Jak předat oddíl

Předání oddílu svému nástupci či nástupkyni je činnost, kterou bude jednou muset bezpodmínečně provést každý skautský vůdce i vůdkyně. Jak to celé udělat dobře? Po jaké době oddíl předat? Kde najít svého následovníka? Jak ho z možných kandidátů vybrat? Jak jej na funkci připravit? Jakým způsobem nachystat předávací rituál? Jak mu být oporou po předání? To jsou jen některé z otázek, na které budeme tímto článkem hledat odpovědi. Na zkušenosti s předáváním jsme se zeptali několika bývalých vůdců a vůdkyň, kteří se s námi o ně v průběhu textu podělí. Článek míří převážně na vůdce, kteří mají čas se nástupnictví nějakou dobu věnovat. Patříš-li k těm, kteří oddíl potřebují předat co nejrychleji a nemáš dost času na postupné projití všemi fázemi, je ti věnováno pár řádků ke konci textu. 

Výměna oddílového vůdce je náročný proces, který ne vždy proběhne hladce a bez neblahých následků. Byl jsem například svědkem předávání, jehož aktéři se nepohodli natolik, až bývalí vůdci ze svého střediska úplně odešli. Opačným extrémem je pak nulová pozornost věnovaná celé události, kdy nepřipraveného nástupce hodíme do vody, a to třeba jen proto, že nevíme, jak jej na funkci připravit. Bývalý vůdce smečky z Prahy Peťa k tomu říká: „Oddíl jsem nepředal, ale doslova přehodil. A to ačkoliv jsem měl okolo dostatečně velkou roverskou partu pomocníků.“

K řešení řady otázek výchovy a vedení lidí můžeme hledat inspiraci mimo skautské prostředí, například v odborné literatuře. Funkce vůdce skautského oddílu je ale natolik specifická, že nějakou relevantní literaturu najdeme jen těžko. Ani ta skautská přitom není ohledně této problematiky o moc sdílnější. Mimo jiné tento nedostatek dohledatelných informací nás vedl k výběru tohoto tématu a ke snaze nashromáždit co nejvíce dobrých tipů, jak se s výběrem a přípravou svého nástupce vypořádat. Dalším důvodem pak byl fakt, že za posledních deset let je průměrná doba vedení oddílu v Junáku dle údajů ze skautISu necelé tři roky a každým rokem se tak nástupnictví týká velkého množství oddílů, což z něj činí velmi aktuální téma.

Jak dlouho být vůdcem 

Ještě než se vrhneme na osvědčené tipy na výběr a přípravu nového vůdce nebo vůdkyně, zastavme se chvíli u otázky, po jaké době bychom měli oddíly vůbec předávat. Jsme v redakci toho názoru, že ideální doba vedení oddílu je ve většině případů 3–6 let. Výkyvy mimo toto rozmezí přitom zpravidla neprospívají oddílům, vůdcům ani jejich nástupcům (jakkoli mohou být někdy nutné a ve velmi specifických případech nemusejí být na škodu).

Proč není dobré vést oddíl příliš dlouho (tedy obvykle déle než 6 let)? 

• Stereotyp – nový vůdce může být tím, kdo do oddílového života přinese nové impulzy, rozbije zažitý stereotyp, začne věci dělat jinak. Existují bezesporu i vůdcové, kteří mají nápady na dlouhé roky činnosti, i v tomto případě je ale dobré tento argument zvážit, protože každý vůdce má svůj vůdcovský styl a věci, kterým dává prioritu. Při dlouholetém vůdcování tak může dojít právě ke stereotypu a opomíjení některých témat. 
• Syndrom vyhoření – čím déle oddíl vedeme, tím je riziko vyhoření větší. Tento syndrom není nepříjemný jen pro nás samotné, ale i pro zbytek členů oddílu, protože pokud přesluhujeme a máme vedení už plné zuby, tak některé věci v oddíle obvykle přestávají fungovat. Náš nástupce má potom daleko více starostí s tím, dát je všechny zase do pořádku. Více se o syndromu vyhoření dá dočíst v říjnovém Skautingu v rámci tématu o motivaci.
• Velká příležitost – funkce vůdce oddílu není jen o odpovědnosti a povinnostech. Během jejího vykonávání si sami osvojujeme spoustu užitečných kompetencí. Osobně jsem se minimálně polovinu věcí, které mi členství v Junáku přineslo, naučil právě během vůdcování. Tohle učení probíhá nejvýrazněji v prvních letech ve funkci, kdy je pro nás většina věcí nových. Později je načase porozhlédnout se po nových výzvách, které nám nejen Junák nabízí, a které nám umožňují se zase rozvinout v jiných oblastech. Především je ale fér nedržet si tuhle jedinečnou příležitost pouze pro sebe a nabídnout ji také někomu jinému.
• Podceňování nástupce – s přibývajícími roky ve funkci se může dostavit jistý pocit nenahraditelnosti. Doprovází jej dojem, že vůdcovskou funkci nezvládne nikdo tak dobře jako my sami… Často ovšem skutečnost bývá opačná a možné nástupce jen podceňujeme, a tím je odrazujeme od dalšího působení v oddíle. Až pak budeme chtít jednou oddíl předat, nemusí už být třeba komu, neboť všichni možní vůdci už budou pryč. Například i od Jaroslava Foglara, který oddíl vedl dlouhých 60 let, odešla spousta možných kvalitních vůdců, kteří nezřídka zakládali jiné funkční oddíly. Samozřejmě že nový vůdce nejspíš nebude hned od začátku vykonávat svou funkci stejně dobře jako ten zkušený. Předat oddíl ale dřív nebo později stejně musíme, je tak spíše potřeba pořádně se zaměřit na přípravu a následnou podporu nového vůdce. 
• Větší nároky na nástupce – neúměrně dlouhé vůdcování také klade daleko vyšší nároky na našeho nástupce. Ten pak může být vystaven srovnávání s bývalým vůdcem a oddíl může mít problém ho příjmout. 

Proč naopak není dobré vést oddíl příliš krátkou dobu (tedy obvykle méně než tři roky)?

• Nedostatek času něco dokázat – vůdce má mít určitou vizi, které se snaží s oddílem dosáhnout a tím jej udělat lepším: možná chce změnit styl táboření, možná zavést nějakou novou tradici, možná zkrátka jen dotáhnout do konce výchovu jedné generace skautů. To ale většinou trvá několik let… 
• Zátěž kolem předávání – aby mohl oddíl opravdu někam směřovat, nesmí pořád řešit střídání funkcí. Jistě že na sebe lze navazovat a nový vůdce může pokračovat v práci předchozího, ovšem když se budou střídat příliš často, spolkne to spoustu energie, kterou bychom jinak mohli věnovat dětem.
• Prostor na zaučení – běžnému vůdci trvá minimálně rok, než se ve své funkci opravdu zorientuje, a většinou dokonce pár let, než se ji naučí vykonávat opravdu kvalitně. Pokud chceme, aby skautské oddíly předváděly kvalitní výchovu, je třeba aby vůdcové po rozkoukání nějaký čas ve funkci i vydrželi.
• Předávání vedení a zkušeností – nový vůdce nejspíš čeká, že mu jeho předchůdce předá nějaké zkušenosti. Ten ale prvně musí nějaké vůbec posbírat. Totéž platí pro schopnost provést kvalitně samotné předání: kdo si prošel cyklem skautského roku opakovaně, ví daleko lépe, na co svého nástupce připravovat a má na to ostatně také více času.

Uvažování o předání

Snad při každém programu o nástupnictví zazní dvě základní poučky:

1. Začněte o předávání oddílu přemýšlet co nejdříve – ideálně hned při jeho převzetí.
2. Nesázejte vše na jednu kartu a zpočátku připravujte na vůdcovskou úlohu větší skupinu lidí.

Možná za nás tyto rady nevyřeší všechno, můžou ale posloužit jako dobrá základní vodítka pro práci s nástupnictvím. 

Pokud vedeš oddíl, odlož teď na chvíli časopis a vyměň ho za papír a tužku. Napiš si nejprve, jak dlouho bys chtěl oddíl ještě ideálně vést. Pokud v tom nemáš úplně jasno, stanov si alespoň nějaké pro tebe přijatelné rozpětí. K tomu posléze připiš, kdo všechno v tu dobu může přicházet v úvahu jako tvůj nástupce. Napiš si opravdu všechny a nikoho předem nevylučuj. 

Předávání oddílu je dlouhodobý proces a pokud chceme, aby proběhl kvalitně, může trvat i více než rok. Právě proto je zapotřebí mít představu, kdy budeš chtít oddíl předávat, abys mohl/a k tomuto okamžiku směřovat přípravné kroky. Za tu dlouhou dobu se může zásadním způsobem změnit seznam tebou vyhlédnutých kandidátů. Někteří z nich třeba z oddílu odejdou nebo ho nebudou moci či chtít převzít, a nakonec bude dobrým vůdcem ten, kterému jsi zpočátku věřil/a úplně nejméně. Ba je dokonce možné, že budoucí vůdce do oddílu ještě vůbec nepřišel, a ani ho neznáš. Nikoho tedy na začátku svých úvah o nástupnictví nezatracuj a ke všem přistupuj jako k budoucím vůdcům. Pokud máš v oddíle větší množství roverů a rangers, můžeš se inspirovat ohledně toho, jak je začít zapojovat do vedení, článkem Příliš mnoho roverů na táboře (Skauting duben 2015) dostupným na casopisy.skaut.cz. 

Asi tři roky před předáním jsme poslali se svým zástupcem dopis všem členům oddílové rady včetně tehdejších rádců, ve kterém bylo popsáno, co všechno jako vůdcovské duo děláme a že oddíl neplánujeme vést navždy. 
oddíl Plamen Břeclav 

Výběr nástupce

Jednou z mála publikací věnujících se i tématu nástupnictví jsou Listy Jurovi Velena Fanderlika napsané už v roce 1935. Můžeme se v nich dočíst: „Vyhlídneš-li si náhodou rebelanta, takového hocha, který má stálé námitky, s nímž máš jako vůdce mnohdy i svízelnou práci, ani to nevadí. Právě takoví rebelanti a vůdcové opozice bývají nejlepšími vůdci. Jen když jsou aktivní a dovedou nejen kritizovat, ale i pracovat.“ Abychom nedávali přednost jen našim oblíbencům a abychom měli jistotu, že opravdu vybíráme někoho vhodného, je dobré se zabývat kritérii výběru nového vůdce. Pomohou nám zvolit si nástupce nejlepšího pro náš oddíl, a ne našemu srdci nejbližšího.

Jednoduchou odpovědí na otázku, jaký by měl být skautský vůdce, jsou vůdcovské kompetence, které má Junák precizně formulované a které jsou dostupné na krizovatka.skaut.cz. Hodnotit podle těchto kompetencí naše kandidáty už nyní by ale bylo předčasné. Kandidáti mají před sebou ještě spoustu příležitostí, kde si budou moci tyto kompetence osvojit – na vůdcovském kurzu, během naší přípravy nebo v průběhu své vlastní praxe. Důležité jsou nyní spíše jejich předpoklady k osvojení těchto kompetencí – nehledáme rovnou hotového vůdce, ale někoho, kdo se jím může stát. Pokusím se nyní souhrn takových předpokladů nabídnout. Tento seznam nemá ambici být úplným či jediným správným a během vašeho uvažování se ho tak nebojte doplňovat podle toho, co vám přijde důležité pro vašeho nástupce. Uvedená kritéria slouží jako jakési nutné minimum, podle kterého má smysl výběr řídit.

Vedle uvedených kritérií je zde celá řada dalších vhodných předpokladů: organizační dovednosti, pedagogické dovednosti, schopnost práce s lidmi, schopnost připravit dobrý a pestrý program… To všechno vůdce určitě potřebuje, je ale dobré pamatovat, že tomu všemu se dá do určité míry naučit, zpravidla snáze než věcem výše uvedeným. Je tak vhodné řídit se primárně jimi a teprve druhotně zvažovat, co všechno dalšího daný člověk již umí.

Nakonec se hodí zmínit i ohledy, podle kterých by se náš výběr spíš řídit neměl. Jsou to především naše osobní sympatie nebo představy o určitém temperamentu či charismatu – ne všichni vůdci oddílů například musejí strhávat davy. Vůdcovské role se mohou dobře zhostit lidé různých povah. Stejně tak není potřeba, aby právě vůdce ztělesňoval všechny vlastnosti, které potřebuje dobrý tým: není tak například nutné, aby byl sám nápaditým inovátorem, bude-li mít kolem sebe někoho jiného, kdo takovou roli zastane.Vrať se nyní k seznamu svých možných nástupců. Překresli si podobnou tabulku, jaká je ukázána na této straně, a vepiš si do ní jejich jména a případně i věk. Do jednotlivých sloupců si pak vyber z výše popsaných kritérií ta, která ti přijdou nejvíce relevantní, a případně je doplň o své vlastní nápady. Poté si zhodnoť, jak si každý kandidát v jednotlivých bodech stojí: forma hodnocení je na tobě. Je samozřejmé, že nebudeš mít žádného kandidáta, který by vynikal ve všem. Právě to je ale příležitost, abys pomohl danému člověku v této oblasti rozvíjet jeho schopnosti. 

Podpora možných adeptů

Udělat můžeme řadu věcí, které s nástupnictvím zdánlivě nesouvisí, mohou jej však značně podpořit. Na část z nich se zaměřuje článek Mít z koho vybírat na straně 18, pojednávající o výchově aktivních členů.

Nápomocná nám bude také účast členů na vzdělávacích akcích. Kromě získání kvalifikace, bez které nebudou moci oddíl převzít, se zde naši členové seznámí s lidmi, kteří řeší podobné problémy jako oni. Mohou se s nimi například pobavit o obavách z převzetí oddílu či strategiích, jak je zvládnout. 

Vůdce koedukovaného oddílu ze Znojma, Vojta, k tomu říká: „Už od začátku mi přišlo velmi důležité, aby měla většina z vedoucích čekatelky a byla tak možnost jednoduchého upgradu na vůdce nebo zástupce oddílu. Asi po dvou letech je pak mělo všech asi 20 vedoucích.“ 

Podpořit účast na vzdělávacích akcích může zejména finanční příspěvek od střediska nebo to, že vyšleme na zkušenou mimo oddíl už rádce (např. na okresní rádcovské akce nebo rádcovské tábory), aby se otrkali. Zásadní je také, jaká okolo vzdělávání ve středisku panuje atmosféra. Pokud většina starších kamarádů na svůj kurz radostně vzpomíná, určitě se na něj bude chtít lidem více, než když ze všech stran uslyší, jaká je to pruda. Účast na vzdělávacích akcích také bezesporu podpoří, pokud se po získání kvalifikace nebude od jejího držitele automaticky předpokládat převzetí nějaké funkce. 

Měla jsem snahu o to, aby si čekatelky a vůdcovky udělalo více lidí současně, aby pak vedení nepadlo na jednoho člověka, což i posílilo jejich ochotu se vzdělávací akce zúčastnit.
oddíl Naděje Valašské Meziříčí

Celému procesu může také velmi pomoci, pokud o nástupnictví dlouhodobě otevřeně mluvíme s celým oddílem. Můžeme tak předejít tomu, aby shánění nového vůdce bylo bráno jen jako naše starost. S tímto přístupem lze ale v některých případech narazit podobně jako Vojta ze Znojma: „Když na oddílové poradě nadhodíme téma nástupnictví, tak je ticho po pěšině, což pravděpodobně není překvapivé. Probírám to tedy s každým zvlášť.“ Pak je vhodné řešení na poradách kombinovat s individuálními rozhovory.

Určení termínu předání

Pojďme se teď ještě na chvíli vrátit ke stanovení termínu předání oddílu. Velmi dobrým řešením je domluvit se už při nástupu do funkce s oddílovou či střediskovou radou, jak dlouho budeme funkci vykonávat. Samozřejmě je možné si následně toto funkční období upravit. Součástí dohody může být i domluva na tom, že od poloviny vyměřeného času začneme společně aktivně hledat a připravovat nástupce.

Několika z oslovených vůdců se osvědčilo spojit svůj odchod z funkce s nějakou vlastní životní změnou – odstěhováním z města, studijním či pracovním odjezdem do zahraničí, založením rodiny. Nejen v podobných případech se ale vyvarujme zbytečného nátlaku na své možné nástupce – nikdo nemá povinnost po nás oddíl přebírat právě teď jen proto, že jsme se zrovna rozhodli ukončit studia (stejně jako my nemáme povinnost jej dále vést). Více se tomuto tématu věnuje sloupek Dar, a ne půjčka.

Na druhou stranu bychom vše neměli nechat zajít tak daleko, abychom přesluhovali, jak popisuje Teo z Nového Města na Moravě: „Pokud vůdce oddílu cítí, že přišel čas skončit, měl by skončit nehledě na okolnosti. Svoje vedení by neměl natahovat. Byl jsem po těch dvou letech opravdu zdeptaný a ten třetí rok jsem vedl hodně na zapřenou, jelikož se nástupce nenašel a já měl pocit, že ten oddíl nemohu nechat padnout. To, že jsem vedl nechtěně, se v průběhu roku dost podepsalo na zbytku pracovního týmu a můj nástupce to s ním měl potom dost složité. Udělal bych myslím lépe, kdybych skončil hned.“ 

V neposlední řadě můžeme snadnějšímu předání pomoci tehdy, když nebudeme svou vůdcovskou roli prezentovat jako plnou utrpení a závazků, ale jako něco, co nás baví a naplňuje. Samozřejmě za předpokladu, že to tomu tak skutečně je. Důležité je snažit se být maximálně upřímný a pravdivý, protože ostatní by snadno odhalili, kdybychom se je snažili ošálit, abychom jim mohli oddíl předat. Každý si teď můžeme pro sebe odpovědět, jak o svém vůdcování mluvíme. Jako o něčem, co by si měl každý vyzkoušet, nebo jako o věci, která je děsná otrava? 

Celé vůdcování jsem se čas od času pokoušel zapálit potenciální členy oddílu tím, že jsem jim dal na starost například vedení porady nebo na táboře vedení celého dne – tedy věci, které u nás dělá většinou pouze vůdce oddílu a jsou brány jako privilegium. 

1. smíšený oddíl Znojmo

Jak může k výběru dojít?

Podívejme se teď, jaké různé možnosti volby nového vůdce můžeme zvážit a jaké mají tyto varianty přednosti a limity. (A to i v případě, že máme jediného kandidáta.) 

Na prvním místě je nutné si uvědomit, že podle organizačního řádu Junáka vedoucího oddílu jmenuje i odvolává vedoucí střediska a je to tak on, kdo nese za jeho výběr plnou odpovědnost. Samozřejmě je možné, a z mého pohledu i žádoucí, aby se do výběru nějakým způsobem zapojil i oddíl samotný, který může vůdci střediska dát doporučení na jmenování. Pokud tedy začínáš uvažovat o nástupnictví u sebe v oddíle, je prvním dobrým krokem domluvit se s vůdcem střediska, jakou bude chtít hrát při výběru nového vůdce nebo vůdkyně roli a jakou bude mít oddíl v této věci autonomii. 

Nechá-li si výběr ve své režii vůdce střediska, může do něj zapojit celou střediskovou radu nebo zvolit formu nějakého výběrového řízení. 

• V tomto případě má kontrolu nad výběrem přímo středisko, které tak může vybrat nového vůdce, jemuž důvěřuje a nebude se bát za něj nést do budoucna odpovědnost. Mimo to je tento způsob daleko méně náročný pro odcházejícího vůdce, který si s předáváním nemusí dělat takové starosti. 
• U této možnosti však zároveň existuje riziko, že středisko není dostatečně seznámeno se situací v oddíle a bude se mu tak hůře hledat pro oddíl nejlepší varianta. Také může mít jiný názor než oddíl samotný a hrozí konflikt. 

Pokud se u nás ve středisku vůdci nedaří najít nástupce, může tuto odpovědnost přenést na středisko, které se do hledání aktivně zapojí. Většinou se uspořádá nějaká velká schůzka všech roverů a dospělých, kde se situace probírá a hledá se řešení. Vedoucí střediska se pak individuálně setkává a baví s potenciálními kandidáty. Hledají se i jiná řešení – sloučení oddílů, dočasné vedení někým ze střediskové rady apod. Pro ochotu lidí převzít oddíl je podle mě dobré, pokud mají jistotu, že když už nebudou vedení zvládat, mohou skončit i bez nástupce a středisko je v tom podrží.

Pokud má oddíl od střediska možnost navrhnout svého nového vůdce dle vlastního uvážení, je dalším vhodným krokem domluvit se s oddílovou radou, jak k tomuto návrhu dojde a jakou úlohu v tomto výběru bude hrát odcházející vůdce, oddílová rada a všichni členové oddílu. Pojďme se teď podívat, co s sebou přináší zapojení jednotlivých subjektů. 
středisko Bílý štít Nové Město na Moravě

Nejčastěji si zřejmě svého nástupce vybírá sám vůdce: 

• Odcházející vůdce nejlépe ze všech ví, co vůdcovská funkce obnáší, a může tak vybrat nejlepšího kandidáta z tohoto hlediska. Je zde největší důraz na kontinuitu ve vedení oddílu, tato varianta je také nejméně náročná na komunikaci s ostatními. 
• K rozhodování není přizván zbytek oddílu, může tak hrozit, že bude vybrán někdo, koho si oddílová rada nepřeje nebo ho členové oddílu nerespektují. Pro někoho také může být nepříjemné, že za výběr nese celou odpovědnost sám.

Další možností je, že nového vůdce vybere oddílová rada: 

• Při této volbě bude mít nový vůdce mandát od lidí, kteří s ním na vedení oddílu budou dále spolupracovat a dají mu tím najevo, že do toho jdou s ním a jsou ochotní přiložit ruku k dílu. Také se tím může posílit fungování oddílové rady jako týmu. 
• Odcházející vůdce nemá takový vliv na další směřování oddílu a nemůže si vybrat, komu chce oddíl předat. To není nutně na škodu, ale odcházející vůdce se s tím musí smířit. 

Nového vůdce mohou také zvolit všichni členové oddílu: 

• Tento přístup je nejvíce demokratický a můžeme skrze něj nechat děti v praxi zažít, jak funguje demokracie, a to u důležité věci, která se jich bezpodmínečně týká. Nový vůdce za sebou také cítí důvěru od celého oddílu. 
• Je velmi těžké předvídat, jak takové volby dopadnou. Může být zvolen třeba někdo, kdo nevychází s ostatními členy oddílové rady. U zvažování této možnosti je tedy nezbytné brát v potaz oddílovou kulturu, vyspělost jednotlivých členů a jejich zkušenosti se zapojením do rozhodování o věcech v oddíle. 

Každý rok na táboře máme oddílový volební sněm, kde všichni členové oddílu volí nejen vůdce, ale i jiné oddílové funkcionáře. Sněm tedy neprobíhá, pouze když se mění vůdce. Je tak dobrým místem pro bilancování a představení plánů na příští rok oddílové činnosti. Kluci chápou vážnost situace a ke své volbě přistupují zodpovědně.
oddíl Plamen Břeclav

V praxi nemusí výběr záviset pouze na jedné z uvedených variant, zapojit lze klidně všechny. Řekli jsme sice, že sám vůdce je největším expertem na to, co funkce obnáší, členové oddílu či oddílové rady jsou ale naopak největšími experty na to, co oni sami chtějí, jaká je jejich poptávka… Je tak například možné, aby svého nástupce navrhl odcházející vůdce a jeho výběr byl schvalován oddílovou radou, nebo třeba i sněmem všech členů. Nebo lze naopak vůdce volit mezi všemi členy a potvrzovat na oddílové radě. Důležité je předem vyjasnit, kdo má rozhodující slovo a jak má celý proces proběhnout: nemělo by se nám například stát, že svěříme výběr členům a pak jej odmítneme akceptovat. Každý, kdo bude k rozhodování přizván, musí být brán vážně, pokud na naše členy nechceme jen hrát divadlo…

Příprava nástupce 

Zastavme se teď na chvíli u přípravy nástupce. Ačkoli o ní mluvíme až po jeho výběru, neznamená to, že se nemůžeme pustit do přípravy, dokud není definitivně rozhodnuto. V praxi se obě věci často překrývají a nedají se od sebe jednoznačně oddělit, můžeme tak po určitý čas na vůdcovskou roli připravovat hned několik možných nástupců.

Příprava nového vůdce je nejčastěji na vůdci odcházejícím. Není to ale žádná nutnost a nebojte se do ní zapojit i další osoby z vašeho okolí – např. výchovného zpravodaje, vašeho zástupce nebo vůdce střediska. Každý potenciální vůdce má jiné slabiny a věci, kterých se obává. Příprava proto musí být naplánovaná každému na míru a nedá se popsat s všeobecnou platností. Zkusím se teď podělit o možnosti přípravy, které zafungovaly v některých oddílech a můžou tak pomoci i vám. 

Základem přípravy vůdce oddílu je samozřejmě vůdcovský kurz. Často se na kurzech potkávají účastníci, kteří již s vedením oddílu začali a kurz si dodělávají za pochodu. Jde o krajní možnost, jíž bychom se měli snažit vyhnout. Kurz tu není kvůli papíru, slouží jako skutečná průprava na velmi odpovědný úkol a mělo by patřit k etice naší práce, že vedení dětí, lidí a oddílů svěřujeme lidem, kteří pro něj mají patřičné vzdělání, budou mu rozumět a snáze se tak vyhnou například nevhodnému zacházení s lidmi. Pošleme tedy zavčasu svého nástupce na vůdcovský kurz a dbejme, aby si skutečně osvojil požadované vůdcovské kompetence. (Vhodné také je si s ním jednotlivé kompetence projít a hledat cesty, jak se v nich dále zdokonalovat.)

Přípravný proces by měl být dlouhodobý a postupně se stupňující, s vrcholem při předání vůdcovské funkce. Může se vyplatit poslední rok nebo půlrok ustoupit do pozadí a nechat už většinu věcí na novém vůdci a tomu být k dispozici. Před tím je dobré se dohodnout, kdo bude o čem rozhodovat (pořád ale platí, že když na věc přijde, odpovědnost a tím i poslední slovo při rozhodování nese stávající vůdce). Nástupci se tak bude funkce lépe přebírat a na změnu se připraví i oddíl. Během celé přípravy je potřebné, aby připravovaný nástupce získával na svou činnost zpětnou vazbu a působení v oddíle ho bavilo a naplňovalo. 

Celé přípravě může velmi prospět rovnocenný a přátelský vztah mezi všemi aktéry. Zmiňuje se o tom i Fanderlik: „Potkej ho náhodou a zastav se s ním nebo s ním jdi kousek cesty o samotě a pohovoř si s ním důkladně. Zeptej se ho, co o věci soudí, jak by to zařídil on, co by jinak organizoval apod. Předpokládám přátelský a kamarádský poměr mezi vámi, který se musí ještě prohloubit tím, že pracujete svorně na společné práci a na jejím zdokonalení.“

Rok před předáním jsme s nástupcem vyrazili ve dvou na puťák, kde jsme vše probrali, dohodli se na dalším postupu a stanovili přesný termín převzetí oddílu. 
oddíl Plamen Břeclav

Osloveným vůdcům se také velmi osvědčilo mluvit se svými nástupci na rovinu a možnost převzetí oddílu s nimi otevřeně probírat. Budou tak vědět, v čem vůdcovství spočívá a do čeho jdou. Zeptej se jich také na jejich obavy a nech je pojmenovat věci, na které se musíte v přípravě zaměřit. S tím souhlasí vůdce oddílu Drobek z Přerova: „S vybraným nástupcem o předání dlouhodobě mluvíme, stejně jako s jeho budoucím zástupcem. Vědí, do čeho jdou, vědí, jakou to obnáší práci, vědí, že si můžou oddíl dělat podle sebe a já jim to nebudu vyčítat, stejně tak jsem ale po ruce, když budou potřebovat pomoct.“ Je ovšem potřeba k tomu přistupovat rozvážně a odhadnout správný okamžik, kdy o tématu začít hovořit, abychom možného nástupce nevyděsili. 

Jednou z nejtěžších věcí na osvojení pro nové vůdce je zodpovědnost a umění se rozhodovat. Zaměřme se na to v jejich přípravě. Velkým zabijákem zodpovědnosti je naše nedůvěra. Nedělejme všechno sami. Pouštějme naše nástupce k rozmanitým úkolům, které oddílový život přináší. Buďme také otevření jejich nápadům a nechme je je realizovat. Netrvejme na tom, aby vše bylo po našem. K chybám nepřistupujme jako ke katastrofám, ale jako k něčemu, co nás může posunout kupředu – tak, jak o tom hovoří bod naší výchovné metody učení se zkušeností. 

Na poslední rok předávání se budoucí vůdce oddílu stal mým zástupcem, dělíme se o agendu a postupně si předáváme know-how, příští rok se vystřídáme a ke mně přibude jako druhý zástupce jeho parťák, který teď funguje jako oddílový rádce. 
2. oddíl Přerov

Jednou z nejužitečnějších a taky často využívaných pomůcek je nějaký druh vůdcovského manuálu k předávání oddílového know-how týkajícího se například přípravy tábora, výprav nebo vedení rádců. Vůdce oddílu Drobek z Přerova to popisuje takto: „V rámci přípravy předání oddílu jsme dali dohromady oddílový manuál, který je hlavně o tvrdých věcech – jak si poradit s registrací, jak oddíl komunikuje navenek, jak účtovat věci středisku, jak na evidenci členů, systém porad, elektronické vychytávky atd.“ Další variantou je sepsat rámcový kalendář vůdce oddílu. Nabízí se k tomu využít poslední rok před předáním a sestavit jej společně. Řešením také může být předání vůdcovského zápisníku nebo nasdílení všech oddílových dokumentů.

Při rozhovorech s nástupkyní jsme společně vypracovaly podrobnou myšlenkovou mapu se všemi povinnostmi vedoucí oddílu, která jí ze začátku sloužila jako pomůcka.
oddíl Atlantida Mořkov

Při přípravě před předáním je nutné nesoustředit se jen na samotného nástupce, ale i na oddíl samotný a oddílovou radu, které pořád vyžadují naši pozornost a péči. Usnadníme si tím i samotné předání, neboť nový vůdce nebude muset začít svou práci řešením problémů, které by se takto nastřádaly, a bude se mít o koho opřít. 

Samotné předání oddílu

Blíží se den D. Stanovený termín předání oddílu, ke kterému už nějakou dobu směřujete. Jak by mělo předání vypadat? Má smysl jeho přípravě věnovat nějakou energii? Vymýšlet nějaký rituál?

I zde platí, že je nutné vycházet ze znalosti svého oddílu a nástupce a vše jim přizpůsobit. Zkusím teď uvést pár důvodů, proč má smysl věnovat předávacímu rituálu pozornost a snažit se z něj udělat pro všechny zúčastněné nezapomenutelnou událost.

Změna vůdce je pro oddíl bezesporu jednou z nejdůležitějších chvil, která ho může potkat. Lidé si už od nepaměti k takovým okamžikům vymýšleli obřady a rituály, aby ještě více podtrhli výjimečnost dané situace a všichni si ji naplno uvědomili a vychutnali její atmosféru. Podobně jako se u skautského slibu snažíme, aby daná chvíle byla v životě slibujícího skauta nějak významná, tak i u předání oddílu bychom měli chtít, aby na ni nový vůdce vzpomínal i po letech. V neposlední řadě povedeným rituálem můžeme nástupci usnadnit jeho začátky a přijetí od členů oddílu. 

Důležitá je i volba termínu. Největší smysl dává směřovat předání oddílu na konec školního nebo kalendářního roku. Na táboře nebo vánoční schůzce také bude pravděpodobně přítomná většina oddílu a dodá tím okamžiku na vážnosti. 

Jedná se o sváteční oddílový okamžik. Snažte se proto během něj využít vašich oddílových symbolů jako například vlajky nebo pokřiku. Neo z Boskovic na své předávání vzpomíná takto: „Je třeba říct, že vánoční oddílovka je jedním ze dvou míst, kdy se zpívá oddílová hymna, a ta chvíle má kouzelnou atmosféru.“ 

Podstatné není úplně to, jak přesně rituál vypadá, ale jakou má atmosféru a poselství. Jedná se o předání oddílu a předání může být i ztělesněno do podstaty rituálu a nový vůdce tak může od toho odstupujícího dostat např. slavnostní sekeru, vůdcovskou nášivku, oddílovou kroniku či jiný symbol výkonu funkce. Nabízí se zapojit do rituálu vůdcovský slib před celým oddílem. Rituál by také měl být okamžikem, od kterého nový vůdce začne oddíl skutečně vést se vším, co s tím souvisí – např. vedení nástupů, sezení na vůdcovském křesle atd.

Předání proběhlo na táboře při slavnostním ohni při příležitosti 50. oddílového tábora s účastí bývalých členů, což mu dodalo na významu. Po veřejném předání odešel nový vůdce mimo se všemi bývalými vůdci, kteří mu popřáli hodně štěstí, nabídli pomocnou ruku, zavzpomínali na jejich vůdcování. 
oddíl Plamen Břeclav

Předání probíhalo formou oddílového výletu s mírně oddílověhistorickým podtextem, kdy jsme vyústily v současnosti a navázaly jsme aktuálním předáním oddílu. To probíhalo na pěkném místě, které máme s nástupkyní rády a společně jsme ho vybraly. Předání proběhlo večer ve tmě za svitu svíček v krásném klášteře, kde byla neuvěřitelná atmosféra.
26. dívčí oddíl Brno

V rámci rituálu jsme všechny členky kreslily svoje místo ve velkém oddílovém domě a já jsem se nakreslila už trochu stranou u dveří, jakože budu chodit často na návštěvu, ale samotné obývání domečku už je na nich.
1. oddíl skautek Žamberk

Čas okolo předávacího rituálu můžeme také využít k zakončení přípravného procesu, zážitku pro nového vůdce nebo k nastartování činnosti nové oddílové rady. 

Pár dní před předáním proběhl večer dlouhý rozhovor (já a můj zástupce s nastávající vůdkyní a zástupkyní) nad táborem, kde jsme se snažili předat odpovědi na otázky a nejdůležitější poznatky, které jsme při vedení nasbírali – co nám to dalo, co vzalo apod.
oddíl V Trávě Břeclav

Po zvolení oddílovým sněmem měl nový vůdce připravenou osobní výzvu v podobě nočního bdění u ohně a přemýšlení nad oddílem.
oddíl Plamen Břeclav

Nástupkyně po předání se všemi členkami vedení vedla individuální rozhovory o tom, čeho se pod jejím vedením bojí, na co si má dát pozor atd. Tyto rozhovory měly velký úspěch. 
26. dívčí oddíl Brno

Podpora po předání

Samotným předáním vše nekončí, ale nastává možná pro všechny nejtěžší fáze vůbec, kdy musíme jednak být novému vůdci nablízku, ale zároveň mu nepřekážet a nezasahovat do jeho vedení.

Minimum, které můžeme udělat, je dát novému vůdci na vědomí, že jsme tu stále pro něj a může se na náš kdykoliv s čímkoliv obracet. Bývalá vůdkyně oddílu v Mořkově Liška k tomu říká: „Po předání jsem nabídla pomocnou ruku, kdykoliv by nová vůdkyně cítila potřebu s něčím poradit. Rozhodně jsem jí nechtěla stát za zády a kontrolovat její vedení – dle mého názoru by to byla pro novou vůdkyni velká demotivace, protože každá vedoucí směřuje oddíl jiným směrem, tak proč jí svazovat ruce.“

Není to často ovšem nic jednoduchého, jak dodává bývalá vůdkyně z Brna Martička: „Bylo pro mě těžké najít hranici mezi tím, kdy vyjadřuji názor a snažím se pomoct diskuzi, a kdy se vracím do role vůdkyně, protože po těch mnoha letech jsem byla zvyklá řídit diskuzi, rozhodovat aj.“ Nejnáročnější fází to bylo také pro bývalou vůdkyni Káťu ze Žamberka: „Největší ‚problém‘ byl pro mě smířit se s tím, že se oddíl vydá malinko jiným směrem – že nová vůdkyně bude klást důraz na jiné věci a ty, které jsem tlačila já, se třeba vrátí zpátky nebo na chvíli ustrnou. V tom jsem se ale naučila asi nejvíc – že to, jak to dělám a myslím si já, je jen střípek mozaiky a nemůžu po své nástupkyni vyžadovat, aby byla mojí kopií.“

Ideálně před předáním nebo co nejdříve po něm je určitě dobré dát do pořádku všechny své resty a nedodělky a všechno předat novému vůdci – odcházet s čistým štítem. Abychom předešli výše zmiňovaným problémům, je dobré najít si nějaké nové místo v Junáku nebo v oddíle, kde už by se však nemělo jednat o zapojování do každodenní činnosti (může jít třeba o uspořádání rádcovského kurzu nebo pomoc v kuchyni). Vyplatí se také si s nástupcem stanovit jasná pravidla komunikace, tak, aby vám oběma vyhovovala.

Každý měsíc skypujeme a bavíme se, co se povedlo, co ne a jaké jsou výzvy do dalšího měsíce, které i příště vyhodnocujeme. Budeme v tom pokračovat, dokud nám to oběma bude připadat užitečné.

oddíl Plamen Břeclav

Co když nemám tolik času?

Možná si říkáš, že je to všechno pěkné, ale ty prostě nemáš tolik času, abys provedl/a všechny výše uvedené kroky. I tak je myslím přínosné se všemi z nich se seznámit a učinit alespoň ty, na které máš ještě prostor. Obzvláště se dá doporučit sejít se s vůdcem střediska a zapojit ho do celého procesu, svolat krizovou oddílovou radu nebo se individuálně sejít s možnými adepty z řad členů oddílu, ale i mimo něj. 

Závěrem

Za dobu každého vůdcování je učiněna spousta rozhodnutí. Jedním z nejlepších, které můžete udělat, je věnovat dostatečný čas a pozornost svému nástupci. Je to pro váš oddíl nesmírně cenná investice do budoucna. Pokud vám k tomu jen trochu pomůžou zkušenosti z tohoto článku, posloužil svému účelu. Ať se vám předání vydaří a vašemu oddílu se daří i nadále, bez vás.

Na co nezapomenout při předání oddílu

Předání důležitých věcí:

• Předat klíče od klubovny, skladu a dalších míst.
• Předat přístupová hesla, kódy a správcovská oprávnění.
• Předat oddílovou pokladnu a rozpočet včetně jeho čerpání.
• Předat různé papírové dokumenty, složky, archivní materiály a další věci, které má vedoucí u sebe doma.
• Projít a protřídit elektronické dokumenty a předat složku se vším důležitým.
• Předat informace a záznamy o jednotlivých členech (například vedené v zápisníku) a dbát přitom na pravidla ochrany osobních údajů.

Uvedení do práce:

• Předat plán oddílové činnosti a vysvětlit jeho zákonitosti.
• Projít si, jaké jsou tradiční akce oddílu a proč, jaká je spolupráce s dalšími oddíly, střediskem, rodiči atd., jaké máme komunikační kanály.
• Vyjasnit si, jaký bude mít nový vedoucí oddílu plán vzdělávání. Jaké vzdělávací akce jsou v okolí, co doporučit. Jaké vzdělání budou potřebovat jeho spolupracovníci či rádci?
• Podělit se o zkušenosti z nabírání nových členů. Co fungovalo? S jakými školami jsme úspěšně spolupracovali? Upozornit se dá také na podporu, kterou náborům poskytuje ústředí.
• Vysvětlit, kdy a jak se schází středisková rada, jak funguje a jaká je role nového vedoucího ve střediskové radě. Jaká má práva a povinnosti.
• Upozornit na informační balíček pro nové vůdce z ústředí a případně si ho společně projít.
• Udělat závěrečné hodnocení kvality ve skautISu, uzavřít tím svoji činnost. Společně ji zhodnotit a dát tak podklady svému nástupci.
• Vysvětlit, co je potřeba v klubovně opravit, upravit, dodělat, udržovat, zalévat. Jaká fungují pravidla či provozní řád.

Komunikace se všemi ostatními:

• Zadat nového vůdce do skautISu.
• Informovat rodiče členů.
• Změnit kontaktní informace na webu, nástěnce, facebookové stránce apod.
• Aktualizovat tiskoviny (letáčky, vizitky apod.) s kontakty, pokud existují.
• Informovat střediskovou radu a dohodnout se s vůdcem střediska na jmenování.
• Informovat všechny externí partnery, se kterými jsi jako vůdce oddílu komunikoval (majitel táborové louky, farář, vedoucí školní družiny, …).
• Vysvětlit dětem v oddíle, že dojde k předání oddílu, proč, co to pro ně znamená a že se ještě někdy všichni společně uvidíte (pokud je to už domluvené).