Jedna z tradičních akcí našeho oddílu je dubnová výprava na Ivančenu. Hlavní zastávka je sice u beskydské mohyly, ale v tradičním itineráři se nacházejí i zapomenuté studánky, strmý výstup na Lysou horu a vodní nádrž Šance. Jarní výpravě do moravských hor odpovídá i obvyklé vybavení – něco teplého pro chladné večery a rána, stany pro mladší členy, návleky a rukavice pro výstup na zasněženou Lysou horu.
Ten rok byl jiný. Změnu jsme nevymysleli my, přišla s 20 centimetry čerstvého sněhu, který v noci překvapil i nižší nadmořské výšky. Do rána zmrzla voda v lahvích, tkaničky se změnily na tuhé dráty, některé stany se složily pod tíhou sněhu. Zvažovali jsme, zda akci neukončíme; vzhledem k dosavadnímu jarnímu počasí jsme na příval mokrého sněhu nebyli připraveni. Promrzlé ráno jsme však překonali a putovali dál. Vrcholem akce tentokrát nebyla zastávka u mohyly ani na Lysé hoře, ale společný večer u obrovského ohně. Sušili jsme nejnutnější vybavení, pojídali vše, co se dalo v náročných podmínkách připravit, a sdíleli zážitky z (nečekaného) zimního putování. Výpravu jsme nakonec o den zkrátili, ovšem i tak patří k nejkrásnějším z našich beskydských dobrodružství.
Věřím, že podobnou zkušenost má každý skautský oddíl. Nemusíme čekat na to, až si příroda podobně řekne o naši pozornost. Můžeme hledat cesty, jak okolní prostředí, včetně jeho „rozmarů“, pozvat do svého programu.
Nevybírejme místo, kam se snadno dopravíme, ale spíše zajímavé přírodní prostředí. Namísto vzrostlého lesa, kde si můžeme zahrát novou hru, hledejme prostředí, kde bude fyzickou výzvou třeba už jen pohyb v něm. Uvažujme, ve kterém období je místo obzvláště pozoruhodné, jaká denní doba je vhodná pro návštěvu. Nezapomeňme také, jakou stopu za sebou zanecháme. Má být táborová louka, když ji opouštíme, přichystána pro další roky, nebo spíše pro další návštěvníky přírody, kteří mohou hledat totéž, co my?Až bude covidové bezčasí úspěšně za námi, vyrazme společně nejen „tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než jinde plují.“
