Téma: komentář

Dej si deset kliků!

Výchovně zavádějící trestání a odměňování prací
Foto: Zuzana Havlínová

Loupete rádi brambory? Rádi cvičíte? Chodíte rádi běhat v 5 ráno na kopec? Máte rádi těžší manuální práci? Myjete rádi nádobí?

Jistě to můžete mít jinak, ale já u většiny těchto otázek odpovídám „ano“. Mám ty činnosti rád a to i přesto, že jsem je několikrát zažil jako formu trestu.  „Z černé bedny* byl vytažený Tomek a Kotány – hoši, po nástupu půjdete do kuchyně umýt nádobí.“

„Okamžitě si dej 10 kliků, Adame, však ty víš, za které slovo to bylo! Co jsem to tam teď zaslechl? Tak si jich dej rovnou 20!“

Výchovu trestem, v níž trest představuje nějaký druh práce nebo fyzické činnosti, považuji už roky za jeden z výchovných nešvarů nejen ve skautském prostředí. Nefunkčnost tohoto přístupu nám ostatní dávají až tragikomicky zřetelně najevo: „Tak a latrínu půjde za trest kopat…“ „Já, já, prosím!“ Mezi rovery ze zvedá les dychtivých rukou, protože vědí, že společné kopání latríny bývá legrace. Navíc je to práce ve stínu a ostatní budou na žáru louky stavět stany. Myslím si, že trestání prací může negativně ovlivnit náš vztah k dané činnosti. Být trestáni ranním během nebo mytím nádobí může zcela utlumit skutečnost, že tyto činnosti děláme rádi. Proč bych potom vstával v 5 a běžel na kopec, když jsem nic špatného neudělal? Nebezpečí vidím také v tom, že podobné „trestání“ zcela postrádá přímou vazbu mezi tím, co někdo udělal, a volbou činnosti, kterou bude za trest dělat. Jak souvisí např. to, že jsem nestihl připravit oheň na večerní program s tím, že za trest připravuji snídani? 

Tzv. výchova trestnou činností mi přijde škodlivá také v kontextu toho, že stejná činnost se někdy používá za trest a jindy za odměnu. „Tak Toníku a Užovko, za to, jak hezky jste se včera chovali na výpravě, půjdete se mnou zítra sledovat východ slunce na Vlčí horu.“ (Neděkujte, sami jste si to zavinili.)

Úskalí trestání a odměňování prací je také v tom, že je tento přístup přitažlivě jednoduchý. Nabízí rychlá „řešení“, která nás osvobozují od odpovědnosti za naše chování. Odtrhávají nás od skutečných příčin a důsledků a tím nás zbavují také šance se z dané situace poučit. 

*Do černé bedny jsou dávány papírky se jmény provinilců. Z ní se pak losují k provedení nějaké neoblíbené práce.

O autorech

Černobedník ze Šedé střely, Plzeň.