Tentokrát navazuji svým sloupkem na ten minulý, který psala sestra místonáčelní – Véňa. Zmiňovala často neviditelnou mezigenerační skautskou pomoc: neviditelné činovníky. Znáte je? Jsem si jistý, že jsou všude nebo téměř všude. A přestože to nejsou ti „v první linii“, tj. ti u dětí v oddílech, u programu, ve vedení akcí nebo střediska, nebojím se říci, že jsou nepostradatelní. Mluvím o těch, kteří jsou částečně v pozadí dění. Tu něco opraví, přemýšlí o „materiálních“ věcech – o údržbě, rekonstrukcích, ekonomice, spolupracují na plánech a rozvoji. Jsou pro nás důležití v zázemí – někde něco přivezou, odvezou, zajistí, opraví, nakoupí. A v neposlední řadě jsem přesvědčen, že díky jejich práci, pomoci a šikovnosti ušetříme nemálo finančních prostředků. Jsou všude kolem nás, jaksi neoficiálně, případně i ve funkcích, např. jako hospodáři, předsedové či členové revizních komisí středisek či vyšších jednotek. Starají se také o mnoho dalších věcí, které souvisejí s přímou činností oddílů či střediska. Připraví hru, pomůcky, program, archivují, skartují, vedou účetnictví, starají se o majetek, jeho evidenci či opravy nebo renovace.
Jelikož mám zkušenosti jako vůdce oddílu, střediska, nespočtu střediskových a celostátních akcí a vzdělávaček a teď spravuji nový skautský dům, vím, jak jsou tito lidé nepostradatelní a že před nimi nezbývá než smeknout, protože: Kde bych mnohdy jako šéf toho či jiného projektu byl, kdybych je neměl? Kolik věcí se „stalo“, aniž bych na to musel myslet, a s čím vším mi tito činovníci pomohli, abych se mohl věnovat „jen“ třeba vedení oddílu, akce či střediska. I nyní mi pomáhají krýt záda v revizkách nebo jako hospodáři, správci majetku, klubovny aj.
Naše hlavní činnost byla, je a bude vždy spojena s holkami a kluky v oddílech, budeme je bavit, vychovávat, pomáhat jim vyznat se ve světě – ale bez těchto neviditelných rukou, nohou a hlav v týle se prostě neobejdeme.
Určitě jste v oddíle uspořádali večer, odpoledne nebo velkou víkendovku jako poděkování rádcům nebo dalším členům oddílové rady, střediskové rady, přípravnému týmu Svojsíkova závodu. Možná jste jim navrhli medaili díků nebo jiné oficiálnější ocenění… ale vzpomněli jste si někdy na ty, kteří jsou od výchovy trošku dál, na revizačky, skladníky, archiváře, hospodáře, opravářky lodí, řidiče, kuchaře, zedníky, pekařky buchet, nákupčíky? Věřím, doufám, že ano, možná to bylo „jen“ hřejivé slovo „díky“ nebo čokoláda, jindy pozvání na špekáček k ohni či na střediskový ples. Případně i něco většího. A to je fajn!
I já děkuji těm svým „neviditelným činovníkům“. Udělejte to i vy.
