Na lednici mám několik magnetek a na jedné z nich je moje oblíbené motto: „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet“. Nedávno mě (cestou pro jogurt) napadlo, že takový zapálený vedoucí skautů má naplno „hořet“ pro práci s dětmi, ale jeho úkolem zároveň je zažehnout v nich plamen zodpovědnosti a samostatnosti. Jenže když si svoji úlohu vůdce chybně vysvětlí, může se mu stát to, co mě, když jsem začal vést. Můj plamen práce pro oddíl po nějakou dobu zahrnoval pouze mé vize, můj program a má rozhodnutí. Děti jsem většinou bral jako pouhé konzumenty všeho, co pro ně vymyslím a zrealizuji. Jen hlupák by ale chtěl vést oddíl loutek, které „se vezou“. A teď ruku na srdce – jak to máte u vás?
Sir Robert Baden-Powell byl armádním důstojníkem, ale jistě nechtěl, aby skautské oddíly fungovaly jako vojenské jednotky, kde děti slepě poslouchají rozkazy shora. Jako skautský vedoucí tedy musím rozlišovat, kdy je mé slovo striktním příkazem, a kdy naopak mohu nechat děti podílet se na procesu rozhodování. O tom, zda se mohou děti rozhodnout divoce pobíhat na okraji skalnatého srázu, s nimi diskutovat jistě nebudu. Nicméně třeba oblast plánování cíle a programu výpravy je přesně ten případ, kdy nemusíte rozhodovat sami. Na oddílové radě pak pouze usměrňujte „názorový cvrkot“ k výsledku, na kterém se ponejvíce shodnete. Ale nejen rádci mají mít možnost podílet se na takových rozhodnutích. Co tedy uspořádat celooddílové hlasování o cíli výpravy? Pokud chcete, aby váš oddíl byl opravdu demokratickým společenstvím, i jeho nejmenší člen má mít možnost účastnit se poradním hláskem na jeho životě. Protože i ten tichý a nenápadný kluk po „nováčkajdě“ může přijít s nápadem majícím hlavu a patu, který všechny ohromí. Vytvářejte proto příhodné situace a dávejte všem dětem vhodně příležitost, aby mohly mluvit do toho, co chtějí, nebo nechtějí.
Ale pozor. Když umožníte dětem účastnit se rozhodovacího procesu, nezbavujete se tím vlastní odpovědnosti. Učíte je samostatnému rozhodování a principu rozdělení odpovědnosti v rámci společenství. Poslední slovo ale máte vždy vy. Kdysi jsem byl na táboře vyslán rádcem zkontrolovat místo, kde probíhal slibový oheň. Po návratu jsem mu hrdě hlásil, „že to ještě trochu čoudilo, ale zaházel jsem to hlínou“. On pak s vyděšeným výrazem a barelem plným vody pádil do lesa. Mé rozhodnutí o způsobu zahlazení zbylých uhlíků mohlo způsobit lesní požár, což mi také bratrsky vysvětlil. Co z toho plyne? Nebojte se dětem důvěřovat, ale mějte na paměti, že garantem výsledků jste ve většině případů vy. Zodpovědnost za vlastní rozhodnutí i samostatnost pro jejich konání je to, k čemu je třeba děti vést. Skauting je přece „hrou na život“. Hrajte ji tedy s nimi naplno.
