Podle zakladatele skautingu Roberta Baden-Powella je cílem skautského hnutí vychovat dobré občany.
V naší zemi se po 27 letech od pádu komunismu stále setkáváme s jakousi averzí vůči občanské angažovanosti. Je to asi přirozené, poslední totalita trvala dlouhá čtyři desetiletí a na sebevědomí obyvatelstva zanechala hluboké rány. Angažovanost byla svého času vnímána jako poklonkování vládnoucí straně a řada lidí má zapojování do věcí veřejných za něco zvláštního a nežádoucího dodnes.
Pohled na věc se samozřejmě postupně mění a česká společnost nyní přes všechny své neduhy disponuje širokým občanským sektorem, který dokazuje, že obrovské řadě lidí jejich okolí opravdu lhostejné není. Přesto by bylo bláhové se domnívat, že stačí počkat a přihrnou se noví mladí a zodpovědní.
Před několika měsíci zveřejnila OECD výsledky celosvětového průzkumu, podle kterého se v Česku o politiku „vůbec nezajímá“ téměř 60 procent mladých lidí ve věku 15 až 29 let. Jedná se o druhé nejhorší skóre, za námi se drží pouze Litva, na obzoru před námi zbytek vyspělého světa – například v Dánsku nebo Německu je to pouhých 7 procent, v sousedním Polsku 27.
Goethe říkával, že kdo v demokracii spí, probudí se v diktatuře. Pravdivost jeho slov bychom si jako skauti a skautky mohli uvědomovat snad víc než dobře. Naše hnutí bylo všemi totalitami tvrdě potlačováno, naše sestry a naši bratři položili v boji za ideály Pravdy a Lásky třeba i vlastní život, to vše, abychom jednou zase mohli svobodně skautovat. Těžké zkoušky, jimiž si museli projít, pro nás dnes představují odpovědnost a příležitost zároveň. Je naší úlohou o nabytou svobodu pečovat, využít k tomu současně můžeme nastřádaných zkušeností a příběhů.
Nejlepší cestou k udržení demokracie je přitom aktivní občanství. Výstižně jej pro náš kontext definuje Eduard Vallory v nedávné knize Světový skauting: Zatímco pasivní význam slova přisuzuje občanovi jistá práva, aktivní zdůrazňuje skutečnost, že občané nepodléhají nečinně vládním nařízením, nýbrž že hrají podstatnou roli v jejich určování. V praxi to znamená rozdíl mezi pouhým chozením k volbám a proaktivním zapojením do společenské diskuse mezi nimi – aktivní občan se trvale zajímá o své okolí a v rámci svých možností se snaží angažovat ve věcech, které mu přijdou důležité.
Právě o tento rozdíl nám ve skautské výchově jde. Vždyť přesně tak je formulován i náš zákon a slib. Žádné zákazy, ale návod, co v životě dělat. Skaut má být nikoli pouze pasivně dobrý, ale aktivní v konání dobra, zdůrazňoval Baden-Powell.
K rozvoji občanství přinášíme v tomto čísle řadu příspěvků. Základní principy a souvislosti toho, co aktivní občanství znamená a jak se v člověku utváří, najdete v našem hlavním, Edyho článku. Mluvíme-li v tomto vydání o výchově k občanství, nejde nám ani tolik o příslušnost ke konkrétnímu národu nebo vlasti, jakož především o utváření občanské společnosti, na které se podílí co nejvíce lidí z různých míst, ať už jako vychovatelé, umělci, aktivisté, podnikatelé nebo třeba politici. Úkolem nás, skautských vedoucích, je vést mládež k tomu, aby byla jednou schopná přijmout svůj díl odpovědnosti za společnost z takové role, jakou si vybere.
Chceme-li toho dosáhnout, potom jednou z nejdůležitějších věcí je, abychom našim členům ukazovali a dávali zažít, že aktivní zapojení má smysl a může vést k úspěchu. Optimismus a naděje jsou motorem společenských inovací, jak svého času prohlédla Margaret Mead: „Nikdy nepochybujte, že malá skupina odhodlaných občanů může změnit svět. Je to totiž to jediné, co kdy fungovalo.“
