Sestavil Taffy.
Důvěra se lehce ztrácí, ale těžce získává. I přesto platí, že jedním ze znaků skautského kolektivu je to, že se jeho členové mohou navzájem na sebe spolehnout. Přinejmenším to je cíl, ke kterému směřujeme.
Na druhou stranu i ten druhý se učí, že nemůže a nesmí zklamat toho, kdo se na něj spoléhá. Že ho nemůže nechat spadnout, zranit se, nemůže nezajistit, nepřinést, nepřijít, … Oběma rolím je nutné se naučit a k tomu mohou dopomoci aktivity, jako jsou ty dnešní. Důležitá je vážná atmosféra, aby hráči celou akci nebrali jen jako legraci, ale opravdu se soustředili na svůj úkol.
Strnulý pád
Nejprve nacvičujeme ve dvojicích. Lehčí a slabší z dvojice si ze začátku stoupne před silnějšího „do pozoru“, tedy do stoje spatného, ruce má připaženy a přitisknuty k tělu, hledí přímo před sebe. V této poloze zpevní tělo a bez dalšího pohnutí přenese váhu dozadu, až začne padat, pořád „jako prkno“ bez prohnutí. Zadní jej musí zachytit včas, aby zastavil pád a současně strnulého udržel (v pokročilejší verzi může být podmínka, že ho ještě pořád „jako prkno“ musí vrátit do výchozí polohy).
Při prvním pokusu zachytí zadní předního poměrně brzo, aby měl jistotu, že svůj úkol zvládne. Postupně zkouší zachytávat stále později, dokud nezačne hrozit, že pádu nebude moci zabránit. Pak se vystřídají.
Cesta za vodičem
Další hra je opět ve dvojicích, přičemž jeden z dvojice se vždy nechá vést druhým cestou i necestou. Vedený si stoupne se zavázanýma očima za vodiče tak daleko, aby se mohl oběma dlaněmi při napnutých pažích chytit jeho ramen. Pak se vydají na cestu. Nejprve jednoduchým terénem bez překážek (asfalt), později stále obtížnějším. Celou cestu jsou oba potichu, vodič může jen naznačovat pohyby ramen. Takto musí absolvovat určenou cestu, kterou ani jeden z nich předem nezná.
Po krátkém tréninku můžeš přidat další komplikace, jako překážky v terénu, měnící se prostředí, chůzi bosky, … Dobrodružnější povahy si mohou i zazávodit.
Je nutné si uvědomit, že na trase nikdy nesmí hrozit vnější nebezpečí, při kterém se ohrožená osoba musí rychle orientovat zrakem. Proto není vhodná ani lesní silnička, byť s minimálním provozem.
Při složitější variantě si oba vystřídají pozice (nikoliv role), takže vedený jde vpředu a vodič jej drží za ramena zezadu. Nejdříve ho navádí oběma rukama, pak pouze jednou a nakonec jej nedrží vůbec, jen jej směruje krátkými dotyky v případě změny směru, rychlosti a podobně. Směrování pomocí dotyků lze nahradit ústními povely, přičemž povolíš jen několik jednoslovných příkazů. Nejsou špatné ani povely píšťalkou, tleskáním apod.
Pád důvěry
Potřebuješ nějaké vyvýšené místo – stůl, zídku, studnu, skalku, prostě cokoliv, kde si jeden z hráčů bude moci stoupnout na kraj. Ostatní se shromáždí pod ním. Stoupnou si nebo kleknou, podle toho, jak vysoko nad nimi hráč stojí. Vytvoří uličku, stojí čelem proti sobě, ruce natažené až k ramenům naproti stojících, dlaněmi vzhůru. Z fyzikálního hlediska takto mají největší sílu pro zachycení. Avšak pozor! Pokud by vytvořili pevnou dopadovou plochu tak, že by jejich ruce spočívaly na ramenou protistojících, mohli by utrpět úraz s trvalými následky. Chytající tým vhodně doplň staršími a silnějšími, kteří navíc dohlédnou na dodržení správné pozice všech chytajících.
Odvážlivec nahoře zpevní celé tělo a zkříží ruce na prsou a vyčká výzvy chytajících, že jsou připraveni (popřípadě ještě i dalšího potvrzení, že tomu tak opravdu je). Potom zavře oči a s napnutýma nohama, se celý „jako prkno“ převáží dopředu či dozadu nad „propast“, kde ostatní čekají, aby ho chytili. Během pádu musí být zcela rovný, aby se síla nutná k jeho zachycení rovnoměrně rozložila mezi chytající ruce.
Klub odvážných
Vyhlásíš přijímací zkoušku do klubu odvážných. Adept si klekne na zem, ruce spojí za zády a co nejvíc se prohne. Hlavu co nejvíc zakloní a současně bradu vytočí co nejvíc do boku. V této poloze maximálně zpevní tělo a nesmí ani promluvit, zuby má stisknuté, aby se mu mezi ně omylem nedostal jazyk. Důkladně zkontroluj jeho polohu a pokud je v pořádku, pomalým tlakem ramena ho převážíš dopředu, až spadne na břicho a hrudník. Díky prohnutí se spíš jen zhoupne než, aby se jednalo o prudký náraz. Pokud se po celou dobu ani nepohne a nerozpojí ruce, obstál ve zkoušce. Nesmíš do něj strčit prudce. Pokud by nebyl připravený a dostatečně zpevněný, mohl by se hlavou uhodit o zem.
Tato zkouška prověří, jak moc ti jednotlivci důvěřují. Proto také zodpovědně zkontroluj, zda je vše, jak má být. Pro bezpečný dopad nesmí mít u sebe ani na oblečení žádné tvrdé předměty, které by mohly přivodit bolest, nebo dokonce poranění. Také při nedostatečně zakloněné hlavě a málo vytočené bradě na bok hrozí vyražení zubů. Dobře promysli, kdy, kde, jak a s kým tuto zkoušku budeš dělat.
Když vše dobře připravíš, nikomu žádné nebezpečí nehrozí. Můžeš také zvážit, jestli hráčům nezměkčíš dopad nějakou podložkou (přikrývka, několik karimatek, …). Však napřed vyzkoušej sám a uvidíš. Mimochodem, důvěřuješ ty autorovi těchto řádků?
