S hrami ve skautu pracujeme odnepaměti. Jsou jedním z výchovných nástrojů a postupně se stávají i součástí všeobecného výukového schématu. Je tedy přirozené, že se objevily i na moderních zařízeních jako jsou počítače, smartphony a herní konzole. Hry obecně jsou bezesporu přínosem – proto je také máme zapracované ve skautské výchovné metodě.
Toto vše přeneseně platí i pro hry na počítačích a dalších elektronických zařízeních. Tyto hry poskytují hráčům další pohled na svět okolo nás. Proto je dobré, abychom o nich jako vedoucí měli alespoň základní přehled.
Jak se ve hrách vyznat?
Svět her je rozmanitější, než si většina z nás představuje. Hry se mohou členit například podle žánru (strategie, akční, RPG, MMORPG, závodní, simulátory a další) nebo podle platformy (PC hry, konzolové hry, mobilní hry, webové hry nebo hry ve virtuální realitě).
Pro skautskou výchovu jsou zajímavé logické hry (např. Portal, World of Goo nebo Scribblenauts), které u dětí rozvíjejí schopnost přemýšlet nad problémem a soustředěnost; simulátory (Flight Simulator, Kerbal Space Program), které předkládají zajímavá fakta nebo zákonitosti; sandboxy (Garry’s Mod, Terraria), kde se děti můžou dosyta kreativně vyřádit, nebo detektivky (série Polda či Machinarium), které učí trpělivosti a kreativnímu řešení problémů.
Pro obecný rozhled není třeba znát příliš mnoho her, stačí ty nejoblíbenější. Rozhodně bychom neměli minout Minecraft oblíbený pro svou jednoduchost. Jde o sandbox, v němž se celý svět skládá z kostiček: hráč je těží pro různé materiály a skládá do zajímavějších tvarů (budov, parků či celých světů). Ve volném modu se lze pohybovat i vertikálně – létat, což hráčům umožňuje stavět neuvěřitelné stavby, sochy, obrazy, různá hýbající se zařízení a další výtvory. Minecraft často hrají i děti ve vlčecím a světluškovském věku.
Ve střílečkách se můžete potkat s tituly Counter Strike, Call of Duty, Battlefield a dlouhou řadou dalších. Liší se jak v žánru, tak v obtížnosti hraní. Jsou nejvíce propíraným druhem her v médiích pro svou krvavost a přímočarost, zatím ale žádný výzkum nepotvrdil jejich jednoznačnou škodlivost, která by přímo ovlivňovala psychiku a měla souvislost s násilným chováním mladistvých.
Velmi rozšířený je World of Warcraft (WoW), který sám o sobě patří k zakladatelům žánru MMORPG. WoW poskytuje široký svět s možností volného pohybu, kde hráči zažívají různá dobrodružství. WoW přitom funguje jako komplexní svět, který má vlastní bohatou historii a pravidla. Mezi další oblíbené MMORPG lze uvést Guild Wars, Final Fantasy, Eve Online nebo Rift.
V současnosti je oblíbená i karetní hra Hearthstone vycházející ze světa WoW, v níž jde o skládání balíčku a hraní s ostatními hráči podobně jako ve skautské hře Sacculus.
Dobré je také znát sérii celkem násilné hry GTA (Grand Theft Auto) zasazené do reálného otevřeného světa. Tím, že se hra odehrává v „reálném“ světě a vybízí k páchání širokého spektra zločinů, je možné u některých dětí pozorovat posunutí „normálního“ měřítka chování. Proto tato série není vhodná pro hráče mladší 18 let, což je ostatně uvedeno i na obalu.
Zákonná varování
Zákonná regulace funguje u her podobně jako u filmů – vydat je možné téměř vše, ale každá hra dostane příslušné ohodnocení, které určuje minimální věk hráče.
Evropský ratingový rámec se nazývá PEGI a více o něm se lze dočíst na pegi.info. Zabývá se stanovením minimálního věku. Pomocí různých měřítek je zde hra uváděna do širšího kontextu, sledovány jsou například výskyt vulgarit, ukázky gamblerství nebo užívání alkoholu a drog.
V Americe jsou používány ratingy organizace ESRB, které se aplikují i na americké filmy a seriály. S PEGI jsou tato hodnocení velmi podobná až zaměnitelná.
Podle těchto ratingů je možné velmi rychle posoudit, zda je hra vhodná pro toho konkrétního hráče. Doporučuji při zkoumání vhodnosti každé hry začít u těchto označení.
Turnaje a streaming
Velkým souvisejícím fenoménem se stává streaming (vysílání) hráčů, aby se na ně ostatní mohli dívat. Není to postavené na hlavu tak moc, jak to na první pohled vypadá: streaming by se dal přirovnat ke sportovnímu vysílání. Ostatní fandí, radí mu, vyměňují si názory a mohou se přiučit, jak hrát lépe a zábavněji.
Světové turnaje v některých hrách už dosahují stejné oblíbenosti jako tradiční sporty. Státní mistrovství může vyprodat celou halu nadšených lidí, kteří oslavují své oblíbence jako hvězdy, fotí se s nimi a chodí si k nim pro podpisy. A dokonce začínají diskuze o tom, zda by se měly pořádat celosvětové multiturnaje podobně jako třeba Olympijské hry, či by se přímo na Olympiádu neměly zařadit.
Mezi oblíbené streamovací portály patří twitch.com i youtube.com – oba portály nabízejí jak přehrávání záznamů a sestřihů povedených herních zážitků, tak i živé sledování jednotlivých streamerů, turnajů a šampionátů, podobně jako tomu je u tradičních sportů.
Na co si dát pozor?
Je prokázáno výzkumy i praxí, že elektronické hry mohou být velmi užitečné. Některé trénují logiku, jiné posilují postřeh či paměť, a dokonce už se využívají v léčebných procesech – kupříkladu u schizofreniků nebo autistů. Ale mohou také ovlivňovat negativním způsobem. V tomto se podobají televizi: v jistých ohledech mají nepříznivý dopad na naše zdraví a způsob trávení volného času.
Závažnými riziky jsou přílišná soustřednost na hru a nedodržování dostatku pohybu, zanedbávání jiných zábav a u her využívajících internet nebezpečí anonymizace hráčů. Toto může přecházet v sedavý životní styl se všemi jeho zdravotními riziky.
Nebezpečí, že za druhou obrazovkou sedí někdo úplně jiný, než hráč čeká, je známé ze sociálních sítí. Hráč se při hraní stará o dění na obrazovce a nestíhá (nebo nechce) přemýšlet o ostatních postavách ve hře jako o reálných lidech. Ve chvíli, kdy se tento způsob komunikace přelije do reálného světa, může nastat problém.
Nejlepší obranou proti negativním vlivům je být k hráčům všímaví. Zajímejte se, co hrají, zkuste si hru zahrát také (obzvláště toto děti nadšeně kvitují) nebo si zkuste přečíst o dané hře několik recenzí. Každá hra je problematická trochu jiným způsobem a je k ní také potřeba podle toho přistupovat.
Pokud se bude zdát dítě příliš zahleděné do jedné hry, pouhé zakazování většinou není řešením – spíše z něj vzniknou úsměvné historky o napájecích šňůrách zamknutých ve skříni a elektronice, o které rodiče nemají tušení. Toto řešení může být nebezpečnější než samotné hraní, a to kvůli atmosféře a vzájemné nedůvěře.
Zkuste takovému příliš nadšenému hráči vysvětlit, v čem by mohl být problém – většinou to pochopí a bude přístupný nějakému kompromisu. Když se sezení před obrazovkou vyváží dostatkem pohybu a sociálním kontaktem naživo, problémy se tím veskrze omezí na únosnou míru.
Přílišná volnost ovšem také není na místě. Že je stav vážný, poznáte podle změny chování, odmítání dříve oblíbených zábav, v krajních případech i podle zanedbávání školních povinností či skautských aktivit, nebo dokonce zapomínání na základní životní potřeby jako jsou jídlo, pití a spánek. Hraniční je výskyt konfliktů, hlasitých scén nebo agresivního chování. Pokud je hráč už takto hluboko ponořen do hraní, zkuste po důkladné rozmluvě s ním vyhledat odbornou pomoc. Možností je využít služeb psychologa nebo se obrátit na specializovanou poradnu v oblasti závislostí – adiktologii.
A co přínosy?
- Hraní je především zábava! Pomáhá uvolňovat stres a přispívá k celkovému odreagování se a psychohygieně po náročném dni.
- Hry mohou nabídnout zejména jazykový přesah – pro většinu her je třeba ovládat alespoň základy angličtiny, což je nutná podmínka k dorozumění se s hráči na celém světě.
- Většina her rozvíjí jemnou motoriku ovládáním dění na obrazovce, postřeh, schopnost rychlého rozhodování se na základě dostupných informací a strategické myšlení.
- Mnoho her pro více hráčů vyžaduje formu spolupráce, kterou tímto hráčům posiluje. Schopnost spolupráce, vedení týmu nebo pochopení své úlohy ve skupině jsou důležité vlastnosti, jež hra prohlubuje.
Tím, že jsou hry společenská záležitost, často umožňují tvořit uskupení hráčů nazývaná guildy, pakty či klany, ve kterých hráči úzce spolupracují proti nejmocnějším nepřátelům ve hře nebo ostatním takovým skupinám. Se svou skupinou mívá hráč důvěrný vztah a často se virtuálně se svými známými potkává na pravidelné týdenní či dokonce denní bázi. Tyto známosti mohou trvat i roky a překonávat velké vzdálenosti. Mnohdy se skupina hráčů čas od času schází a sdílí svoje zážitky i naživo.
Závěrečná doporučení
Obecně nelze říci, zda jsou počítačové hry dobré, nebo špatné, stejně jako se to nedá říci o knihomolství, jízdě na koni nebo sportovním tanci – je to zkrátka další činnost, kterou děti mohou provozovat. Tedy i zde platí – všeho s mírou.
Pokud byste chtěli nějakou hru doporučit nebo přímo sami vyzkoušet, určitě zkuste World of Goo, Portal, Machinarium nebo Kerbal Space Program. Každá má něco do sebe, mým osobním favoritem, kterého vám můžu doporučit, je ovšem Portal (oba díly), a to díky díky silnému příběhu, kvalitnímu hlavnímu záporákovi i jedinečnému humoru.
A hlavně – zajímejte se. Pokud projevíte zájem o hru, kterou někdo hraje, jistě vám ji rád představí a vy získáte vhled do zábavy jiných. A třeba vás nějaká taky zaujme!
