„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“
Karel Čapek
Setkávání generací nejen v Junáku přináší mnohé: vzájemnou podporu, inspiraci, pestrost zkušeností a názorů. Právě rozdílné názory a zkušenosti však mohou vést k mezigeneračním konfliktům. Za tímto termínem si asi každý dokáže představit velmi konkrétní situace: hádku s rodiči, náročnou střediskovou radu nebo starý známý povzdech: „ach, ta dnešní mládež“.
Soužití různých generací bylo v minulosti sice běžnější než dnes, i v současnosti však podle psychologů mezigenerační konflikty patří vedle manželských problémů k nejčastějším mezilidským sporům. Můžeme tedy těmto střetům vůbec zabránit? A jak je efektivně řešit, pokud nastanou?
My se z důvodu omezeného rozsahu článku zaměříme především na vztahy mezi skautskými vedoucími různých věkových kategorií, přestože nebezpečí mezigeneračního konfliktu se nemusí týkat jenom jich. Problém se může objevit například i ve vztahu vůdce oddílu s rádcem.
Ve vedení se setkávají jak zástupci nejmladší generace – často ještě studenti středních škol, tak i dospěláci s rodinami a kariérou a také představitelé důchodového věku. Je zřejmé, že takové soužití může přinášet mnoho neshod, neboť každá z uvedených skupin má jiný úhel pohledu na svět a je v jiné míře ovlivněna vlastními zkušenostmi. Pojďme se ale nejprve zaměřit na to dobré, co nám mezigenerační kontakt může přinést, a proč bychom se tedy měli společně snažit o konstruktivní dialog, ze kterého mohou profitovat všichni zúčastnění.
Proč vůbec navazovat kontakt?
Jedním z nejvýraznějších prvků mezigenerační spolupráce je již zmiňovaná podpora. Ta může mít mnoho podob – od osobní výpomoci v běžném životě mimo oddíl až po konkrétní podpůrné kroky staršího vedoucího při činnosti těch mladších. Zkušený oldskaut umí nejen poradit s konkrétními nejasnostmi, na které při vedení oddílu můžeme narážet, ale také se dokáže vhodně zastat svých mladších kolegů, pokud se jim například zpočátku nedostává dostatečné důvěry ze strany rodičů dětí. Dlouhodobý zájem o oddíl navíc může mladší generace motivovat a inspirovat v přemýšlení o delším horizontu života jejich oddílů. Různá míra zkušeností jednotlivých členů může navíc čas od času rozvířit a posunout debatu jak nad směřováním oddílu, tak nad konkrétními programy, a sdílení i negativních zkušeností z minulosti může pomoci v rozhodování mladším členům vedení. Právě rozdílné zkušenosti a názory ale mohou vyústit i v ostré konflikty.
Mezigenerační konflikt může mezi vedoucími vzniknout v mnoha rovinách – začínající vůdce nesouhlasí s názory zkušeného činovníka středního věku a ten zase může odmítat jako přežité postoje oldskauta – seniora. Mladší vedoucí mohou projevovat nechuť k dodržování některých oddílových tradic a zvyklostí, které považují za samoúčelné a nadbytečné. Oldskauti pak mnohdy odmítají různé inovace, které jsou podle nich „neskautské“. Vedení oddílu je náročné a únava může přerůst až v syndrom vyhoření, který je často podhoubím pro růst konfliktů vyvolaných rozmrzelým vedoucím. Dlouhodobě neřešený konflikt narušuje vztahy v oddíle, může vést k odlivu členů, nebo v extrémním případě i k jeho rozpadu. Neshody mohou vyústit v podvědomé nebo dokonce vzájemně úmyslné podrývání autority vedoucích před dětmi nebo rodiči, což dehonestuje nejen je samotné, ale skauting obecně.
Lze konfliktům předejít?
Není to snadné. Můžeme ale učinit kroky, které nám mohou pomoci zamezit vzniku konfliktu. Klíčovou prevencí je utváření a rozvíjení vzájemných dobrých vztahů už před vznikem potenciálního problému. Co to znamená?
V první řadě je na místě oprostit se od předsudků, které se váží k věku – ať už těch, že ten mladý je zaručeně „ucho“, nebo že ten starý je „páprda“. Každého z nás jistě věk v nějakém směru ovlivňuje, pořád by pro nás ale rozhodujícím faktorem mělo být, jaké má daný člověk vlastnosti a schopnosti, jaký skutečně je. Zbavování se předsudků může pomoci k celkovému posílení vzájemných vztahů. Příležitosti, jak toho docílit, lze vytvářet například pravidelnými setkáními v rámci kmene dospělých nebo pořádáním celooddílových výprav či schůzek, kdy se setkají všechny generace, které spolu v oddíle žijí. Taková setkání, zejména pokud za tím účelem uzpůsobíme jejich program, napomáhají poznání a přijímání životních etap ostatních generací, jejich pohledu na svět a otevřenějším dialogům, a v důsledku často i posilování vzájemného respektu. Bez vzájemného respektu totiž nelze vést žádnou, natož palčivou debatu.
Obecně lze navíc dodat, že bychom se měli snažit předcházet extrémně vypjatým situacím, které by mohly znamenat úplné ukončení komunikace a vážné narušení vzájemného vztahu.
A jak konflikty řešit, pokud přece nastanou?
Co člověk, to názor – proto se v sebelepším týmu občasným neshodám nevyhnete, ale pak vše závisí na vašem přístupu. Vhodný čas pro řešení konfliktu nastává hned, jakmile zaznamenáte jeho projevy. Nečekejte, že konflikt časem „vyhnije“, ale udělejte první krok a vytvořte prostor pro konstruktivní dialog, ve kterém budete figurovat jako účastník nebo moderátor. Každý zúčastněný má právo svobodně vyjádřit, co se mu nelíbí a zároveň navrhnout řešení. Příčiny rozepře bývají často malicherné a to může asertivní způsob komunikace odhalit. Nebraňte se emotivnímu projevu, který ovšem nesmí obsahovat hrubosti, či nadávky. Vyříkejte si vše „mezi čtyřma očima“, nebo na nejbližší oddílové (střediskové) radě – ne před dětmi. Nenechte se ukolébat pocitem, že vše bylo řečeno a „ono to dobře dopadne“, ale stanovte si konkrétní kroky k uhlazení třecích ploch konfliktu a narovnání vztahů mezi vámi. Je dobré průběžně sledovat vzájemné chování účastníků konfliktu a zvažovat, zda nehrozí jeho opětovné vzplanutí. Podrobte se sebereflexi a zjistěte, jak na sobě můžete pracovat – je totiž možné, že konflikty vyvoláváte samoúčelně vy sami, například v důsledku nezdravé rivality. Vidět třísku v oku svého bratra bývá snadné, ale trámu ve vlastním oku si mnohdy nejsme vědomi.
Známá věta praví: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“. To vystihuje způsob, jakým bychom se měli naučit přistupovat k názorové rozdílnosti. Nejde o projev slabosti, ale o rozvíjení schopnosti nejen obhájit své vlastní názory a být schopen respektovat ty, se kterými se neztotožňuji. To, že se občas ani přes veškerou snahu obou stran prostě neshodneme, je totiž také v pořádku. Jde především o to, jak se k takovému rozporu postavíme. Zda čelem, s respektem k názorům druhých, či zády nebo neurčitě, nerespektujíce množství možných úhlů pohledu. Skautský oddíl je demokratickým společenstvím a rozdílné názory členů vedení by neměly narušit atmosféru vzájemného přátelství a tolerance. Mějme na paměti, že dětem, které naše jednání pozorně sledují, jdeme příkladem a že vzorce našeho chování přijímají za své.
Více informací ohledně toho, jak řešit nejen mezigenerační konflikty, naleznete např. zde: Řešení konfliktů a umění rozhodovat (Jiří Plamínek, Praha: Argo, 1994)
