Krajina jako místo pro skauting

Představte si svůj program jako vysílač na Ještědu. Velmi kvalitní počin, který udivuje všechny ostatní, skutečně propracovaný do posledního detailu. Teď si představte, že ten vysílač stojí uprostřed Staroměstského náměstí. Sám o sobě je pořád stejně kvalitní, ale jistě poznáte, že celkový dojem z něho je mnohem slabší. Tak je to i s našimi programy – záleží na tom, kam jsou umístěny, a právě správné prostředí dokáže z programu udělat skutečnou perlu.

Genius loci – heslo, pod které se schová všechno

Když si to slovní spojení přeložíme, přijdeme na to, že jeho význam se v průběhu času trochu posunul. Původně se vyskytoval v římské mytologii a byl to skutečně „duch“, který ochraňoval a střežil nějakou část krajiny. Takového svého ducha měla všechna místa. Ovšem dnes, v době, kdy přírodu kolem nás vnímáme jako samozřejmost, něco, co prostě je, se o něm mluví pouze u míst, která na člověka skutečně silně působí, mají nějakou zvláštní atmosféru. Z hesla „genius loci“ se stal jakýsi populární slogan, pod který schováme všechny své pocity z konkrétní lokality, aniž bychom je skutečně rozkódovali. Právě uvědomění si pocitů, které v nás nějaké místo vyvolává, nám může pomoci připravit program tak, aby přesně splnil naši představu a cíle.

Krajina – celá řada možností

Krajinu v programu můžeme využívat různými způsoby a záleží na tom, jak důležitou roli jí chceme v programu přenechat. Pro různé typy programů se hodí jiné zapojení krajiny, je tedy nutné si rozmyslet, jak má být program koncipován a na základě toho vybrat nejvhodnější způsob využití.

Můžeme ji využít „pouze“ jako kulisu. Je ovšem důležité, aby to bylo vědomé použití. To důležité se odehrává ve vašem programu a krajina vám pouze poskytne prostředí, dokreslí celkový obraz. To není vůbec špatně. V divadle z děje hry také pochopíte, co tím chtěl autor říci, ale představte si, že se představení odehrává na prázdném jevišti. Krajina a příroda zklidňuje mysl a dokáže ji dobře nasměrovat jedním směrem. Účastníci většinou její působení ani nevnímají, ale její role je důležitá.

⚜️ Vzdělávací programy téměř jakéhokoliv tématu lze udělat venku na nějakém příjemném místě, třeba ve stínu velkého stromu. Pozornost účastníků bude jistě lepší než v přehřáté, těžko větratelné místnosti.

Trochu silnější dojem budeme mít, když ji zapojíme jako jakousi překážku. Různé fyzicky náročné programy jsou součástí všech táborů a kurzů. Když se člověk škrábe do příkré kamenité stráně nebo běží korytem řeky, doslova si ohmatá terén pod sebou. Zde si už člověk uvědomí, kudy běží, a má skutečný kontakt s krajinnými prvky.

⚜️ Všichni známe programy zvané „orvávačky“, jejichž cílem je fyzicky unavit účastníky. Mnohem lépe a rychleji to jde, když je třeba zdolat silný proud řeky, brodit se blátem po kolena nebo lézt po kluzkém jílovitém svahu vzhůru.

Každé místo má svůj příběh a s nimi lze v programech velmi snadno pracovat. Mohou ilustrativně dokreslit téma přednášky nebo přímo představit problém, kterého se program bude týkat. S příběhy samozřejmě souvisí i programy o historii, ať už skautské, nebo obecné. Účastníci jsou nuceni o místě přemýšlet v rámci zvoleného příběhu.

⚜️ Někde se těžilo zlato a tím zdejší obyvatelé bohatli. V tomto kraji můžeme probírat náš vztah k majetku a materiálnímu bohatství. Jinde zase dřevorubec Josef Zeug našel malou dívenku ztracenou v lese, a její rodiče tam nechali postavit kapli sv. Josefa jako poděkování zachránci. Co třeba program o pomoci druhým nebo o vyjadřování díků?

Ke krajině se dá leccos připodobnit a využít ji jako symbol. Zde už musíme skutečně vybírat lokalitu svědomitě a promýšlet všechny aspekty jejího působení. Na druhou stranu vám může výrazně pomoci k pochopení i třeba složitějších problémů. Člověk jakoby sám problém prožije a propojí si ho s místy, která navštívil a která zná.

⚜️ Na myšlence stoupání k nějakému ideálu je postaveno mnoho programů. Už sám název nám napovídá, jak ho připodobnit v naší krajině: proč skutečně nestoupat na nějaký vrchol v okolí? Cestu můžeme vybrat náročnější, protože i cesta k ideálu může být obtížná, plná překážek.

Když dáme krajinu k dispozici účastníkům, aby ji oni sami využili k připodobnění svého problému, svých pocitů, docílíme toho, že sami musí promýšlet, jak jednotlivé prvky, ale i celek působí, aby skutečně vystihli to, co chtějí sdělit. Sami prochází a hledají to pravé místo a přemýšlejí jak nad svými pocity, tak nad krajinou samotnou.

⚜️ Účastníci mají za úkol vybrat si jeden svůj problém a přemýšlet nad ním. Následně se pokusit najít v okolí prostor, který by jejich problém a pocity z něj plynoucí nějak vystihoval. Jak postupně poznává účastník krajinu před sebou, snaží se utřídit a pochopit své pocity, aby je mohl co nejlépe vystihnout. Najde si nějaký romantický výhled do krajiny nebo jiné místo, které ho osloví. Na závěr může představit své místo ostatním nebo dalším jednotlivcům. Díky vysvětlení výběru a popisu místa dokáže jedinec otevřít a definovat problémy a myšlenky, ve kterých se sám moc nevyzná a které by přímo vyjádřil obtížně.

Hledání a výběr – cesta k dokonalosti

Zajímavá zákoutí se dají najít opravdu všude. Mnohem jednodušší to mají ti, kteří krajinu, kam zavítáme, aspoň částečně znají a vědí, co se v ní skrývá. Co ale dělat, když jedeme někam úplně poprvé? Určitě před námi zde už někdo byl, zkusme se vyptat právě jeho nebo místních. Druhou možností je mapa, která napoví. Zajímavá místa se dají na mapě odhadnout. Přečtením historie a příběhů z okolí se vám otevřou další možnosti a jejich dějiště se můžeme pokusit dohledat. Nejzajímavější je samozřejmě vyrazit do okolí a projít si ho osobně ještě před samotnou přípravou programů. Cestou jistě narazíme na působivá místa.

V každém případě je ale nutná osobní zkušenost s místem, pokud možno opakovaná. Nechat na sebe nějaké prostředí působit ideálně v různých časech, obdobích, za různého počasí. Pak dokážeme přesně využít jeho potenciál. Také budeme vědět, co od něj očekávat, a ničím nás nepřekvapí.

Rizika – nevzdávat to

Na každého působí místa různě. Záleží na mnoha faktorech: osobnostním nastavení, aktuální náladě, únavě, osobních antipatiích apod. Je důležité počítat s tím, že každý může program prožívat s jinou intenzitou, a je tedy nutné myslet na pohodu všech účastníků. 

Průběh programu také může ohrozit špatné využití krajiny nebo jeho špatné umístění, proto je opravdu důležité zapojení prostoru do programu svědomitě promýšlet a místa důkladně a pečlivě hledat již během rozmýšlení programu, jak už bylo napsáno výše. 

I když to možná na první pohled nevypadá, místa mohou pomoci dostat z programu právě to, co chceme. Na druhou stranu dokáží působit velmi silně a mohou program dostat do úplně jiných rovin, než jsme ho zamýšleli. Když dokážeme program s místem nakombinovat opravdu dokonale, působení obou částí splyne v jeden neoddělitelný celek a už si nedokážeme představit program umístit kamkoliv jinam, jako ten vysílač na Ještědu.