Zatím se můžeme stále ještě radovat: Letošní registrace ukázala, že je nás i v dalším roce více než loni. Za rostoucí čísla počtu našich členek a členů se patří poděkovat všem, kteří na tom mají podíl. Především chci zmínit oddílové vůdkyně a vůdce, kteří se o naši členskou základnu starají bezesporu nejvíce.
Rosteme a k tomu už několik let slýchám zprávu o naplněných kapacitách oddílů, pořadnících a stop stavech. Chybí nám činovnice a činovníci, kteří by podpořili oddíly stávající, nebo dokonce založili nové. Chybí nám dospělí, kteří by oddíl, namísto průměrných dvou let, vedli alespoň tři roky (nebo i pět). I to by pomohlo k uvolnění tlaku veřejnosti a snad také kvalitě.
Jenže, jak vydržet a nevyhořet? Jak přidat několik dnů, týdnů a měsíců navíc, aby má činnost dávala smysl mně i okolí a nejednalo se jen o daň a oběť systému nebo náčelnickému přání? Jak podpořit svou vnitřní motivaci pro činnost s oddílem? Určitou naději vidím ve vzdělávání a vzájemném inspirování. Vidět a slyšet, jak jiní pracují s holkami a s kluky ze svého oddílu, jak uchopují výchovný program, jak pracují se skautskou výchovnou metodou. Potkat se naživo s lidmi, kteří na jiném místě republiky řeší velmi podobné starosti a radosti, může fungovat jako zázračné dobíjení baterek. Takové příležitosti se dějí jak lokálně (např. setkání vůdců v Hostinném, SeKáČ Ústeckého kraje, vzdělávací semináře), tak centrálně (např. Elixír, Poradní skála, Helpdesk, …). Nově se v krajských i menších městech objevují pobočky Skautského institutu, které z mého pohledu fungují jako gejzíry motivační podpory. Zároveň bych velmi apeloval, aby tyto projekty fungovaly opravdu podpůrně a neodlákávaly mladé dospělé od pomoci při oddílech, kde jsou tolik třeba. Kromě vzájemného sdílení je v takových pobočkách šance získat nové inspirační zdroje od lektorů a hostů jak skautských, tak mimo náš organizační rámec.
Co mě v poslední době velmi zaujalo, je projekt Jihomoravského kraje s názvem Skautský Erasmus. Pracuje s jednoduchou myšlenkou „cesty na zkušenou“ k jinému oddílu či týmu. Sám jsem v roverském věku mohl být přítomen nejen jako host, ale také jako činovník, pomocník několika táborů nebo jejich stavěček a s vděčností jsem na tyto zkušenosti vzpomínal během táborů a akcí, které jsem měl na starosti již jako vůdce svého oddílu.
Nechte se inspirovat, pomůže vám to udržet se svěží, vést oddíl smysluplně a vytvářet pozitivní obraz Junáka – českého skauta. A snad i bez čekacích listin.
Krásné jaro.
