Připravit plán výprav. Směřovat rádce a rádkyně v jejich práci s družinami. Kdo zajistí opravu oddílových plachet? Hora úkolů, které se před vůdcem či vůdkyní oddílu kupí, je čím dál vyšší a může se zdát nedostupná. Tam na vrcholu hory jsou ale holky a kluci, kteří si z oddílu do života odnášejí zážitky a radost, samostatnost, sebedůvěru a pevné životní zásady. Na tu horu zodpovědnosti a úkolů nemáš zůstat sám, sama.
Umět správně rozdělovat úkoly je jednou z podstatných dovedností vůdců a vůdkyň oddílů. Platí to stejně pro vedoucí středisek, kurzů i jiných týmů, dále však budeme pro jednoduchost mluvit jen o oddílové radě. Pojďme se nejprve zamyslet nad důležitými východisky dobré praxe ve svěřování práce druhým.
Komu budeš práci rozdělovat?
Potřebuješ akceschopnou oddílovou radu. Víš, na jak dlouho můžeš počítat se spoluprací jednotlivých jejích členů ve vedení oddílu? Přemýšlíš o tom, kdo by mohl nahradit končící členy? Do jaké míry jste navzájem v oddílové radě zastupitelní – co když někdo z vás bude nucen náhle na několik měsíců přerušit práci?
V případě chybějícího či končícího vedoucího mohou pomoci rodiče, bývalí členové oddílu nebo třeba roveři. Budou určitě ochotnější ke spolupráci, pokud budou průběžně informováni o oddílovém dění, motivací k pomoci může být i pozvání na otevřenou akci oddílu (např. promítání z tábora, drakiáda pro veřejnost, oheň u klubovny). A nezapomeň na samotné členy oddílu. Nemohli by některé z úkolů současné oddílové rady převzít sami (s tvojí případnou asistencí a podporou) a něco důležitého se přitom naučit?
Téma budování a rozvoje týmu je podrobněji rozebráno v dřívějších číslech Skautingu, např. v článcích „Cyklus skautského dobrovolníka“ (bit.ly/cyklussd) a „Získávání nových spolupracovníků“ (bit.ly/ziskavanins).
Co opravdu potřebujeme dělat?
Při plánování nového skautského roku nebo při změnách v oddílové radě je třeba znovu přemýšlet, zda jsou konkrétní výpravy a aktivity pro oddíl skutečným přínosem. Je třeba se ptát: čím přesně přispějí k poslání vaší práce, tedy k výchově dětí a dospívajících v duchu skautských hodnot? Zvláště pokud chcete vyzkoušet něco nového nebo pokud je oddílová rada dočasně oslabena, je na místě se zamyslet: co se stane, pokud tuto práci nikdo neudělá nebo udělá jen malou, nezbytně nutnou část? Možná můžeme úkol odložit na příhodnější období. A naopak, pokud je oddílová rada plná energie a touží po tom vyzkoušet si něco náročnějšího, co by to mělo být?
Užitečným vodítkem pro rozhodování o tom, kam napřít síly oddílové rady, může být Hodnocení kvality. Možná použijete Hodnocení kvality, které je k nalezení přímo ve SkautISu. Nebo si pro inspiraci vezmete k ruce při poradě vaší oddílové rady papírovou verzi „Vize a kritéria kvalitního oddílu“ . V obou případech však získáte cenné zrcadlo vaší dosavadní činnosti.
Plány je třeba realisticky přizpůsobit možnostem oddílové rady a pro případné další úkoly a aktivity nejprve zajistit posily. Nebo se postupně zdokonalit v potřebných dovednostech prostřednictvím menších úkolů. Nadchla vás po přečtení článku o historickém táboře pražské Dvojky na Podkarpatské Rusi myšlenka tábořit v divočejším a neznámém prostředí? Pokud máte dosud zkušenosti pouze s táborem na předem vybaveném střediskovém tábořišti 30 km od vaší obce, možná na vás Podkarpatská Rus může ještě rok či dva počkat. Mezitím zkuste táboření na zelené louce někde v ČR a přizvěte si k tomu na poradu někoho, kdo s podobnou akcí už má nějakou zkušenost.
Možná je však přece jen škoda nevyužít prvotního nadšení, tedy: nedokázali byste svůj vysněný tábor připravit už letos? Než padne rozhodnutí, přemýšlejte: Nebudete kvůli tomu muset omezit přípravu běžného oddílového programu? Jste schopni vynaložit dostatečnou energii bez ohrožení vašeho studia, pracovního nebo rodinného života? Dlouhodobější práce týmu s výrazným přepětím sil je známkou nezvládnutého řízení a ohrožuje do budoucnosti stabilitu týmu i jeho členy. Zvažovat možnosti jednotlivců v oddílové radě i týmu jako celku je úlohou vedoucích. Minimálně stejně důležitou jako jednotlivé „viditelné“ úkoly, které jsi rozdělil/a ostatním.
Zohledňovat motivaci členů týmu je práce
Motivace
Za jakých okolností se k nám nový člověk připojil? Co ho nejspíše na práci pro oddíl láká, čeho se může obávat? Zjednodušeně můžeme říci, že motivace člověka k práci se odvíjí od jeho vnitřního nastavení a potřeb. To si však často neuvědomujeme – a ptát se: „Co tě motivuje?“ nejspíš nepřinese žádoucí výsledek.
Pozoruj cíleně druhé při práci, ptej se na jejich dřívější i současné zkušenosti. Je důležité pokoušet se motivaci pro práci v oddílové radě u jednotlivých členů podle možností porozumět.
Každý, kdo se rozhodne pro práci v oddílové radě, je na počátku pro tuto práci nějak vnitřně motivován. Tato motivace je nejsilnějším a přirozeným motorem pro práci. Tvým důležitým úkolem je motivaci členů týmu nepotlačit nevhodným jednáním a dále na této motivaci podle možností stavět, podpořit ji zvenku.
Uveďme si konkrétní příklady motivace zapojení se do vedení oddílu. Bývalá členka oddílu Alena má širokou pozitivní motivaci typu „zažila jsem v oddíle krásné chvíle, je teď mojí milou povinností umožnit totéž mladším“. Jiná členka oddílu, Klára, přichází s méně pozitivní motivací: „všichni ode mne očekávají, že po letech v oddíle budu pokračovat ve vedení, z toho se těžko vykroutím“. Kamarád zástupce vedoucího, Aleš, studuje pedagogiku na VŠ a vidí v práci pro oddíl možnost praxe pro svou budoucí profesi – možná je veden ještě konkrétnějším úmyslem: „vnést do rutinní práce v oddíle pokrokové pedagogické přístupy“. Každá z těchto pohnutek zřejmě ovlivňuje povahu budoucí spolupráce.
V průběhu času se vnitřní hnací motor bude pravděpodobně proměňovat: Alena třeba zjistí, že v porovnání se zbytkem oddílové rady postrádá výraznější vůdcovský talent. Těší ji ale věnovat se pro ostatní spíše nepopulárnímu vedení hospodaření tábora. Kláru čím dál více baví jak příprava programu, tak i řešení výchovných otázek v oddíle, při kterých dobře uplatní svou tvořivost a sociální dovednosti. Práce pro oddíl začíná být v jejím životě velmi důležitá. Aleš po prvním roce práce v oddíle zjišťuje, že jeho původní představy o skautingu byly neúplné. Některé snahy o změnu přístupu k práci s dětmi v oddíle narážejí na nepochopení ostatních členů rady – vyrostli společně v oddíle, a je pro ně těžké opustit jim známou tradici. Ve společenství kolem oddílu Aleš mezitím navázal nová přátelství a teď proto přemýšlí, jestli a jak má v práci pro oddíl pokračovat.
Je důležité s druhými občas mluvit nejen o praktických úkolech, ale také o tom, co je na práci těší, co by si rádi vyzkoušeli a naučili se, případně z jakých úkolů mají obavy a proč. Osvědčuje se začít s rozhovorem o nedávné práci a o konkrétních pocitech a zkušenostech, které z ní vyplynuly. Je to účinnější než pokládání hypotetických otázek ohledně přání do budoucnosti.
Pro takovou diskuzi je výhoda, pokud máte uzavřené dobrovolnické dohody s jednotlivými členy rady. Forma dohody není tolik důležitá jako její obsah – společně proberte, na jak dlouho se spoluprací počítáte, jaký je předpokládaný rozsah a povaha práce. Ať už se dohodu rozhodnete stručně sepsat, nebo ji jen prodiskutujete, pomůže vám zformulovat a vzájemně porovnat svá očekávání.
Příklad obsahu takové dohody a přiblížení, v čem všem může pomoci, najdeš v článku na skautské webové Křižovatce → bit.ly/dobdoho.
U každého z členů svého týmu se snaž navázat na to, co ho na práci pro oddíl přitahuje. Přiděl každému alespoň některé úkoly, které jsou pro něj samy o sobě motivující – např. má dobré předpoklady v nich vyniknout, může se na nich naučit něco pro něj osobně významného. Svěření práce v souladu s přirozeným zájmem člena týmu a také v souladu s jeho schopnostmi je výhra pro celý tým. Mimochodem – je jednodušší a účelnější přizpůsobit úkoly lidem než lidi přesně stanoveným úkolům. Proto stojí za to přemýšlet nad rozdělením práce v radě nejen podle tradičního uspořádání rolí, ale také podle aktuálních schopností a možností celého týmu.
Někdy potřebuješ zadat úkol, o který nikdo nestojí. Vidíš opravdový přínos práce na tomto úkolu pro někoho z týmu? Zkus mu tento přínos vysvětlit. Nezastírej ale podstatu úkolu, nemanipuluj. Možná se ti žádný skutečný přínos nepodařilo nalézt. Pak je namístě požádat o převzetí úkolu toho, kdo má objektivně nejlepší předpoklady pro jeho úspěšné dokončení. Pokud jsi tím člověkem ty jako vedoucí, vezmi si ho na starost sám. Nemělo by se ale stát pravidlem, že většina nepopulárních úkolů zůstane tobě (třeba kvůli obavě z reakce ostatních na zadání takového úkolu). Jste tým, jde vám o společnou věc a ta stojí i za nějaké nepohodlí. Mimochodem, pokud si vedoucí všechno nepohodlí „rezervuje“ pro sebe, může to být vnímáno jako nedůvěra v odhodlání a schopnosti ostatních. Jak praví latinské přísloví: per aspera ad astra – přes překážky ke hvězdám. Zkus ostatním důvěřovat, umožníš jim tak vyrůst.
Všímej si i dílčích úspěchů, upřímně a viditelně se z nich raduj. Nezapomeň si najít příležitost poděkovat a před celým týmem zdůraznit, v čem vám daný úspěch pomohl. Učte se v oddílové radě oceňovat práci ostatních a děkovat si navzájem.
Tip na poděkování najdeš v článku na Křižovatce →bit.ly/malickost. Nebo třeba využiješ grafický generátor poděkování ve skautském vizuálním stylu → bit.ly/sdiky.
Vhodně reaguj na nepovedenou práci. Včas zasáhni radou či pomocí, pokud možno nedopusť celkový neúspěch. Můžeš také dát najevo, s respektem vůči druhému, jak se opravdu cítíš (bojím se o celkový výsledek, jsem rozmrzelý/á z dodatečně vzniklé práce, zlobím se za opakování stejné chyby apod.). Být stále jen pozitivní je nejen obtížné, ale může to být vnímáno ostatními jako neupřímné a znesnadňuje srozumitelnost zpětné vazby. O chybách je důležité podle možností věcně a otevřeně mluvit. Společně se zamyslete: můžete problému pro příště předejít? Jak? Namísto vzájemného obviňování se soustřeďte na řešení vzniklého problému. A také na to, co se můžete z dané situace naučit.
Nezapomeňme na to, že vedoucí i členové oddílové rady jsou jednoduše lidé. Mají svoje osobní radosti a starosti, silnější i slabší stránky. Opravdový zájem o druhé a lidský přístup k sobě navzájem je vždy důležitější než uplatňování jakéhokoliv principu vedení, techniky nebo metodiky.
Tématu motivace při plnění úkolů se věnuje v tomto čísle Skautingu také rubrika Instant.
Jsme schopni dobré a přátelské spolupráce?
K dobré práci a ke zvládání kritických momentů je třeba si v týmu důvěřovat a respektovat se. Odpovědnost za budování otevřené atmosféry oddílové rady má celý tým. Role vůdce či vůdkyně je však důležitá. Především jdi příkladem tím, jak s ostatními jednáš, a tím, kolik prostoru dáš rozdílným názorům apod. Tvojí odpovědností je zasáhnout také v případě, pokud někdo z týmu jedná nevhodně. Pomlouvá člen oddílové rady jiného za jeho nepřítomnosti? Reaguje na rozdílný názor agresivně nebo zesměšňuje oponenta? Do otevřeného řešení takových situací se chce málokomu. Jejich přecházení bez výslovné a vážné reakce ale ohrožuje spolupráci týmu v budoucnosti. Přemýšlej, kdy je vhodné mluvit jen s jednotlivci a kdy s celou radou a jak, ale určitě nenechávej nevhodné chování druhých bez povšimnutí.
Podporovat tým ve vzájemné spolupráci je práce
Společné zážitky mimo práci pro oddíl pomohou vytvořit z oddílové rady dobrou partu. Zkusili jste vyrazit o prázdninách společně na vandr nebo spolu jít na koncert? Užitečné je společné čerpání zkušeností – pokud ve více lidech vyrazíte na kurz, můžete už v jeho průběhu spřádat plány, jak nové nápady uplatníte v oddíle.
Také způsob, jakým se vedoucí a celá oddílová rada staví k odcházejícím členům, má dopad na další fungování týmu. Jsou odchody považovány za přirozenou součást života týmu, nebo spíše za zradu? Zvaž možnost využít odchodu člena týmu k malé oslavě, společnému poděkování za odvedenou práci. Zbylí členové uvidí, že jejich práce pro oddíl není jakýmsi vězením a zvýší se pravděpodobnost, že se v budoucnosti o jejich plánu ukončit práci pro oddíl dozvíš včas, tak, abys mohl/a zajistit jejich náhradu.
Jakou část práce rozdělit?
Součástí vůdcovské práce je, že se na tebe členové týmu často obracejí pro radu a pomoc při řešení jejich úkolů. Řešit kritické situace a rozhodovat v nich je také především prací vůdce. Stejně jako reprezentovat oddíl navenek. I do těchto oblastí můžeš do určité míry zapojit tým, ale větší část zodpovědnosti tu zůstane na tobě. Na to všechno, i na svůj vlastní rozvoj, potřebuješ mít čas a volné ruce.
Rozdělit úkoly a dohlédnout na jejich splnění je práce
Proto stojí za to předat ostatním v radě odpovědnost (i poměrně velkorysou pravomoc pro rozhodování při řešení úkolů) ve velké části opakujících se činností nutných pro chod oddílu. Je to např. příprava programu, technická a organizační podpora činnosti oddílu, zajištění zázemí tábora, údržba klubovny apod. Stejně tak doporučuji někomu svěřit vedení většiny jednorázových projektů, akcí, výprav atd. Svěřené úkoly mají být ale přiměřené zkušenostem a dovednostem jednotlivých členů rady: přitom platí, že když lehce přesahují úroveň dosavadních zkušeností daného člověka, podporují u něj učení. Pokud je však úkol příliš náročný, může to vést k frustraci a rezignaci.
Větší přímou účast při práci i v rozhodování si ponech, pokud jde o zásadní změny ve fungování a organizaci oddílu. A co řešení krizových situací? Může jít např. o zásadní výchovné problémy v oddíle, nefunkční topení v klubovně uprostřed mrazů, úraz na schůzce… Pokaždé bude třeba někoho, kdo bude řešit okamžitou situaci, někoho pro následnou potřebnou komunikaci s rodiči, úřady či dalšími zúčastněnými a někoho, kdo zajistí prevenci v budoucnosti. A ve většině případů bude potřeba tvoje rychlé rozhodnutí a alespoň z části i praktické řešení.
Z uvedeného plyne, že je důležité, aby ses nenechal/a zavalit opakujícími se úkoly. Tvojí klíčovou úlohou je bu-dovat a vést tým rady a výrazně ovlivňovat směřování celého oddílu. Rozdělit co nejvíce práce druhým zní rozumně. Proč to někteří šéfové a šéfky nedělají? Možná se cítí nepatřičně, když rozdělí „všechnu“ práci a sami „nic“ nedělají. Možná si ani oni sami ještě neuvědomují, jak je „neviditelné“ vedení týmu důležité a nepostradatelné. Nebo nechtějí přidělovat práci, kterou sami dobře neovládají. Snad se jim zdá, že práci udělají sami rychleji, než když ji někomu vysvětlí. To může být pravda, ale pokud se práce opakuje, je jistě dobrou investicí naučit ji někoho dalšího a přenechat mu ji.
Jak práci rozdělit?
Domluvíte se v týmu společně, jak si úkoly rozdělíte? Máš důvody některou práci přidělit přímo někomu konkrétnímu? Nalézt odpovědi na tyto otázky je tvůj domácí úkol před oddílovou radou. Měl/a bys mít plán. Jak budou jednotliví členové týmu vytíženi? Jak souhlasí dohodnuté rozdělení s jejich schopnostmi, ale také s jejich časovými možnostmi a s jejich dobrovolnickou dohodou? Další domácí úkol na rozmyšlení!
Při předávání úkolu je velmi důležité ověřit si oboustrannou shodu v porozumění zadání. Je dobré se jednoznačně dohodnout v těchto oblastech:
- cíl práce, co bude považováno za úspěch
- kdo nese za splnění cíle a jednotlivých mezikroků v průběhu práce odpovědnost a jakou samostatnost má v určení postupu (v jakých situacích musí konzultovat řešení s vedoucím)
- jak poznáte, jestli se práce daří, a jak budete průběžně kontrolovat postup práce (např. krátké shrnutí na každé oddílové radě, sdílené dokumenty apod.)
- jaké zdroje jsou pro práci k dispozici (dostupný rozpočet, materiál, další možní pomocníci, dostupné zdroje informací, na koho je vhodné obrátit se pro radu apod.)
- do kdy má být práce nebo její část hotova
- kdy a při jaké příležitosti se vrátíte ke zhodnocení průběžných a celkových výsledků práce (např. vyhodnocení v kruhu celé oddílové rady nebo samostatné pracovní schůzky s vedoucím či jiným zkušenějším členem)
Cesta k dokončení úkolů
Každý člen týmu má svou práci a pustil se do ní. Teď je na tobě najít správnou míru a způsob kontroly. Jistě je namístě zajímat se, jak práce postupuje. Objeví-li se problém, ptej se nejdříve po nápadech na řešení oddílové rady, až po vyslechnutí přidej svůj názor. Podpoříš tím ochotu k řešení problému. Zároveň zamezíš tomu, aby z respektu ke tvé autoritě ostatní zamlčeli svoje nápady odlišné od tvého návrhu řešení.
Pokud práce vázne, je otázkou, kdy je třeba tvého zásahu (např. přidělit k úkolu další členy týmu, slevit z cílů, zvýšit rozpočet). Jaký dopad bude mít na dlouhodobé fungování oddílu, pokud daný úkol skončí celkovým neúspěchem? Jsi znepokojen/a spíše zvoleným způsobem plnění úkolu (jiným, než jsi zvyklý/á), nebo je opravdu ohrožen výsledek práce? Převáží samotný úspěch nebo neúspěch práce možnost naučit oddílovou radu nebo jejího člena něčemu důležitému?
Jen kdo nic nedělá, nic nezkazí… Tým bez dílčích proher si možná stanovuje příliš nízké cíle (takové cíle obvykle nepodporují motivaci a nevedou ani k udržení současné kvality práce). Nebo v týmu panuje nedůvěra vyvolávající zakrývání nezdarů. Pro dlouhodobý úspěch týmu to nevěstí nic dobrého.
K jednoduchému přehledu dohodnutých úkolů by měla mít snadný a průběžný přístup celá oddílová rada. Má být jasně patrné, kdo za úkol odpovídá, do kdy má být práce nebo její část dokončena. Můžete se dohodnout a před každou oddílovou radou si projít se smluveným předstihem každý své úkoly a krátce do přehledu poznamenat stav jejich plnění. Pokud někdo z jakéhokoliv důvodu na úkolu nepracoval nebo narazil na problémy, měl by to dát vědět přímo vedoucímu či vedoucí, a to co nejdříve; nejpozději před samotnou oddílovou radou. Na vedoucím je pak při přípravě na radu projít předem přehled úkolů a jejich plnění a uvážit, které z nich je potřeba z nějakého důvodu na radě řešit a které je na místě probrat přímo s jednotlivým odpovědným členem rady individuálně. Předejdete tak situaci, kdy polovinu rady strávíte „odškrtáváním“ seznamu úkolů a navíc dáte možnost nápravy ještě před radou těm, kteří na některý z jednodušších úkolů třeba pozapomněli. Nestane se vám také, že se na radě neočekávaně „zaseknete“ u jednoho složitějšího úkolu – příprava před radou ti umožní o něco lépe plánovat a předvídat, kolik času a jaké dodatečné informace budou jednotlivé body programu potřebovat.
Nabízí se možnost vést podklady k týmové práci on-line, ve sdíleném dokumentu nebo aplikaci. Vždy prosím vezměte v potaz uživatelské preference a technické možnosti všech členů týmu. Použijte dokument či systém, který je dobře dostupný jak z počítače, tak z mobilních zařízení (pro všechny běžné operační systémy), nejlépe dobře využitelný pro vaše potřeby už v neplacené verzi. A především by vámi vybraný systém měl být opravdu jednoduchý: neměl by vás při nastavování a využití zaměstnat více, než samotné úkoly. Žádný nástroj pak nemůže a nemá nahradit osobní setkání a spolupráci. Tam, kde nefungují dobře lidské vztahy, není jasný společný cíl spolupráce, sebekvalitnější systém nebo aplikace situaci nezlepší.
Zhodnocení dokončené práce
Jste unaveni z organizace velké hry na okresním setkání oddílů? Nenechte si ujít příležitost se k akci vrátit, poděkovat za vše vydařené, poučit se a možná si udělat pár poznámek pro příští rok. A to i v případě, že jde o trvale svěřené zodpovědnosti – když skončí skautský rok nebo tábor, případně když dojde k výměně členů oddílové rady, je znovu namístě děkovat. Tyto okamžiky se přirozeně nabízejí také k ohlédnutí, vyhodnocení a k rozhodnutí, zda je potřeba nějaká změna v dosavadním rozdělení práce v týmu.
Pamatuj na sebe
Někdy potřebuješ radu a pomoc. Požádej o ni podle možností výchovného zpravodaje někoho z vedení střediska nebo třeba svého předchůdce či svou předchůdkyni. Pokud ještě nemáš svou vlastní dobrovolnickou dohodu, není čas aktivně usilovat o její vytvoření? Vyjasni si s vedoucím střediska vzájemná očekávání a možnou podporu. Pokud se ti podaří najít nestranného rádce, který je schopný ti skrze své zkušenosti pomoci v nasměrování, cestu ti to velmi ulehčí. Takovému člověku se dnes často říká mentor.
O tom, jaké zákonitosti má mentoring se můžeš dozvědět více na skautské Křižovatce (skaut.cz/mentoring).
Zkus mezi vedoucími jiných oddílů v okolí najít spřízněné duše, pomozte si vzájemným sdílením zkušeností. Nebo se vydej na kurz či vzdělávací akci. Také si například o problému, který tě právě zaměstnává, můžeš zkusit něco přečíst v dostupné literatuře.
Pro řešení specifického problému ve vedení týmu nebo také v řešení vyvážení tvých různých životních rolí ti může být užitečná také nabídka profesionálních koučů z Koučink Centra, o které se dozvíš detaily na Křižovatce (bit.ly/koucinko).
Stoupání na horu
Toho, co se potřebuješ jako vůdkyně či vůdce naučit, je hodně. Je to ale vlastně jednoduché, stejně jako při stoupání na horu pokaždé uděláš jen jeden další krok.
Lídrem se člověk nerodí. V dovednosti účelně rozdělovat práci se můžeš zdokonalit vzděláváním se, zkoušením v praxi a učením se z úspěchů i chyb – vlastních i cizích.
Krok za krokem se blížíš k vrcholu a oddílová rada a celý oddíl s tebou. Nezapomeň po cestě odpočívat. Umožni odpočinek i ostatním. Tvým úkolem není odvést největší kus práce. Máš pomoci ostatním vytvořit podmínky pro jejich uspokojivou práci a spolupráci. Pokud se ti to povede, energie vložená tebou a oddílovou radou do vedení oddílu se promění v další generaci kluků a holek, kteří si do života ponesou nezapomenutelné zážitky z výprav, táborů, z oddílového života.
A až nastane správný čas, začneš připravovat svého nástupce nebo nástupkyni, pro které bude čest převzít výborně fungující oddíl. Hodně dobrých kroků na tvojí cestě!
