O médiích a dětech

Rozhovor vedla Arya.

Co všechno se schová pod pojem „média“?

Když to vezmeme ze široka, médium je každý zdroj informací. Můžete to být i vy. Když se ale bavíme o mediálním vzdělávání, pracujeme se dvěma koncepty. První je ten původní, tedy masmédia – rozhlas, televize, tisk aj. To druhé pojetí chápe jako média i zdroje z digitálního prostředí, což může být influencer, twitterový účet nebo třeba Jana Peterková¹.

Jaké jsou hlavní cíle mediálního vzdělávání a které dovednosti to u mladých lidí rozvíjí? A jak vůbec vypadá mediálně gramotný člověk?

Když se bavíme o kompetencích, můžeme to rámovat spíš jako informační vzdělávání. Informace, které se šíří v digitálním prostoru, získávají děti obvykle od vrstevníků nebo od rodičů. Je tedy důležité naučit se přemýšlet nad relevancí zdroje konkrétní informace a také nad tím, co může informace způsobit. A to nejen ta, kterou přijímám, ale i taková, kterou vypouštím ven.

Ve starším pojetí mediální výchovy šlo o jednostrannou komunikaci, prostě jste si přečetli noviny. Jenže dnes dítě sleduje influencera na Instagramu, čte komentáře u jeho příspěvku a samo komentuje, takže je to oboustranná komunikace. Mediálně gramotné dítě by tedy mělo přemýšlet nad tím, co můžou způsobit jeho slova a případné šíření dál. Dále se v důsledku nasazování umělé inteligence zvyšuje komplikovanost a důvěryhodnost různých manipulativních a toxických informací. My si pořád představujeme, že dezinformace je napsaná kapitálkami, plná pravopisných chyb a na konci má zvolání: „Sdílejte, než to smažou!“ Máme je spojené s lidmi, kteří nejsou příliš vzdělaní. Dnes je to ale dělané průmyslově, věnují se tomu odborníci. Představa, že si člověk bude schopen ověřovat informace sám, mi přijde iluzorní. Do toho se zlepšují technologie, takže se dostáváme do situace, že fotografie, videa, audio nahrávky jsou natolik dokonalé, že už si nemůžeme být jistí, co je pravé. Je tedy potřeba více dovedností k tomu, aby se to dekódovalo. Objeví se tu vrstva profesionálních fact-checkerů², což jsou dnes de facto novináři. A i u nich vidíte, že dělají chyby, i když jsou to odborníci. Takže mediálně gramotný není člověk, který zvládá fact-checking na vysoké úrovni. Je to spíše ten, kdo umí využívat všechny informační zdroje, má zásady ostražitosti typu: „OK, vypadá to naprosto šíleně, tak to nebudu posílat dál do té doby, než to ověří někdo, kdo se v tom vyzná lépe“. Dále ovládá netiketu, tedy etické chování v online prostředí, základní slušnost na internetu.³ A hlavně umí využívat celý ten informační vesmír pro svoji práci a svoje vlastní učení.

Které výrazné kauzy, v nichž hrála roli média, ať už klasická, nebo sociální, se během posledních let přihodily?

Poměrně nové jsou teď kauzy s odsuzováním různých dezinformátorů. Otázkou je, jestli to bude mít pozitivní, nebo negativní dopad. Možná se jenom docílí toho, že trošku zmizí z mainstreamového prostředí, ale neznamená to, že se tito lidé nebudou radikalizovat a komunikovat spolu v uzavřených skupinách na jiných platformách.

Když se podíváme na případ paní učitelky z Dlouhého Lánu⁴, která se nechala nahrát dětmi a vůbec nepředpokládala, že když něco řekne ve třídě, může se to dostat na sítě a mít tam na ni dopad. Myslím, že tohle se příliš nezlepšuje a spousta lidí si neuvědomuje, že nemůže vyhlazovat národy na sítích.

Jak s mediálním vzděláváním začít a kde se metodicky inspirovat?

Myslím si, že každý by měl předávat to, co ho baví a má k tomu nějaký vztah. Proto by nebylo vhodné, aby někdo skautským vedoucím říkal: „Teď budete dělat mediální vzdělávání, protože je to potřeba.“ Ze škol víme, že tohle nefunguje. Já věřím ve vnitřní motivaci a také kolegiální podporu, propojování, sdílení…

Já spolupořádám Festival mediálního vzdělávání. Funguje to tak, že na jedno místo dostanete spoustu lidí, kteří se zabývají stejným tématem. Oni si to tam vzájemně zkoušejí, diskutují, seznamují se… Funkční komunita je také kolem FB skupiny Sdílíme zkušenosti z mediální výchovy nebo kolem různých komunit zabývající se online bezpečností. Tam patří třeba BUM, Brněnský učitelský meeting. (Další tipy do praxe viz na konci rozhovoru, pozn. red.)

Jak dostávat média a mediální vzdělávání do skautu? Přece jenom je to jiné prostředí než škola, kde se běžně pracuje s učebnicemi, powerpointovými prezentacemi a pracovními listy… Jak to propojovat se zážitkovou pedagogikou?

Dá se pracovat s argumentačními fauly. Často se objevují v online diskuzích, kde lidé obvykle nejsou schopni se bavit a zamýšlet nad tím, jaké dělají v argumentaci chyby. Některé výroky na sociálních sítích je dokonce možné dle příslušného paragrafu zákona vyhodnotit jako hatespeech.

Velmi užitečné je kritické čtení. Když si vezmete více textů, které se týkají stejného tématu, je zajímavé podívat se na to, v čem se liší. Srovnávat použitá slova, celkové rámování, přemýšlet nad tím, jestli jsme schopni znát názor autora… Tyto otázky můžete klást i popkulturním dílům.

Ať už jde o věci z komunistické éry (pohádky nebo 30 případů majora Zemana), tak o něco současného. Třeba americký velkofilm Alexandr Veliký (2004) je natočený v době, kdy Američané vpadli do Afghánistánu a jsou tam vidět paralely s Alexandrovým dobýváním toho území.

Přijde mi důležité, když si to děti mohou samy vyzkoušet, a nejsou jen konzumenty. Například motivační sdělení, které má něco změnit (například k některému skautskému výročí nebo oslavě zdravého životního stylu apod.). Mohou zkusit udělat plakát, meme, video a pak si vše s ostatními prohlédnout. Je důležité, aby pochopily, že když je někdo chce ovlivnit, musí nad tím přemýšlet a schválně dodávat do sdělení podprahové informace.

¹ Novinářka a zároveň šiřitelka dezinformací a poplašných zpráv v době pandemie covidu, za něž byla i odsouzena.
² Prověřování tvrzení s cílem určit jeho pravdivost a správnost,
reakce mj. na vzestup dezinformací, fake news, hoaxů…
³ Její pravidla můžete najít na bit.ly/zasady-netikety.
⁴ Kauza z dubna 2022; učitelka ČJ v hodině vyprávěla ověřitelně lživé informace o válce na Ukrajině, studenti ji nahráli, video zveřejnili na sociálních sítích a ona byla pak ze školy vyhozena, více viz bit.ly/na-dlouhem-lanu.

Michal Kaderka

Absolvent pražské pedagogické fakulty, oborů učitelství dějepisu a občanské výchovy. Učí na pražském Gymnáziu Na Zatlance a budoucí češtináře na Filozofické fakultě UK. Autor webu Svět médií, který slouží jako rozcestník k mediální výchově. Spoluzakladatel Učitelské platformy, která sdružuje aktivní učitele a jejímž cílem je kvalitativní změna ve vzdělávání.