Může se stát, že přes veškeré snahy žádného nástupce nenajdeme. Možná nebyl nikdo ochotný vůdčí roli převzít, možná jsme nového vůdce pečlivě připravovali a on si to na poslední chvíli rozmyslel. Ovšem co teď, pokud chci oddíl opravdu předat dál?
Časopisovými řádky se snadno radí zachovat klidnou hlavu, víme samozřejmě, jak náročné takové chvíle mohou být. Po těch stovkách hodin věnovaných oddílu a nyní hledání jako by se zdálo, že situace nemá žádné dobré východisko. Snad vám bude útěchou a zdrojem dalších sil, že v tom nejste sami: podobné situace nejsou neobvyklé a znám řadu lidí, kteří si jimi prošli.
Takové chvíle není hned třeba vnímat jako selhání, je to spíš náraz na realitu. Bylo by hezké mít vždy po ruce zástup ochotných vedoucích a bylo by podobně příjemné, kdyby nikdo své záměry neměnil, ovšem v takovém světě nežijeme. Lidé jsou svobodní, každý má právo nevést oddíl, a to dokonce i tehdy, když na to byl dlouze připravován. Pokud si to člověk rozmyslí, važme si jeho úsudku. Co se nám v danou chvíli třeba jeví jako nezodpovědnost, může být ve skutečnosti projevem zodpovědnosti člověka, který si – pozdě, ale přece – vyhodnotil, že není dobrý nápad do toho jít. Buďme mu oporou, samozřejmě se pokusme zjistit, zda se jen nyní té představy zbytečně nezalekl nebo třeba nechce svůj nástup do funkce o nějaký čas odložit, ovšem není-li tomu tak, respektujme jeho vůli.
Nemám-li nástupce, zdánlivě se nabízejí pouze dvě možnosti: buď oddíl povedu dál, nebo zanikne. Pokud jsem chtěl skončit, pokračovat není řešení. Můžu zvážit, zda tomu nedat ještě rok, během kterého snad budu mít v hledání větší štěstí. Není-li mi to však již po chuti, nemá smysl se přepínat. Skautské oddíly tu nejsou od toho, aby vysávaly energii z lidí, kterým na ně už další nezbývá. Ostatně, jaký by asi takový rok pro členy oddílu byl?
Nemá-li oddíl padnout, oporu se nabízí hledat především u střediska: zabezpečit lidi pro své oddíly je primárně jeho úkolem. Možná není všem dnům konec a nějakou cestu najdeme, třeba to nebude hned nový vůdce, ale jiné opatření, jež umožní udržet členy u skautingu.
Když nikoho nenajdeme, i to je život. Oddíly vznikají a zanikají. Nikdo z nás nemůže zajistit vše dobré, co by na světě mohlo být. Je třeba to přijmout s pokorou: i zánik oddílu je čisté řešení a často lepší, než držet jej naživu uměle. Oddíly tu jsou kvůli lidem a naše dosavadní investice do lidí nikam nezmizí.
