V srpnu roku 2017 se v Ázerbajdžánu konal sněm WOSMu – Světové organizace skautského hnutí, která sdružuje skautské organizace po celém světě, včetně Junáka. Zástupci těchto národních organizací se na sněmu dohodli na rozšíření jednotné výchovné metody o nový bod – Community involvement (Zapojení do společnosti). Důvodem byla potřeba reagovat na rychle se proměňující svět 21. století a snaha připravit miliony mladých lidí, kteří ve skautu vyrůstají, na výzvy, které tyto proměny přináší. Co to pro nás, skautské vedoucí a vychovatele, znamená?
Co je to za novoty?
Možná si říkáte: K čemu najednou takové změny? To teď musíme překopat oddílový program a začít se věnovat něčemu úplně novému, abychom pořád byli skauti?
Nebo naopak: Není to zbytečné? Službě druhým se přece odjakživa věnujeme, je to jeden z našich principů a je už dostatečně akcentován ve slibu a zákoně.
Tyto otázky jsou namístě. Na jedné straně máme široké a do minulosti sahající zkušenosti se službou společnosti. V článku od Boba a Václavky na str. 16 se můžete dočíst, jakým způsobem skauti pomáhali v různých historických etapách. Co si pamatuji, bylo vždy běžnou praxí v oddílech po celé republice zapojovat se do rozličných dobročinných aktivit (včetně těch celostátních, jako jsou sbírky Společně proti leukémii nebo Postavme školu v Africe) a navazovat kontakt s místní komunitou (např. pořádáním akcí pro veřejnost ve spolupráci s obcí nebo místními spolky). Od jara letošního roku navíc naši připravenost být zodpovědnými a užitečnými členy společnosti opakovaně prověřuje krize koronaviru.
Na druhé straně se v posledních letech ukazuje, že se potřebujeme naučit tuto oblast naší činnosti vnímat více jako výchovný prostředek a ne jako činnost samu pro sebe. Skautská účast na pozitivní proměně světa, ve kterém žijeme, má své pevné místo ve skautském slibu i zákoně. Má bohatou tradici, ale také mnoho podob. Často buď sami intuitivně hledáme způsob, jak se s oddílem takové činnosti věnovat, nebo se jí pro nedostatek vhledu do problematiky raději vyhýbáme. Chybí metodika, jak zapojení do společnosti promítat do našeho výchovného působení, jak o něm mluvit s dětmi nebo jaký nastavit vztah mezi dětmi a vedoucími při takovýchto aktivitách. I proto občas společenské angažmá oddílů, kmenů nebo jednotlivců vyvolává ve skautském hnutí rozpory, jako to bylo například při účasti skautů a skautek na protifašistické demonstraci (v Brně 2017), nebo v současnosti při hledání odpovědi na otázku, jakým způsobem ve skautské výchově reflektovat klimatickou krizi. Nad rozdílnými přístupy ke vztahu skautského zapojení do společnosti s apolitičností Junáka se s námi můžete zamyslet v polemice na str. 24.
Jinak řečeno, zapojování našich členů a členek do společnosti je třeba dělat systematicky a s jasným výchovným cílem. Například jednorázové akce na zlepšení kvality života v našem okolí, jako je úklid odpadků v blízké přírodní lokalitě nebo uspořádání besídky v domově důchodců, jsou jednoznačně přínosné. Aby však měly dlouhodobější pozitivní dopad na naše členy, měla by je provázet práce s danou problematikou a otevřená diskuze se členy oddílu.
Cílem je vychovávat
Slovy našeho zakladatele, posláním skautingu je zanechat po sobě svět lepší, než jaký byl, když jsem na něj přišli. Toho se snažíme docílit výchovou dětí a mladých lidí. Pomáháme jim najít jejich místo ve světě, a být tak součástí globálního společenství, v rámci kterého se v průběhu celého svého života mohou zasazovat o pozitivní změny v oblastech, které sami uznají za vhodné.
Přirozeně se jako nejlepší pomocník při takovémto snažení nabízí další bod skautské výchovné metody, Učení se zkušeností. Praktické zkušenosti s proměnou okolního světa (ať už skončily úspěšně, či ne) jsou skvělým prostředkem, jak skautům a skautkám pomoci přijmout účast na této neustále probíhající proměně jako životního postoje. Přátelský a respektující kolektiv skautského oddílu, družiny nebo roverského kmene je ideálním místem (nejen) pro mladé lidi, kde zjistit, že na způsobu, jakým nahlížejí na svět kolem sebe, záleží. A pokud si budou vzájemně naslouchat a spolupracovat, mají moc věci měnit. Bylo by krátkozraké neuvědomovat si společenský význam aktivit, které se svými členy podnikáme. Osmý bod skautské výchovné metody v podstatě říká, že skrze naši činnost máme možnost inspirovat zbytek společnosti k podobnému přístupu ke světu a šířit tak skautské ideály i mimo naši bublinu. Naší hlavní starostí by přitom ale měly být potřeby mladých lidí, kteří nám byli svěřeni.
Jak tedy na to?
Pojďme se bavit konkrétněji. Jakým způsobem pomáhat svým členům hledat místo ve světě? Jak si uvědomovat svou zodpovědnost i moc tento svět proměňovat? Jak si zároveň osvojovat postoje, které jim pomohou tak činit s ohledem na skautské hodnoty, ideálně po zbytek svého života? Jak toto všechno obsáhnout v našich oddílových a družinových aktivitách?
Metodika WOSMu ke skautské výchovné metodě v kapitole Community involvement — Zapojení do společnosti (bit.ly/2K19MCE) nastiňuje 3 základní pilíře – rozvoj tří oblastí kompetencí, na které se v našem výchovném snažení zaměřit:
1
Rozvoj porozumění
Pomáhejme našim členům nacházet porozumění pro okolní svět a pro lidi, kteří v něm žijí. Učme se s nimi dívat na svět kriticky – všímejme si v našem osobním i společenském životě a ve veřejném prostoru oblastí, které se dají zlepšit, a sdílejme své pohledy na to, jak by taková proměna k lepšímu měla vypadat. Zaměřme se přitom na odhalování příčin společenských problémů a hledání způsobů, jak je naší činností můžeme pomoci odstraňovat.
Veďme děti a mladé lidi v našich oddílech k uvědomění si provázanosti našeho života s životy lidí okolo nás i na druhém konci světa – naší zodpovědnosti k sobě navzájem i potřebě navazovat upřímné vztahy, chápat své životní podmínky a postoje. To je cesta k uchopení potenciálu, který vzájemná spolupráce nabízí a který je nutné využívat, pokud chceme na tomto světě zanechat znatelnou a trvající pozitivní stopu. Jakákoliv aktivita, kterou směrem k vnějšímu světu podnikneme, by tak neměla být jen jednostrannou službou. Hledejme způsoby spolupráce, které jsou prospěšné a příjemné pro všechny zúčastněné a během kterých jsme schopni navazovat upřímné vztahy s lidmi, se kterými přicházíme do styku.
2
Rozvoj dovedností
Vše, co se učíme ve skautu, se učíme proto, abychom to ve svém životě mohli využít, mimo jiné i k naplňování skautských ideálů. Opět narážíme na další body výchovné metody – kromě Učení se zkušeností, i Program osobního růstu prostřednictvím výchovných nástrojů individuálního růstu a osobního přístupu k našim členům nám pomáhá v nich rozvíjet takové dovednosti, které jsou v souladu s jejich zájmy a vnitřní motivací a tím spíše je budou moci využít na své další životní cestě. O tom, jak se téma zapojení do společnosti promítá do skautských výchovných nástrojů, se dočtete v článku od Martiny na str. 19.
Scházíme se ve družinách a hrajeme týmové hry proto, abychom se naučili spolupracovat ve skupině, komunikovat s druhými lidmi, brát v potaz jejich potřeby a přání. Na táboře si rozdělujeme práci v kuchyni a střídáme se v nočních hlídkách, abychom se naučili vnímat odpovědnost jednoho k druhému, kterou sdílí lidé žijící ve stejném společenství. Učíme se první pomoc proto, abychom jednou mohli někomu zachránit život, bude-li to třeba. Všelijaké adrenalinové aktivity, noční a městské hry nebo puťáky pořádáme proto, aby se skauti a skautky v bezpečném prostředí naučili reagovat na nečekané životní situace. Stejně tak vedeme děti k odpovědnosti vůči sobě samým – schopnost pečovat o svou fyzickou i psychickou pohodu a kondici není přínosná jen pro nás samotné, ale pomáhá nám být prospěšnými členy společnosti, ve které žijeme.
Buďme ohledně tohoto výchovného přístupu k našim členům otevření, veďme je k tomu, aby v jednotlivých činnostech viděli jejich přínos pro sebe i pro druhé a pouštěli se tak do výzev, které před ně život postaví, zvesela a se zájmem se učit novým věcem.
3
Rozvoj postojů
Pozitivní vztah ke světu a uvědomění si svého vlastního potenciálu i omezených kapacit jsou pro využití nabytých dovedností i uplatnění porozumění okolnímu světu klíčové. Jděme v tomto vztahu dětem příkladem jak v osobním životě, který vnímají, ať chceme nebo ne, tak v životě našeho oddílu.
Mluvme se členy a členkami oddílu otevřeně o našich životních postojích a emocích. Učme se spolu sdílet vlastní sny i obavy, hledejme vlastní odpovědi na to, proč nám okolní svět není lhostejný. Navazujme tak s nimi upřímné a hluboké vztahy, pomáhejme jim objevit vlastní hodnotu, své schopnosti a dary, ale i vlastnosti a návyky, které se nám na sobě nelíbí a dodávejme si odhodlání na sobě pracovat. Praktickou oddílovou činností potom tento společně nabytý potenciál využijme k prožití změny a nadšení z ní, i zklamání a ponaučení z neúspěchu. V oddíle by členové měli nabýt zkušenost, že opravdu můžeme měnit svět okolo sebe, že nejde jen o naivní představu, a že měnit svět společně s druhými je efektivnější i příjemnější a pro náš osobní rozvoj přínosnější.
Od oddílové praxe k životním postojům
Takto nastavený oddíl je v podstatě laboratoří, ze které přenášíme nabyté zkušenosti do běžného života, ať už jde o kompetence důležité pro osobní život – vlčata a světlušky se na táboře učí být samostatné – nebo ty, které nám pomáhají kultivovat vztahy, které s druhými navazujeme – učíme se citlivě řešit konflikty, které v kolektivu vznikají, nebo brát ohledy na potřeby druhých. Nejde tedy jen o vytváření představ o našem vztahu k okolnímu světu i k sobě a jejich postupné realizování venku mimo oddíl – zkoušíme je společně v praxi už během jejich vzniku.
Pokud chceme, aby naši členové opravdu věřili tomu, že zapojovat se do proměny našeho okolí je možné a má cenu se o to pokoušet, dělejme to společně přímo v našem oddíle. Vytvářejme oddílovou kulturu na základě postojů a ideálů, které jim do života předáváme. Postavme ji na respektu k druhým a jejich potřebám. Podporujme v nich kritické myšlení tím, že se nebudeme vyhýbat kritice našeho programu a způsobu vedení, ale budeme je k ní vybízet. Mluvme s nimi otevřeně o způsobu, jakým vedení oddílu funguje. Chce se někdo z mladších členů přijít podívat na oddílovou radu? Skvělé! Vyhraďme jim část porady, aby nahlédli do procesu vytváření programu a mohli se podělit o své nápady a přání. Svěřme jim důvěru a svobodu v utváření takového programu, jaký oni chtějí, místo toho, jaký je podle nás pro ně nejlepší – svou představu o jejich skautské stezce jim můžeme nabídnout jako přátelskou radu, nikoli však nutit jako rozsudek. Přišel nějaký skaut s přáním uspořádat pro svou družinu akci nad rámec běžné činnosti? Poskytněme mu veškerou podporu, aby akce proběhla hladce, ale podle jeho představy a vybídněme k podobné iniciativě i ostatní. Upozorňujme pravidelně na věci, které nám v oddíle nevyhovují nebo nám nejsou příjemné, ať už jde o staré vyprázdněné tradice, nefungující pravidla, zanedbanou péči o oddílové vybavení nebo způsob, jakým se k sobě někteří členové chovají. Dejme najevo, že je taková kritika v pořádku a dokonce žádoucí, pokud budeme řešení hledat tak, aby vyhovovalo všem, a budeme se i společně podílet na jeho realizaci. Stručně řečeno, vytvářejme kulturu vzájemného respektu, důvěry a spolupráce. Kulturu konstruktivní kritiky a pozitivní změny. Kulturu hravé zvědavosti a nadšení z úspěchu i neúspěchu jako procesu učení.
Změna je nám vlastní
Skautská výchova a program se vždy proměňovali stejně, jako se měnil svět okolo nás. Schválně si s vašimi členy přečtěte některou z Foglarovek z junáckého prostředí nebo si zahrajte nějakou hru z Baden-Powellova Scouting for boys a sledujte, jak odlišné jim budou připadat od toho, co ve skautu běžně zažívají. Schopnost přizpůsobovat se měnícím se podmínkám (často navzdory nepřízně osudu nebo politické moci) a nabízet takový program, který reaguje na potřeby a přání současné mladé generace, je důvodem, proč přes sto let staré hnutí stále přitahuje mladé lidi po celém světě. Bez této schopnosti by se ostatně jen těžko skauting rozšířil z koloniální Anglie do všech koutů světa. Nelze ani opomenout naši schopnost zásadním způsobem proměnit podobu skautského programu pro podmínky globální pandemie.
Osmý bod výchovné metody je dalším krokem k tomu, aby skauting reagoval na potřeby dnešního světa a nestal se jen volnočasovou aktivitou pro outdoorové nadšence. Současný svět čelí řadě problémů, které v určitém ohledu nemají v historii lidstva obdoby. I kdyby ne, pro generaci, která ve skautu teď vyrůstá, rozhodně tyto výzvy nové jsou. Pandemie koronaviru, hrozba klimatické změny nebo neustále se prohlubující sociální nerovnost jsou problémy, které propojují lidi po celém světě v jejich dopadech, ale rozdělují je co se týče jejich řešení. Tahle dvojakost je pro současný svět příznačná. Nikdy nebylo snazší být v kontaktu s lidmi z druhého konce světa nebo dostat se k informacím o tom, čím si ten jejich kout planety Země právě prochází. Zároveň se však zdá, jako bychom ztráceli pochopení pro své odlišné postoje a podmínky, ve kterých se nacházíme. Jde navíc o problémy, kterým se můžeme věnovat v našich komunitách, v místě, kde žijeme, a jít tak ostatním příkladem v jejich řešení. Slovy francouzského myslitele Jacquese Ellula, která se stala mottem globálního vzdělávání: Mysli globálně, jednej lokálně. Tedy adresujme v naší snaze o proměnu světa lokální důsledky společenských problémů, ale s ohledem na jejich globální přičiny. Uvědomujme si jednotu celosvětového skautského hnutí v tomto snažení a buďme si navzájem inspirací a oporou. Přijměme to jako výzvu k vyšlapání cestičky vzájemného soucitu a spolupráce – z globálního skautského společenství ven ke zbytku světa. Není nakonec právě to naším skautským posláním? Osmý bod skautské výchovné metody, Zapojení do společnosti, se nám to jen snaží připomenout. Zdůrazňuje, k jakému cíli skautská výchova prostřednictvím zbylých sedmi bodů směřuje a co bychom při vytváření a vedení skautského programu měli mít na zřeteli.
