S oddílem jsme hledali cestu, jak svému okolí nějak přispět. Jak se aktivně zapojit do světa kolem. Společně vznikla myšlenka na obnovu drobné sakrální architektury v nedaleké obci. Ze začátku jsme nevěděli, co nás po tomto rozhodnutí bude čekat. Výsledkem bylo velké dobrodružství, které nás stmelilo.
Příprava
V našem oddíle se běžně koná mnoho družinových nebo oddílových akcí. Skautky a skauti se mezi sebou potkávají, společně tvoří společné akce, a to i v rámci větších setkání mimo středisko. Nejméně část našich aktivit byla namířená směrem ke komunitě, ve které žijeme.
Zcela přirozeně tedy vznikl nápad něco pozitivního pro okolí vykonat. Protože je mým velkým koníčkem architektura, navrhl jsem klukům v oddíle, že bychom mohli něco ve veřejném prostoru společně vytvořit nebo opravit. V oddíle se tento nápad ujal, všichni souhlasili. Společně jsme hledali, co by to mohlo být. Měli jsme chuť něco takového udělat, i když jsme netušili, co vše tento proces obnáší. Kluci jsou ve věku 16 až 18 let, kdy jsou pro ně adekvátní náplní programu i náročnější typy aktivit.
Na jednom z dalších setkání jsme vytipovali několik drobných objektů v okolí, které by si zasloužily opravu. Po hledání v katastru a dotazování se majitelů jsme vybrali boží muka, která stojí u vstupu do sousední obce – Všechovic.
Po odsouhlasení starostou jsme se do Všechovic vydali podívat. Zastavili jsme na kraji obce. U hranice mezi obcí a krajinou. Zde stojí Všechovická boží muka.
Zjistili jsme, že jsou muka oprýskaná. Výklenek, který byl v horní části sloupu, byl prázdný. Historicky zde zřejmě stávala soška. Drobné vyspravení by se hodilo. Byli jsme z výzvy nadšení a za tři měsíce (po naplánování celého procesu) jsme se chtěli pustit do realizace.
Z katastru jsme ale zjistili, že jsou muka v seznamu památek. Byl tedy potřeba projekt, odsouhlasení ze strany stavebního úřadu, a také bylo nutné sehnat prostředky na nářadí a materiál.
Výzva pro dnešní generaci
Samotná oprava se může jevit jako nevýznamná. Vlastně jsme chtěli boží muka jen trochu zvelebit. Nic složitého. Zkušený řemeslník by to zvládl za den práce.
Spíše než samotnou opravu památky vnímám jako důležitou právě symbolickou rovinu celého procesu. To, že se parta mladých skautů rozhodla ve svém volném čase vylepšit své okolí. Z pasivních kolemjdoucích, kteří jen pozorují, jak se kde něco opravuje nebo rozpadá, se tak stali ti, co se nebojí věci kolem měnit.
Přemýšlel jsem, co je vlastně výzvou naší generace. Myslím, že jedním ze současných témat je obnova vztahu ke krajině, k práci našich předků, k sobě navzájem.
Povolení: Trvalo to déle, než jsme čekali
Postupně jsme zjišťovali, že i drobná oprava, kterou jsme chtěli provést, bude v rámci povolování složitější proces. Boží muka jsou barokní památkou. Před samotným schválením jsme potřebovali projekt. Ten jsme vytvořili společně s kamarády z Fakulty architektury VUT v Brně. Následně jsme jej společně zanesli na Národní památkový ústav a požádali o vyjádření. To jsme spolu se souhlasem obce zaslali na stavební úřad, kde nám vydali souhlasné stanovisko. Až poté jsme se mohli pustit do opravy. Celý administrativní proces trval několik měsíců a my se setkali i s neochotou úředníků. Odradit jsme se ale nenechali!
Počáteční nadšení, že se pustíme za tři měsíce do práce, se rozplynulo. Celou realizaci jsme museli přesunout na další rok.
Dalším důležitým krokem bylo sehnání finančních prostředků na materiál. Zkusili jsme si bez předchozích zkušeností požádat o grant. Bohužel bylo rozhodnuto pro podporu jiných projektů. Zkusili jsme tedy jinou výzvu, tentokrát již úspěšně.
Po roce čekání jsme se mohli pustit do práce
Poté jsme naplánovali dva víkendy, kdy jsme měli čas se společně pustit do práce. Podařilo se nám sehnat kontakt na zednického mistra, který realizuje obnovy historických fasád. Dříve sám skautoval v Brně a z celé akce byl nadšený. Před realizací nám vysvětlil vše potřebné. Doporučil nám, co si obstarat za materiál a jak si postup práce rozvrhnout. V průběhu se pak za námi několikrát stavil, aby nás podpořil a zkontroloval.
Konečně přišel den D a my jsme se pustili do samotné obnovy. Hned jak jsme přijeli na místo, kluci vyběhli z auta a vrhli se na oklepávání omítky. Byl jsem překvapen, s jakou chutí se do práce pustili.
Celá realizace byla náročnější, než jsme původně předpokládali. Bylo potřeba udělat sondu do základů muk, odstranit všechnu nesoudržnou omítku, přilepit odpadlý roh stříšky, nahodit omítku novou, vyrovnat ji a nakonec celý pilíř několikrát přetřít vápnem.
Protože jsou muka na frekventovaném místě – u vjezdu do obce, tak si nás kolemjdoucí přirozeně všímali a ptali se, co děláme. Naše snaha byla přijata kladně. Během prvního víkendu nám jeden místní dovezl štěrk, další zase poskytl studnu, elektřinu a své nářadí, aby mohli pracovat všichni. Zapojení místních však vzniklo náhodou.
Na konci prvního víkendu nás přišel pozdravit a podpořit místní starosta. Při té příležitosti nám sdělil, že sochu sv. Jana Nepomuckého, která původně stála ve výklenku muk, mají v depozitáři obce. Z důvodu obavy o krádež ji ale na původní místo vrátit nechtějí.
Sochu sv. Jana Nepomuckého jsme do božích muk vrátili
V práci běžně pracujeme s 3D tiskárnou. S kamarády z kanceláře jsme se společně domluvili, že sochu zdigitalizujeme 3D scannerem a následně ji vytiskneme. Materiálem pro tisk je recyklát z pet lahví a samotný tisk trval přes sto hodin. Socha byla rozdělena na části a následně slepena. Po vytištění jsme společně sochu do muk vsadili. Nechtěli jsme se snažit o věrnou kopii původní předlohy, která by i při vší snaze nebyla autentická. Sochu jsme nakonec nechali v bílé barvě tak, jak byla vytištěna – výrazem tak podtrhuje účelné použití novodobé technologie. Po konzultaci s knězem jsme se rozhodli niku muk nabarvit na červeno jako symbol mučednické krve.
Zpětná vazba a reflexe
Celý proces jsme zakončili ohlédnutím zpět. Kluci nejprve dostali otázky, na které odpověděl každý samostatně. Co je nejvíce překvapilo? Co byl pro ně nejsilnější zážitek? Jak by postupovali příště? Stejně, nebo jinak, a proč? Co si z celé akci odnáší pro svou roli vedoucích?
Z pohledu účastníků se podařilo podpořit vzájemné přátelství a spolupráci i navázat přátelský kontakt s místními, kteří byli ochotni pomoci. Rovněž se podařilo uchovat hodnoty z minulosti dalším generacím. Jako obtížný byl vnímán samotný proces obnovy. Technickou stránku – zednický proces a rovněž to, jak celou obnovu vymyslet. A do vedení oddílu si kluci odnáší samotný proces plánování a jeho přesah do oddílové činnosti. Rovněž i to, že se nemusí bát složitých věcí, protože jsou schopni je společně zvládnout.
Inspirace
Přemýšlíte, že byste se do podobného projektu pustili se svým oddílem? Zde jsou možné inspirační zdroje, do kterých můžete při plánování nahlédnout:
- Velmi zajímavým příkladem je kniha Malé věci v krajině od Michala Šišky. Je v ní množství inspirací a tipů, jak si krajinu znovu zabydlet. Kniha je v elektronické verzi dostupná na bit.ly/3dvECy3.
- O celém projektu obnovy božích muk ve Všechovicích jsme vydali knihu, ve které téma obnovy zasazujeme do historické proměny české krajiny. Tu najdeš v elektronické verzi na tomto odkazu: bit.ly/3l2hlqc.
Proč to děláme?
Posláním Junáka je všestranný rozvoj osobnosti mladých lidí tak, aby byli schopni plnit povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce, sobě, bližním, vlasti, společenství a přírodě…
Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je přímé zapojení do společnosti. Tím, že budeme vytvářet prostředí, ve kterém je každý schopen převzít zodpovědnost za sebe a své okolí, můžeme vytvořit skutečně lepší svět. Zároveň není potřeba dělat vše. Jednou z klíčových věcí je brát druhé rovnocenně.
Celý proces obnovy Všechovických božích muk trval více než dva roky. Od společného hledání, až po realizaci a uzavření grantu. Prvotní nápad „půjdeme nahodit omítku na boží muka ve vedlejší vesnici“ vypadal velmi jednoduše. Složitá byrokracie, hledání prostředků, realizace a ukončení grantu celý proces značně natáhly. Zapojení místní komunity se sice podařilo, ale spíše náhodou. Příště bychom se ho snažili aktivně podpořit vyšší informovaností, případně nabídkou místním ke společné práci.
O tom, jak vytvářet pozitivní vztah k zemi a místu, kde žijeme, se můžete dočíst také v článku Vydejme se po stopách předků (Skauting, prosinec 2018).
