábor pečuje? Kdo dokáže lépe poradit s koupí nových stanů než ti, kteří v nich několikrát ročně spí a také je suší, čistí a skládají?
VYTVÁŘEJME NOVÉ VĚCI
Pokud je to možné, dávejme volný průběh také touze dětí pouštět se do nových projektů. Ideální příležitostí pro to nabízejí družinové schůzky, na kterých se může družina – tedy tvůrčí tým – dlouhodobě a pravidelně věnovat tvorbě díla, jehož zhotovení vyžaduje čas nebo prostředky, které by se na táboře nebo výpravě těžko sháněly.
BUĎME TROCHU ROBINSONI
Nejlepší příležitostí pro podnícení smysluplné a tvořivé práce je ocitnout se v takovém prostředí, kde nám nic jiného nezbývá. Pokud máme společně přežít několik týdnů na zelené louce, budeme si muset nejen vyhrnout rukávy, ale pořádně potrápit i své mozkové závity. Nejde však jen o letní tábory. Jarní a podzimní vandry přinášejí srovnatelnou příležitost pro to si vyzkoušet, jaké to je být odkázáni sami na sebe a na to málo, co si neseme na zádech. Třeba nutnost uvařit si teplou večeři v kotlíku s utrženým uchem na nerovném terénu a v silném větru může být výzvou nejen fyzickou, ale i inženýrskou. Nebojme se proto opouštět pohodlí našich perfektně vybavených kluboven, základen a tábořišť, které nás před mnohými užitečnými zkušenostmi a silnými zážitky spolehlivě „ochrání“.
Když nemáš do čeho „píchnout“, sáhni po odborkách
V povzbuzení zájmu i v hledání inspirace do nových činností nám mohou pomoci i „staré dobré“ odborky. Řada z nich má práci, respektive konkrétní řemeslo, v názvu. Neváhejme proto aktivity v nich nabízené využít k iniciování nového pracovního projektu či naopak splněním nějakého bodu v rámci běžné práce v oddíle pobídnout členy a členky k plnění celé odborky a tím k prohlubování jejich znalostí a dovedností v daném oboru. Některé z odborek k propojení s běžnou oddílovou prací přímo vybízejí:
- Kuchař/kuchařka
- Kutil/kutilka
- Zálesák/zálesačka
- Táborník/tábornice
- Elektronik/elektronička
- Elektrotechnik/elektrotechnička
- Chovatel a pěstitel/chovatelka a pěstitelka
Prací v oddíle k poznání vlastní sebehodnoty
V tomto čísle mluvíme o práci a myslíme jí vždy smysluplnou, tvořivou a svobodnou manuální činnost. Pokud tedy chceme, aby byl jejím hlavním cílem rozvoj holek a kluků v oddíle, pojďme z ní všechny ty bezduché, bezcílné a direktivní úkoly hned vyškrtnout. Taková práce totiž lidi nešlechtí, ale deformuje jejich vůli, motivaci a sebevědomí. Když se práce v oddíle chopíme zdravým způsobem, budou z něj skauti a skautky odcházet s vědomím, že veškerá jejich práce má za něco stát – a to jak z jejich strany, tak ze strany toho, kdo ji po nich vyžaduje. Prací v oddíle z nich tak nevychováme ani povaleče, ani bezduché roboty, ale kriticky myslící a jednající bytosti.
