Anketu připravila Atlantida.
Kateřina Vágnerová, činovnice oddílu Příliv z Klatov
Máme celoroční etapovku, kterou startujeme vždy v září a pak v daném tématu hrajeme zimní tábor (týden na chalupě) i letní tábor (2 týdny ve stanech). Přes rok je etapovka pozvolná, nehrajeme do etapovky něco na každé schůzce, ale třeba výlety a extra akce se nesou v duchu celoroční hry. A na letním táboře to je skutečné vyvrcholení – uplatní se nasbírané body, trofeje, indicie, děti si mohou přivézt různé vlastní propriety a převleky… A hlavně občas přijdou samy s nápadem, co by chtěly na táboře dělat a co je k tomu napadlo.
Martin Kolář – Tygr, činovník 39. oddílu Kalahari z Plzně
Hlavně už jsme se naučili celotáborovku nebrat jako samozřejmost a zvažujeme, jestli ji na táboře ten daný rok potřebujeme (bez ní to také mívá hodně výhod), přestože ji děti hodně poptávají. Co se týče formy, tak když už celotáborové hry připravujeme, jsou hodně larpové. Záleží nám na prožití atmosféry a příběhu a simulace různých situací – příběhy si podle svých potřeb píšeme vlastní, třebaže občas v nějakém známém světě (například Star Wars, Warcraft, Naruto nebo třeba Zaklínač).
Takže má aktuální formule by byla: 1. Nedělat celotáborovou hru, když nevím proč. 2. Vycházet z výchovných cílů. 3. Použít ji na předávání abstraktních hodnot a simulaci situací, které si jinak nevyzkouším. 4. Nesnažit se do CTH „zabalit“ aktivity, které by fungovaly samy o sobě, jinými slovy ji nepoužívat jako motivaci či manipulaci. 5. Napsat nebo upravit příběh tak, aby předával to, co chceme, a nezapomenout na reflexe. 6. Obejít se bez bodů a soutěžení a místo toho se zaměřit na spolupráci. 7. Udělat celotáborovou hru jen tak krátkou, aby stačila k předání hodnot. Nemůžu říct, že by se nám někdy povedlo vše, co uvádím, perfektně splnit, ale blížíme se.
Alžběta Dyčková – Bety, výchovná zpravodajka střediska Modrý Kruh ze Slaného
S vlčaty jsem se vždycky zčásti držela starého modelu, ve kterém se v rámci táborovky buď trénují, nebo přímo učí set skautských praktických dovedností (práce s nástroji, zdravověda, vaření, orientace v mapě, …), a částečně jsem na pozadí toho všeho hrála příběh symbolického rámce s morálním, případně jednou i zlehka filozoficko-ekologickým přesahem. Hry byly pro vlčata, takže se vždy jednalo o něco prostého, třeba pomáhání nějaké kouzelné postavě. Bylo třeba zapojit trochu empatie, klidu a laskavosti, případně také odvahy a klidu, což na záporáky fungovalo lépe než násilí.
Sebastian Komínek – Lancelot, vůdce oddílu Jižní kříž z Hodonína
S celotáborovou hrou pracujeme jako s nástrojem, který se snažíme napasovat už na hotový program – nemáme ji jako ústřední prvek tábora, ale jako doplněk k jednotlivým aktivitám. Nejprve vymyslíme kompletní program tábora, který stavíme na skautských kompetencích, pracujeme se stezkami, odborkami a tábořením jako hlavními prvky skautingu, a teprve následně na to stavíme velmi jednoduchou, nenásilnou celotáborovou hru, přičemž se nesnažíme zaplnit program nesmyslnými a bezcílnými etapovými hrami, ale jen ten symbolický rámec napasujeme na již vymyšlenou aktivitu, která má svůj cíl (korespondující s SVM).
Theodora Heller, činovnice ve středisku Arcus z Prahy
Civilizace stojí na vyprávění příběhů, na ztotožňování se s hrdiny. Vyrostla jsem v oddíle, který příběhy využíval, a považuji to za velice funkční způsob výchovy. Naše tábory a hory vždy provázely silné příběhy, ale nějaký rámec měla i každá výprava a oddílová činnost na schůzkách. Využití příběhů nebylo samoúčelné, bylo přirozeně spojeno se skautskou praxí, které jsme se věnovali. Sama jsem se pak snažila o totéž, když jsem chystala tábory. Jsem vděčná za každý oddíl, který svým členům umožní pár týdnů vidět svět očima indiánů, vikingů nebo kosmonautů.
Rostislav Fojtík – Natan, činovník oddílu Modrý Šíp z Ostravy
Celotáborová hra je nástroj a výchovný prostředek, podobně jako hry jednorázové, samostatné aktivity družin, výpravy do okolí, stavba táborového vybavení, vaření… Pokud nástroje a prostředky používám vhodným způsobem, pak nám mohou na naší výchovné stezce hodně pomoci. Jestliže se však stanou středobodem a cílem naší činnosti, pak přinesou spíše negativa! Na druhé straně tvrdit, že jsou automaticky zlo a že nástroje samy o sobě přinášejí negativa, je nesmysl. Naše celotáborové hry nejsou vždy jen soutěžením družin. Někdy je hra založena na spolupráci celého oddílu, je nutné v ní kooperovat a záleží na každém členovi. U námětu hry místo populárních filmů hledáme zajímavé knihy (ne aktuální kasovní trháky), často i odborné (např. historické, ideálně o méně známých, ale zajímavých událostech). Kluci se alespoň něco dozví a naučí. Nebo si námět vymýšlíme. Příprava hry pro nás nepředstavuje měsíce výroby kostýmů. Nepotřebujeme se plně ponořit do virtuálního světa hry. Stačí nám jednoduché pomůcky. Víme, že kluci mají dost fantazie, a není potřeba ji nahrazovat spoustou materiálních věcí. Spíše přemýšlíme nad tím, co nám hra přinese.
