Kamkoli v naší přírodě vyrazíte, vždycky mechy najdete. Každé přírodní prostředí (biotop) hostí hned několik druhů mechů, takže je najdete na jakékoli výpravě s oddílem i na táboře, v létě i v zimě. V zimě je navíc výhodou, že mají vláhu, která je pro ně zásadní. Mnoho mechů vypadá jinak za sucha a za vlhka a rašeliníky mají dokonce speciální duté buňky na zadržování vody. Naopak vysušené mechy vydrží velmi dlouho živé, takže je možné si do krabiček (nebo třeba krabice od vajíček) uschovat vzorky a porovnávat je – to je bezkonkurenčně nejlepší cesta k jejich naučení. A nebojte se, přidávám i odkaz na knížky, podle kterých se snadno rozeznají.
První námět na aktivitu s mechy se tedy týká vody – sledování hygroskopických (vodou podmíněných) pohybů listů. Přineste si z výpravy do klubovny například ploník, bezvlásku a rokyt. První najdete všude v lesích na zemi, druhý na hlíně podél lesních cest a třetí na kamenech nebo kmenech stromů. Nechte děti prohlédnout si nebo nakreslit/vyfotit mechy za vlhka. Potom mech nechte proschnout, třeba do druhého dne na topení. První dva mechy mají zvláštní způsoby, jak si zachovávat vlhkost – ploník lístky připaží k lodyžce, zatímco bezvláska jakoby zkudrnatí. Naproti tomu rokyt se nijak nezmění, je na sucho zvyklý a vypadá stále stejně. Pak si mechy znovu nakreslete, namočte a sledujte, jak se vrací do normálu.
Ještě pěknější je ukázat dětem za suchého dne zkrutek vláhojevný – mech, který vždy najdete na starých ohništích. Bývá bohatě plodný a právě štět tohoto mechu je tím, co zjevuje vodu. Když vezmete štět i s tobolkou a lehce ho namočíte, začne se tobolka otáčet kolem své osy, protože se snaží rozesít mikroskopické výtrusy po vlhké hlíně. Pokud máte k dispozici mikroskop, můžete zkusit výtrusy vysypat na mističku s vodou a po pár dnech se podívat, jestli klíčí. Prvoklíčky mechů můžete občas vidět na obnažené vlhké lesní půdě jako jemný zelený povlak. Doma to můžeme zkusit se zahradní rašelinou, kterou posypeme výtrusy zkrutku a budeme pravidelně rosit.
Pokud byste se dostali na výpravě na nějaké rašeliniště, můžete si odnést kousek rašeliníku a zkusit zjistit, kolik vody po namočení zadrží běžný mech z lesa a kolik rašeliník. Díky speciálním buňkám (hyalocytům) je schopen rašeliník zadržet více vody a vytvářet specifický biotop rašeliniště. Ostatně hlavní ekologická role mechů v přírodě je právě zadržování vody, kterou pak mohou uvolňovat v sušších obdobích.
Na starých ohništích nebo stinných dvorcích lze také potkat lupenitou játrovku porostnici. Působí poněkud pravěce a její pohlavní rozmnožovací orgány vypadají jako deštníčky dvou druhů – samčí a samičí. Vzájemně se oplodní pomocí rozstřikujících se kapek vody. Aby ale nenechala nic náhodě, má porostnice ještě nepohlavní rozmnožovací gemy, česky zvané množilky. Ty jsou ukryté v pohárcích miskovitého tvaru a jsou opět šířeny rozstřikující se vodou. Nepohlavní rozmnožování je pro mechorost snazší a vytváří dokonalou genetickou kopii rodiče (klon).
Skoro všechny mechy se mimochodem dokážou rozmnožovat jen ze zelených částí, dokonce jednotlivých lístků. Na tom je založený krásný postup, jak vytvořit přírodní zelené graffiti. Vezmete nějaký mech, který roste na zdech nebo kamenech a rozmixujete ho s mlékem nebo s jogurtem a s cukrem. Ty dodají živiny a udrží mech na místě. Pokud je směs řídká, zahustěte ji škrobem. Natřete směs na zeď do žádaného tvaru a potom jej choďte pravidelně rosit, třeba dvakrát za týden, když je sucho. Do několika měsíců by se měla zeď zazelenat.
Na výpravách do oblastí pískovcových skal můžete zkusit občas posvítit baterkou do vlhkých skulin pod skalami. Poměrně často zde roste mech dřípovičník, jehož prvoklíček má zvláštní přizpůsobení k nedostatku světla. Chloroplasty (součásti buněk zajišťujících fotosyntézu a dodávající tak rostlině energii) jsou uspořádány jako kulové zrcadlo a tak odrážejí světlo, aby ho bylo možno lépe využít k fotosyntéze. Budete-li mít štěstí, uvidíte, jak světélkují.
Atlas mechorostů (V. Šimková, Chaloupky, 2015) – krásně zpracovaná skládačka s fotkami běžných druhů mechů
Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty (B. Kremer a H. Muhle, Ikar, 1998) – atlas mnoha druhů mechů pro pokročilejší zájemce
Mechorosty – součást naší přírody (kol. autorů, Český svaz ochránců přírody, 2009) – představuje vybrané zástupce mechorostů i pomocí velkého množství fotografií
Náš zatím jediný moderní český klíč mechorostů. Bohužel je pouze online na bit.ly/2jYZql8, jako terénní příručku je nutné používat cizí klíče.
Příroda v dětských časopisech
V dětských časopisech tentokráte vycházejí tyto články:
Spadla vločka do kraje (Marie Poesová – Máňa, Světýlko, únor 2017)
Podle nosa poznej kosa (Anna Vítová – Áňa, Skaut-Junák, únor 2017)
